Ad
Civilní oběti afghánského "boje s terorismem": veďme tedy tuto diskusi
Dovoluji si opět krátce reagovat
na text V. Klepárníka (dále jen autor), uveřejněný časopisu "Most pro lidská
práva" (5/2002), kterým autor odpověděl na moji předešlou krátkou poznámku
zveřejněnou tamtéž.
Je
mi ctí, že můj krátký příspěvek do diskuse podnítil autora, který se evidentně
danou problematikou zabývá do hloubky a dlouhodobě (i když třeba ne přímo
Afghánistánem), k tak obsáhlé reakci.
Nyní
však již k věci. Autor velmi často operuje s pojmem "spravedlivá
válka". I já jsem jej použil v předchozím příspěvku. Nyní je však na čase
definovat - tedy odhalit kdo co tímto termínem míní. Autor nabízí 7 bodů dle
Malenovského. Dovolím si vyjít z jiných sedmi bodů dle Akvinského (z kterého,
soudím, alespoň částečně vychází Malenovský). Tedy, "spravedlivá válka" je,
když:
1.
musí být vyhlášena oprávněnou státní autoritou;
musí
být vedena:
2.
ze správného důvodu či pro správnou věc (jako jsou
sebeobrana, ochrana nevinných);
3.
se správným záměrem (tím nemůže být např. kořistění či
zotročení jiného národa);
4.
jako poslední prostředek po použití všech ostatních
nenásilných prostředků;
5.
s nadějí na úspěch;
6.
proporcionálně (tj. zlo, jež způsobí, nesmí být větší
než zlo, jemuž chce zabránit);
7.
správnými prostředky (zbraněmi a taktikou, jež rozlišují
mezi vojáky a civilisty a jež nejsou nepřiměřeně kruté).
Než přejdu k práci s právě uvedeným
výčtem, pokusím se reagovat na několik úvah autora, které po mém soudu nejsou
nejpodstatnější. Od nejméně podstatného k podstatnějšímu. Formálně měl
možná autor již ve svém prvním textu jasně deklarovat co je jeho cílem (tedy
referovat o existenci studie o počtech mrtvých civilistů a krátce tuto studii
představit) - nezavdal by tak příčinu k mým spekulacím o smyslu jeho vět.
Autor
poukazuje na "nepřesnost, formulační nedostatky a celkovou simplifikaci věci
variantami a) a b) nabízených k "volbě"" (zmíněné varianty a) a b) - viz
moje první reakce na autorům primární text). Rád s autorem zapředu řeč na
téma výrokové logiky - diskuse filosofa (autor) s matematikem (já) by
mohla být jistě zajímavá, ale myslím, že případného čtenáře netřeba obtěžovat.
Abych si také trošku zaprovokoval - z autorovy poznámky čiší nepochopení
jež je důsledkem neznalosti (nikoli věcné, ale formální).
Jedním
z bodů, které autor cituje dle Malenovského, zní: "Musí být prováděna
okamžitě po ozbrojeném útoku" (rozuměj případná vojenská odpověď). Je to,
připouštím, spekulace, ale docela si dokáži představit ten křik, který by se na
adresu USA strhnul, kdyby reagovaly bezprostředně po 11. září. Myslím, že
adjektiva jako "neuvážená", "zbrklá", "nepřipravená" apod. by patřila
k těm nejjemnějším mezi použitými.
Dalším
argumentem autora je: "Pokud jde o civilní oběti, je to pouze jeden z faktorů,
který zcela znemožňuje uznat afghánskou válku vedenou USA za spravedlivou,
legitimní a také právně legální. Už samotný tento činitel vylučuje, že by šlo o
"obrannou" či "spravedlivou" válku.". Pak vylodění spojenců v Normandii
bylo vyloženým zločinem proti lidskosti, neboť na poklidném kontinentě
rozpoutalo válečný konflikt, přičemž bylo předem velmi dobře známo, že
k četným civilním obětem zcela jistě dojde. Pokud chce být autor ve své
argumentaci konzistentní (což předpokládám), měl by uznat, že operace Overlord
byla útočnou a nespravedlivou válkou (to proto, že samotný činitel
civilních obětí vylučuje dle autora opak - viz výše).
K častému
odvoláváni se autora na autoritu OSN snad jen tolik, že pro mne je tato
organizace vhodnou platformou pro jednání mezi národy. Ale jako cokoli jiného?
Většina nedemokratických a v různé míře totalitních států přehlasovává
menšinu demokraticky zvolených reprezentací, diktuje jim tak co ještě je a co
už není v souladu s "mezinárodním dobrem" a hlavně určuje co mají svobodné
státy, resp. přesněji jejich (rozuměj západní - tedy dnes již, s trochou
licence, i naši) daňoví poplatníci financovat.
Posledním
a nejvážnějším tvrzením, u něhož bych se chtěl pozastavit partikulárně, je
autorův výrok: "Ve vážném omylu se stává ten, kdo zde mezi oběma vytváří
rozdíl, kdo vytváří rozdíl v úmyslech, rozdíl v cílech, rozdíl v hodnotách aj."
(mezi oběma: rozuměj mezi "teroristy" - uvozovky copyright autor - a
Američany). Nevytvářím tento rozdíl. Výrazná diference existuje nezávisle na
mně či na autorovi. Já ji pouze zaznamenávám (a snad k ní také svojí
kapkou v moři přispívám...), na rozdíl od relativizujícího autora, který je
tím, kdo setrvává v omylu. Autorův omyl je o to závažnější, že (na rozdíl
ode mne) má formální vzdělání a proto jeho názor může být brán jako názor
autority. Netřeba tak autorovi (díky jeho zmíněnému vzdělání) připomínat vývoj
naší euroamerické civilizace ke svobodě a míru, které v této oblasti
dosáhla (míru doposud v dějinách lidstva nepoznanou). Pro stručnost se omezím
na dva krátké a svým způsobem primitivní příklady rozdílů, které autor
nereflektuje.
i)
V zemích
demokratického západu žije řada muslimů - vyznávají Ibrahimova Boha (už proto
si myslím, že je s nimi dříve či později dohoda nejen možná, ale velmi
pravděpodobná) a až na excesy, které státní moc odsuzuje a dle možnosti stíhá,
se jim neděje bezpráví. Jak se může vést křesťanům v režimu podobnému
Talibanu je dnes všeobecně známo...
ii)
Američané
používají všechnu dostupnou techniku, aby civilní oběti minimalizovali (fakt,
že k nim přesto dochází, je - jak jsem již podotknul ve svém prvním textu
- jedním z důvodů pro další zdokonalení vojenských možností Západu).
Teroristé používají všechny možnosti, které mají k disposici, aby civilní
oběti maximalizovali.
Nyní však již k nejpodstatnějšímu. Byl, resp. je vojenský zásah
USA v Afghánistánu "spravedlivou válkou"? Na rozdíl od autora tvrdím, že
ano a pokusím se to ukázat postupným rozborem výše uvedených sedmi bodů.
Ad 1) Předpokládám,
že není třeba dokazovat.
Ad 2) Operace v Afghánistánu
je dílem sebeobranou a dílem obranou nevinných. V tomto případě je přitom
přímý úder proti těm, kteří zaútočili na WTO, rovnou na území, z kterého
operují, jedinou možnou alternativou. Nelze s nimi vyvažovat nějakou
strategickou rovnováhu, jednak proto, že úder - např. jaderný - na stany
v poušti není vyvážený vzhledem k úderu vedenému proti
několikamilionovému městu (zkrátka nelze aplikovat onu rovnováhu Moskva za
Washington...), jednak proto, že sami fanatičtí útočníci obětují "za svoji věc"
životy své i svých blízkých poměrně snadno (není pak až tak nelegitimní je do
jejich ráje vyslat, přejí-li si to - ale bez nás...). Přitom sebemenší
pravděpodobnost dalších teroristických útoků (proti nevinným...) je postačující
pro to, aby byly použity všechny prostředky pro její eliminaci. A dotaženo dál,
řečeno s H. A. Kissingerem (viz LN 4.3.2002): "Měřítkem
úspěšnosti každé politiky však nakonec bude míra, do jaké se jí podaří dostat
pod kontrolu ohrožení globální bezpečnosti spojené s vlastnictvím zbraní hromadného
ničení nebezpečnými režimy.".
Ad 3) Záměrem operace nebylo
a není ani kořistění ani zotročení. Naopak primárním záměrem bylo svrhnout
režim Talibanu a minimalizovat možnost působení teroristických organizací na
území Afghánistánu, popř. zadržet organizátora útoku na WTO Bin Ládina.
Vedlejším efektem operace je např. možnost humanitární pomoci místnímu
obyvatelstvu (v míře nesrovnatelné s předchozím stavem) nebo zamezení
dalšího možného ničení kulturního světového dědictví...
Ad 4) Režim Talibanu byl, jak
známo, několikrát vyzván, aby vydal původce atentátu na WTO Bin Ládina. Tyto
výzvy se minuly účinkem. Předáci Talibanu přitom nemohli netušit, koho hostí na
území jež ovládají a čím se tento muž zabývá (tvrdí-li kdo opak, potom zároveň
říká, že čelní mužové hnutí Taliban jsou/byli neschopní... dále by bylo možné,
ale zcela zbytečné, úvahu rozvinout o téma, zda by se pokusili činnosti Bin
Ládina zabránit, kdyby o ní byli zpraveni...).
Ad 5) Operace
byla úspěšná - výčet cílů viz komentář k bodu 5. První dva cíle byly splněny.
Je pravdou, že Bin Ládin pravděpodobně fyzicky přežil. Vyvázl tedy jako člověk
(což je škoda), jako terorista má však on i jeho organizace život o poznání
ztížen (a to je daleko podstatnější).
Ad 6) V tomto ohledu se
dostáváme s autorem do evidentního sporu. Autor totiž tvrdí, že zlo
způsobené afghánskou operací USA bylo resp. je větší než to, které způsobili
teroristé. Dokládá to, alespoň tak jsem to pochopil, dominantně tím, že
civilních obětí v Afghánistánu bylo relativně (a snad i absolutně) víc,
než těch ve WTO (pro mne přitom zůstává záhadný smysl poznámky o počtu
kilometrů, z kterého jsou shazovány pumy...). Pokusil jsem se nabídnout
definici "spravedlivé války" dle sv. Tomáše Akvinského. Na tomto místě by však
byla nutná definice "zla", na což si jednak samozřejmě sám netroufám, vhodný
stručný zdroj neznám a hlavně taková diskuse výrazně přesahuje možnosti tohoto
textu. Co si však troufám říct je, že civilní oběti nejsou jediným a (mnohdy)
ne největším zlem a tedy možným měřítkem spravedlnosti vedené války - znovu se
při této příležitosti odkážu na spojenecké vylodění v Normandii v r.
1944.
Ad 7) A opět jsme u civilních
obětí, tentokrát jako u samostatného bodu. Ano, vojenská technika USA (a tedy
pravděpodobně ani žádná jiná) nerozlišuje mezi vojáky a civilisty absolutně.
Uveďme na tomto místě fakt, že taktika boje musí být vždy kompromisem mezi
bodem 5 a 7. Důležité je v této souvislosti zejména to, zda jsou civilisté
primárním cílem (jako u teroristů) či zda k civilním obětem dochází mimoděk,
resp. zda je snaha o jejich minimalizaci. Jsem přesvědčen, že to splněno je.
Čistě utilitárně - i kdybychom skutečně považovali USA za vtělení Satana na
zemi - Spojené státy nemohou mít žádný zájem na smrti civilistů
v Afghánistánu (tím bych dokázal onu "neprimárnost" civilních obětí).
Snahu o minimalizaci civilních obětí bych pak - pro pragmatiky - v tomto
případě dokladoval faktem, že spojencem USA v tažení proti Talibanu byli
místní lidé, jejichž nejvlastnějším zájmem taková minimalizace je. Morální
argumentaci (i když by byla správnější a principiálnější) ponechám stranou - to
by bylo na dlouho...
Tak tedy dokladuji své tvrzení "podle mého názoru
byla americká reakce v principu přijatelná" jak autor ve své odpovědi na
můj příspěvek žádá.
Jan Kubalčík