Volím svrchovanost Boha, ne člověka


„Naříkáním a obviňováním se nic nezmění. Je třeba přejít z obrany do útoku”, pokračuje Astride Wenigerová - Noga ve svých kanadských úvahách o budoucnosti konzervativního hnutí v Česku.

Demokracie nemůže přežít, natož prospívat, bez vysokého morálního standartu vůdčích sil a dosti velkého procenta volících voličů. (Role nevolících voličů mi není jasná.) Jestliže většina obyvatel nedosáhne určité morální výše a nesouhlasí alespoň s morálními zákony Desatera, pak budoucností společnosti je jistý chaos a posléze diktatura, která chaosu bude chtít zabránit, nebo desintegrace společnosti a její pohlcení celky, které chaos zastaví. Děje se tak povětšinou silou. Proto konzervativci musí všemožně podporovat morální a duchovní výuku židovsko - křesťanských principů, ať už v jejich aplikacích kulturních, či církevních. Liberálové se při takové myšlence vždy naježí, obviňují nás z nenávisti a náboženské nadřazenosti: ”Jak si to dovolujeme? Jsou i jiní velcí morální učitelé v celém světě!” Budeme s nimi o tom diskutovat, až nám ukáží jednu prosperující opravdovou demokracii ve světě, která na judeo - křesťanských základech nestojí.

Zastavme se například u prosperity národa. Jsou liberální, socialistické země prosperující? Nemorální vlastnosti, závist a resentiment, když byly uvedeny do pohybu, způsobily většinu revolucí. Většina revolucí nepřinesla nic dobrého. Došlo - li k něčemu dobrému, bylo to způsobeno duchovní obrodou, která se často z utrpení zrodí. Ta vždy znovu přivedla morální úroveň obyvatelstva na výši, umožňující ukončení chaosu. Naše hříšná lidská přirozenost je výbušninou v nás dřímající a liberálové všech odstínů a dob ji úspěšně využívají. Bolševici řekli, že vezmou bohatým, neb jest je to nespravedlivé, aby měli více. Od té doby už nikdo toho moc neměl a prosperita byla pouze na papíře. Stát a většina obyvatel se zabývala toutéž myšlenkou: ”aby toho nikdo moc neměl”. Ani majetku, ani inteligence, ani krásy, ani pokoje, ani odpočinku, ani radosti, ani štěstí. Chceme-li prosperující národ, pak musíme změnit názor většiny a přivést dennodenní lidskou snahu z myšlenky ”někdo má víc než já, není to spravedlivé, jak ho toho zbavit?”, k myšlence tvořivé, velkomyslné a štědré: ”Jestliže to dokázal můj soused, i já toho mohu dosáhnout. A společně můžeme naučit jiné.”

Prosperující demokracie nemůže operovat na nemorálních socialistických základech, omezujících soukromé vlastnictví a nekonečném přerozdělování jednoho koláče křiklounům všech barev. Je třeba, aby křiklouni vypěstovali a sklidili obilí, pomleli mouku a napekli také koláče, jak nás poučila už v dětství pohádka o slepičce... Pak si je mohou sníst! V každé oblasti lidské činnosti je třeba morální obrody. Konzervativní strany a kluby mají velké pole neorané před sebou. Ale zorat se musí. Judeo - křesťanská morálka je to pole, které konzervativci musí začít orat. Podporujeme - li na místní i státní úrovni judeo - křesťanskou morálku, připravujeme si volební vítězství, i když se nám dnes může zdát fata morganou. Bez určité morální úrovně voličů je demokracie neudržitelná a rychle ji ztratíme, ať už jako stát, či Evropský supercelek. A my to musíme opakovat a opakovat a vnucovat se a opravdu se smířit s tím, že výsledky se nebudou dostavovat rychle.

Chcete příklad? Nemocnice se rozhodne, že nebude více provádět umělé potraty. Slyšíme to z médií. Rozhořčení liberálů nastává... A tak předseda místního konzervativního klubu, podepřen písemným prohlášením, si sjedná schůzku s představitelem nemocnice. Zjistí, v kterých krocích může nemocnici podpořit. Bude třeba vyslat k místním poslancům na různých úrovních delegáty podporující toto rozhodnutí? Komu je třeba poslat dopisy? Tisková prohlášení je třeba poslat do všech možných médiích... Je na rádiu otevřená linka, kde se to bude diskutovat? Kdo z místních konzervativců odpoví? Na kolika webových stránkách či chat-rooms můžeme vyslovit pádně a krátce své stanovisko? Kdo jsou mocní a organizovaní odpůrci? Všem je třeba poslat dopisy morálně a politicky napadající jejich stanovisko. Klub či strana může zorganizovat sbírku, a peněžitý dar takové nemocnici, případně místní organizaci PRO ŽIVOT, nezůstane nepovšimnut. Následný příslib veřejné a politické podpory, kdykoliv ji budou potřebovat, s visitkou konzervativního klubu zanechává trvalý dojem a spojence. Naše akce a filozofie se snad dostanou do médií a zasejí semena morálního podhoubí, kterému Bůh dá růst. Buďme tam, kde jsou lidé a ovlivňujme jejich mínění. Ulice jsou - mimo internetu - zatím našimi médii. Jestliže Matěj Kopecký se svým loutkovým divadélkem ovlivnil národní povědomí, je to nemožné, že bychom nedokázali totéž na konzervativním poli?

Vím, že to konzervativním elitám možná zní jako úplný cirkus, ale demokracie spočívá na volbě většiny a většina není zatím konzervativnímu myšlení efektivně vystavena, natož jim ovlivněna. Lidé věděli v 89-tém, že to, co mají už nechtějí. Že musí být něco lepšího. Ale co to je, to nevěděli a je možné, že si to představovali spíše jako méně práce, více peněz, více pohodlí a svobod všeho možného i nemožného druhu. Každá místní pobočka, každý klub, musí nějakou propagační, viditelnou činnost, ne jen myslitelskou, ne jen diskusní. Věřím, že je naším úkolem identifikovat všechny možné, nemožné, roztodivné i normální možnosti a příležitosti a z nich vybrat ty, které se zdají nejmožnější finančně a nejúčinnější pro dané místo. Lidí je málo a práce je velmi náročná, ale je lépe rožnout byť i jedinou svíčku, než být obklopen úplnou tmou.

Právě nám v Kanadě odhlasovali manželství pro homosexuální páry. Máme také nový zákon „o nenávistné řeči a myšlenkách”. Budou-li kanadští rodiče učit děti doma, že homosexualita je hřích a nenormální, budou v nebezpečí, že jim stát děti odejme a je samotné bude soudit. Škola pak stejně to, co se doma učí, z dětí vytříská, jednak samotným vyučováním, jednak populární kulturou mezi spolužáky. Když naše parlamentní opozice mluvila proti homo-sňatkům, neměla toho moc co říci: Jen že to tak bylo od počátku světa, že manželství bylo vždy mezi mužem a ženou a že je to tak i v našich zákonech. To liberálové naopak mluvili o pokroku, vývoji, o lidských právech, o tom, že od počátku světa se věřilo na placatou zemi a nyní víme, že je kulatá. Také homosexualita je tu od počátku, proto je prý také přirozená a morální pohled na ni prý se vyvíjí. Ten jediný, nejmocnější a nejsamozřejmější argument proti, totiž že Bůh to tak ustanovil a proto to tak má být, ten si naše opozice nemohla dovolit. Jednak většina obyvatel už je vychována ”pluralistickou” (tj. protikřesťanskou) výchovou, jednak by už měli na krku obvinění podle nového zákona proti šíření nenávisti. A křesťané, kteří většinou už také uvěřili blábolům o tom, že se víra nemá plést do normálního života, toho udělali málo, příliš málo na to, aby zastavili ten příval. A tak jsme ten zákon prohráli, prošel převahou pěti hlasů. Kdyby těch pět, jejichž hlas rozhodl, při nějakém neštěstí zemřelo i s manželkami a jejich děti byly adoptovány homosexuálními páry, co by asi říkali Bohu na věčnosti??? Chtěla bych to slyšet…

Prý 67% Kanaďanů nesouhlasí s legalizací homosexuálních manželství. A tak se jich ptám: Kde jste byli, když se rodiče organizovali proti moderní sexuální výchově kondomy a pornografií? Koho jste volili do školních výborů, koho do provinčních a federálních parlamentů? Kde jste byli, když jsem sháněla podpisy pod petici proti rozšiřování homosexuálních výhod? Kde jste byli, když se na sjezdu Konzervativní strany Alberty jednalo o obhájení konzervativních pozic? A tak se budu ptát každého naříkavého Čecha za 10 let, bude-li ještě naživu, až bude brečet, co všechno se mu přihodilo zlého díky liberální politice ve vlasti. Bůh nám dopřál demokracii místo tyranie. V demokracii vládne lid skrze ty, které si k tomu najal. Jestliže jste líní vládnout vy, pak vám bude vládnout někdo jiný. A máte, co jste chtěli.

Takže si to chci zopakovat: Konzervativci musí změnit mínění lidu od levičáckého a liberálního ke konzervativnímu, jehož základem je judeo - křesťanská morálka. A k tomu budou potřebovat peníze a hodně se obětovat, dávat a pracovat. Rozumováním se nic nezmění. Naříkáním a obviňováním se také nic nezmění. Je třeba přejít z obrany do útoku. Jakýsi, i když nejasný pokus o útok se stal v Čechách během posledních voleb - mám na mysli pokus Volby pro budoucnost. Bylo tu odhodlání a na několika místech i obětavá práce a finanční oběti. Myslím, že konzervativní neparlamentní strany dosáhly jistého úspěchu. Byl maličký a proto to mnohé úplně odradilo a jiné zlomilo. Cítila jsem s nimi, protože jsem tím často procházívala. Zklamáním, zradou a neúspěchem. Všechny konzervativce ve vlasti bych chtěla znovu povzbudit. Vaše práce nebyla vůbec nadarmo. A vaše modlitby mají moc. Nenaslouchejte hlasům, které vás chtějí odradit. Ať jsou vnitřní, či v rodině a okruhu přátel. Přehlušte je hlasem naděje a povinností.

Před mnoha lety, když se schylovalo k revoluci ve Francii, měla i Anglie problémy. Industrializace vše měnila, spousty lidí, bezzemků, se tlačily do měst, která byla plná problémů a bezprizorních dětí. Vládnoucí politici té doby učinili několik dobrých rozhodnutí a jedno z nich bylo, že začali po celé zemi najímat chudé, ale vzdělané ženy, aby každou neděli učily děti číst a jako učebnice dodali Bible. Tak vznikly první Nedělní školy. Děti, jejichž rodiče školy neměli, najednou dostaly tak vzácného vzdělání. Nejen se učily číst, ale Bible jim byla vykládána a ovlivnila je na celý život a na mnohé generace. To co se naučili, to se snažili žít a Británie byla na dlouhou dobu kvetoucí a vedoucí zemí. Se vzděláním došlo k dalšímu rozkvětu průmyslu a zemědělství a s křesťanským vzděláním došlo k stabilizaci země na dlouhou dobu. Revoluce se tam tehdy nekonala. Libry věnované na křesťanské vzdělání dětí se vrátilo mnohonásobně, ale snad nikdo z těch, co je věnovali, si nebyl vědom jaký dobrý obrat to v zemi způsobí. Pro ně to byly jen peníze. Z hlediska dějin to byla setba dobrého semene, které přineslo dobrou úrodu. Co sázíte Vy?

Poslední dobou dost letí jakási teorie chaosu. Neznám ji přesně, ale jejím poučením je, že nic se neztrácí, že vše se jaksi sčítá a co se neprojeví vedle mne, může se projevit někde jinde. Na jedné inženýrské přednášce slyšel manžel o tom, že za určitých podmínek jestliže motýl zamává křídly v Beaverlodgi, dojde k tsunami v Japonsku. Nekecám J. Takže nikdy nevíme, zda jeden protestní dopis, jedna noticka v novinách, či poznámka posluchače v rádiu neuvede do pohybu dominový efekt změny. A součet konzervativních úsilí se ve světě někde projevuje. Všechno prý se jaksi sčítá a působí. Pouhá skutečnost, že konzervativní sily existují, nutí centristické strany více doprava a levičácké aspoň trochu do středu. Kdyby nás nebylo, nebylo by ani centra, jen levice řítící se do močálů dekonstrukce lidstva. Říká se také, že se věci vyvíjejí spíše přemety, než postupným vývojem, na který se dosud věří pod vlivem Darwina. Zaznívá mi to až metafyzicky. Něco prý se třeba dá pomalu do pohybu (na oné přednášce nemluvili o fyzických předmětech, dosaďte si třeba technologii, pornografii nebo peněžnictví), ale onen vývoj se začne zrychlovat. Vývoj - pohyb nabírá rychlosti ne nepodobné, jako když jedete na volnoběh z kopce. Při určité rychlosti se vše začne zdát chaosem těm, co jsou účastni jízdě. Pak dojde k desintegraci a vše se zastaví totálním zničením. Rozhlížím se kolem už několik let. Mám tentýž pocit, jako bych byla účastna volnoběhu z velkého kopce, jež se nedá zastavit... Někdy mívám o tom sny. Jsem střídavě v autě či letadle, jež jsou neřiditelná, bez brzd a kormidel. A teď nejen mě, ale už i inženýrům se zdá, že se někam řítíme a že to skončí rozpadem? Víte, možná, že my konzervativci už nebudeme schopni zabrzdit tu zběsilou jízdu, na jejím konci viděném W. Chambersem je totální zničení lidstva a jeho dosavadního uspořádání. I v tom případě budeme vítězi, protože takový konec bude totálním zničením liberální vidiny světa, druhého nejstaršího náboženství, víry člověka v sebe sama. A Bůh, který zajisté jest spravedlivý a pravdomluvný, pak dle svého slibu stvoří novou zemi a nové nebe. Ale to už je Jeho věc a Jeho načasování. My známe své konzervativní povinnosti zde: Nevolit suverenitu člověka, ale suverenitu Boží.

Autorka a její manžel Ivo, od roku 1968 žijící v Kanadě, patří k předním křesťanským konzervativním aktivistům v Grande Prairie, Alberta. Po roce 1989 pobývají i v Čechách, kde jsou členy Konzervativní strany.
Psáno pro Konzervativní listí, dvouměsíčník Konzervativního klubu v Ostravě