Tři pilíře zemědělství najednou dělá jen sedlák

Na pořadu dne je vstup České republiky do Evropské unie. Současní a příští politikové vyjednávají podmínky, které si stejně klade ten kdo přijímá. Základní parametry jsou tedy nastaveny a na vyjednávání mnoho prostoru není.

Zemědělská kapitola začíná být kapitolou sváru. Současní vládní politikové a zájmové skupiny složené z podnikatelů ve Sdružení, v Zemědělském svazu a Agrární komoře, natahují ruce po každé koruně z Bruselu, živeni ministerskou představou, že to budou oni, kteří dostanou většinu veřejných peněz na své soukromé podnikání. Najednou se nestačí divit, že zemědělstvím není především zemědělská výroba. Najednou se nestačí divit, že svět kroutí hlavou jak může někdo kolektivistickým způsobem hospodařit na cizím výrobním prostředku, s převahou cizího, tedy nelegálně nabytého majetku, s tak vysokou mírou zadluženosti, která zřejmě vznikla z toho, že transformační podíly nebyly téměř nikomu vyplaceny, se zástavními břemeny bank na většinu nemovitostí pro něž ani nemají řádný nabývací titul atd.

A s takovou to strukturou již hlásá sám ministr, že jeho resort je připraven ke konkurenčnímu boji, leda že se jim dostane stejné podpory z veřejných prostředků jaké se dostává sedlákům a rolníkům v Unii. Ale neříká co bude, když se Brusel přemluvit nenechá a z domácího zdroje rozdíl nepůjde dofinancovat již třeba proto, že nebude z čeho, nebo návrh neprojde parlamentem, nebo prostě že socialistická vláda v letošních volbách skončí a lidovecká nenastoupí.

Brusel také přímé platby a další peníze nedá do rukou ministerských úředníků, ale na přesnou a správnou adresu podle svého uvážení. Adresáty budou především ti, kteří jediní mohou být investory do svých nemovitostí, a to vlastníci půdy a dále vlastníci zvířat.

Nájemníci zmlkli a neznají žádný dobrý důvod, kterým by obhájili, že to budou oni, kteří budou investovat do cizího majetku s nájemní odpovědností. Procitli a zjišťují, že objekt nájmu mají pronajatý jen k účelům provozování rostlinné výroby. Nic víc, nic míň. Nemají tedy pronajatou krajinu, ani životní prostředí, ani neinvestují do venkovské infrastruktury, neudržují selské statky a rodinné zemědělské usedlosti či soukromá venkovská sídla. Do obecního rozpočtu toho také moc nepřispěli.

Brusel tedy financuje multifunkční zemědělství, jehož třemi pilíři jsou:

- malá a střední rodinná hospodářství hospodařící na půdě za účelem částečné nebo úplné obživy rodiny - tedy zemědělská produkce převážně na vlastní půdě do určité výměry;

- údržba krajiny a tvorba životního prostředí, mimoprodukční funkce půdy;

- údržba a obnova venkova.

Je samozřejmostí, že pokud vlastník půdy žije ve venkovské krajině, sám hospodaří a sám také udržuje a tvoří krajinu, což vyplývá z podstaty vlastnictví, z tradic a historie, pak také zvelebuje své sídlo a infrastrukturu v obci, kde žije. Tak se chovali všichni vlastníci a tak by se měli chovat i ti současní. Přímé platby by mohly do budoucna znamenat významnou pomoc pro 2. a 3. pilíř zemědělství, které jsou ze strany vlastníků tvorbou veřejných statků. Soukromá hospodářství si tak zaslouží veřejné peníze právě proto, že takovou funkci z povahy věci uměla v minulosti zastávat a zastávat ji budou muset i dnes. Tento fakt je nájemci nezastupitelný.

Podpora prvního pilíře - zemědělské produkce - by měla být velice zvážena, protože právě nájemci, kteří mají pronajatou půdu jen k tovární velkovýrobě rostlinných produktů, podnikají zásadně jen za účelem zisku, tedy pro tvorbu jen a jen soukromých statků. Narozdíl od pravých sedláků hospodařících na svém, žádné veřejné statky nevytvářejí, vytvářet ani nemohou, ba naopak udržují v krajině protiprávní stav na združstevněných lánech, které právně neexistují. Tito nájemci hájí všechny ekologické hrůzy, které jednotné zemědělské družstevnictví a státní statky spáchaly na selské krajině.

Na údržbu a ochranu rozměru socialistického českého zemědělství by bezostyšně ještě tito zadlužení nájemci chtěli kapitalistické peníze. Zvláštní to logika sociálních agrárních leadrů.

Pokud bude Brusel trvat na svém, pak má česká a moravská vesnice naději na přežití za jeho peníze. Brusel je tedy milosrdnější než současný agrární socialismus, který by venkov zcela určitě časem zahubil. Podporovat dále soukromou výrobu pro výrobu a ještě za veřejné peníze jak to činili oba poslední ministři, navíc bez dlouhodobé koncepce, není udržitelné a protagonisté si zaslouží nejtěžší politický trest: zcela propadnout ve volbách a jejich velkodílo aby skončilo na smetišti socialismu.

Jeden sedlák mě připomněl má slova z února 1990: "Pokud se zemědělská prvovýroba družstevním a společenstevním způsobem nezakáže zákonem, bude ještě dlouho přežívat z majetku okradených venkovanů a ze státního rozpočtu a to až do úplného vyčerpání cizích zdrojů. Pak jednoho dne vyklidí pole a všechno ponechají na státu a vlastnících. Bude to však stát stovky miliard než se z divoké transformace dostaneme. Není jiné cesty než dát zelenou vlastníkům, vytvořit podmínky aby unesli převzetí odpovědnosti. Nedejte na sliby převlečených jezeďáků."

Až český a moravský sedlák obnoví studánky, bude z nich jednou pít celá Evropa a dobře za dobrou vodu zaplatí.

V Branišovicích dne 26.3.2002

Ing. Jaromír S. Morávek

autor je předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz