S omluvou za zpoždění těm, kdo ode mě žádali reakci na Bakalářovo „Tabu v sociálních vědách“. Nebyl bych se knížkou zabýval vůbec, nebýt těchto okolností:
1. Bakalář v ní hojně a selektivně cituje z mé knihy „Nebýt golema“ a moje údaje uvádí občas jako důkazy svých teorií, občas jako omyly hodné vyvrácení.
2. Bakalář požádal jednoho mého známého, aby mu se mnou zprostředkoval setkání, prý by si se mnou rád poklábosil. Na tento typ klábosení čas nemám, tohle mu musí stačit.
3. Votobia ve svém prohlášení nepovažuje Bakalářovu knihu za rasistickou a definuje rasistu takto: Ten, kdo na základě statistických, mechanických, číselných zjištění vynáší absolutní, paušální soudy o lidské skupině či rase. Zaměňuje kvantitativní zjištění za kvalitativní hodnocení. Na rozdíl od badatele, koná s politickým úmyslem. Zneužívá skutečnosti ke své interpretaci. (Zapomněli dodat, že rasista je také a především ten, kdo o lidské skupině zveřejňuje výmysly, které na ni jako celek vrhají negativní světlo, nebo paušalizuje vlastnosti některých jejích členů na celou skupinu).
4. Milan Knížák knihu recenzuje jako psanou „velmi seriózně, s vědeckou erudicí a s touhou o nezkreslené informace“. Stěžuje si, že kritici této knihy nebyli schopni „předložit stejně relevantní argumenty“, dodává, že by takovou diskusi vítal, ale obává se, že kniha bude „předmětem útoků především těch, kteří si ji ani pořádně nepřečtou“.
A já se zase obávám, že si tuto knihu pořádně nepřečetli ani redaktoři Votobie, ani vědecky erudovaný profesor Knížák.
Tak nejprve ta serióznost a vědecká erudice. Tu Bakalář mistrně projevuje tím, že se na několika místech omluví, že nemá pro určitou teorii dostatečné vědecké podklady. Jako třeba: „Bohužel neexistuje práce, která by se seriózně zabývala účastí Židů v KSČ, v únoru 1948, při zakládání StB a dalších represivních složek.“ (str. 191). Tím dosahuje u neinformovaného čtenáře (což je v Česku skoro každý) dvojího „vědeckého“ účinku. Jednak předeslal-li to těsně předtím „důkazy“, jak Židé „manipulují informace ve svůj prospěch“ a „podvracejí stávající řád“, podprahově tím ujistí čtenáře, že takováto práce neexistuje především proto, že ji Židé potlačili, aby zamlčeli pravdu (jako ostatně chtějí potlačit i „pravdy“ v této jeho „vědecké“ práci). Za druhé to má v čtenáři vzbudit důvěru, že dokáže-li tento „vědec“ párkrát přiznat, na něco vědecké důkazy nemá, musí to nutně znamenat, že má důkazy na všechno ostatní, co uvádí jako „fakta“.
Jak důkladně si Bakalář fakta „vědecky“ prostudoval než je začal „vědecky“ zpracovávat, můžeme vyčíst z desítek „vědeckých“ objevů, z nichž jen pár namátkou:
„Hebrejština byla prominentním znakem židovské odlišnosti - rabíni ji zakazovali učit se Nežidům“. (str. 112). Zaprvé: Jak si „vědec“ představuje, že by nějaký rabín mohl zakázat jakémukoli Nežidovi cokoli se učit? Zadruhé: Jak je možné, že „vědec“ neví, že hebrejština spolu s latinou a řečtinou se odedávna vyučuje na křesťanských kněžských seminářích?
„Ačkoli podle židovského zákonodárství neexistuje ´částečný Žid´, mohou ti, kteří jsou Židé pouze po matce, tj. mají nežidovského otce, v praxi pocítit v tradičním ortodoxním prostředí značné sociální znevýhodnění.“ (str. 116). Jak je možné, že si „vědec“ neověří, že faktem je přesný opak - že ortodoxie uznává za Židy právě ty, kdo mají židovskou matku, a znevýhodňuje ty, kteří mají jenom židovského otce?
„Židé téměř nikdy nepůsobili v tzv. primární produkci (např. zemědělství, hornictví).“ (str. 132). Jak je možné, že „vědec“ neví, že celý cyklus židovských svátků je postaven na zemědělských ročních obdobích, že velké části biblických textů jsou právě o zemědělství, a že Židé se věnovali zemědělství pokaždé, když jim bylo dovoleno vlastnit nebo najímat půdu? Že si třeba nikde nepřečetl, že světoznámé argentinské dobytkářství založili koncem 19. století židovští přistěhovalci, které každý Argentinec zná pod jménem „gauchos judíos“?
„Zdá se, že akceptace židovského náboženského kánonu byly v zásadě akceptací autority a podřízení se jí.“ (str. 134). Jestliže si Bakalář přečetl vůbec něco o židovských dějinách, jak mu mohlo uniknout, že judaismus už dva tisíce let přežívá právě díky absenci centrální autority a vyvíjí se většinovým hlasováním ve svobodných debatách nezávislých a vzájemně si protiřečících rabínů - díky čemuž je možné v historických židovských textech najít a vyjmout z kontextu citáty podporující nebo popírající prakticky cokoli?
„Židé, kteří se zřekli judaismu a asimilovali, byli spíše chudí a podivíni.“ (str. 135). Jako třeba Nostradamus, Felix Mendelssohn, Gustav Mahler, Heinrich Heine, Jaroslav Vrchlický, nebo Madelaine Albright? A jak se to srovnává s dalším „vědeckým“ tvrzením (str. 134), podle něhož naopak „Židé lpěním na bezpodmínečné akceptaci autority ztratili řadu inteligentních a tvořivých lidí...“?
„...když je antisemitismus v zásadě vynález západní kultury (hlavně křesťanství), proč nežije více Židů v nezápadních, například muslimských společnostech, kde by jim takové nebezpečí nehrozilo.“ (str. 152). Na které planetě „vědec“ žije, že mu uniklo, že většina muslimských společností po založení Izraele Židy jednoduše vypráskala?
„Mnoho zášti k Židům je způsobeno jejich tendencí držet se mimo a vylučovat Nežidy ze svého sociálního života.“ (str. 208). Srovnej s informací (str. 214), že „v letech 1985-1990 si v USA 52% Židů, kteří uzavírali manželství, vzalo Nežida“, což zase srovnej i se záhadou (str. 215), že „nic nenasvědčuje tomu, že by se počet Židů v USA snižoval“. (Kromě oficiálních amerických židovských statistik, které naopak nasvědčují, že za posledních dvacet let počet poklesl o půl milionu, přibližně 10%).
Tolik namátkou Bakalářova vědeckost opěvovaná vědcem Knížákem a tolik hodnota Knížákova vědeckého posudku. Má ještě smysl se knížkou dál zabývat? Nemělo by, kdyby ji nakladatel tak vehementně nehájil jako nerasistickou a kdyby ji tolik Čechů nepokládalo za „užitečnou“. Zpod hladiny záplavy „odborného“ žargonu a „historických důkazů“ citovaných z okrajových publikací z různých míst a dob (včetně třeba Německa 1913 a 1925) na nás totiž vyčuhují i takováto „vědecká fakta“:
Neexistuje žádný důkaz, že Židé se kdy angažovali v pomoci Nežidům. Židé byli disproporčně zastoupeni v počtu podvodů. Židé byli disproporčně zastoupeni v organizování mezinárodní prostituce a obchodu s otroky. Žádný Žid není větším hrdinou pro Židy než ten, který se může pochlubit tím, že zneuctil křesťanskou dívku. Židé se pokoušejí podminovat sociální kohezi nežidovské společnosti, přičemž judaismus má zůstat kohezivní skupinou. Židovská podvratná činnost má dlouhou historii. Židé vždy měli tendenci vybírat si radikální politická hnutí, která podrývají západní civilizaci. Naproti tomu ale jsou to bezohlední kapitalisté, kteří této civilizace využívají k přesunu peněz z rukou Nežidů do rukou Židů, zároveň ale taky komunisté, kteří tento systém chtějí svrhnout (opět samozřejmě ve svůj prospěch), a navíc ještě taky kontrarevolucionáři, kteří chtějí svrhnou ten systém komunistický, ve svůj prospěch jakbysmet. Jestliže se chovají laskavě, je to jenom lest na oklamání Nežidů. Jestli bojují v nějaké válce (jako třeba ve druhé světové, kdy tvořili přes polovinu československé zahraniční armády), je to jenom výjimka potvrzující pravidlo, že se vojenské službě vyhýbají. Současné politické chování amerických Židů je zaměřeno na vlastní prospěch v opozici proti zájmům bílých Američanů. Židé jsou jednoznačně největší lakomci a škrtilové (podle údajů jedné cestovní kanceláře).
Nebo tato:
Marxismus je ideálním prostředkem k prosazování židovských národních zájmů. Psychoanalýza je židovská politická zbraň a útok na nežidovskou kulturu a to, že prezidenty psychoanalytické asociace byli Nežidé Jung a Jones je maskování židovské organizace Nežidy. Židovský postoj k manželství je naprosto utilitární a pro lásku v něm není místo. Židé prosazují pornografii jako proces podkopávání křesťanské morálky. Židovská mafia ve světě literatury kontroluje, které knihy mají úspěch a které ne. Židé používají jiné menšiny k tomu, aby oslabili homogenitu bílé společnosti. Západní společnosti byly podvedeny ideologiemi multikulturalismu a deetnizovaného individualismu, na nichž měli velký podíl židovští intelektuálové a političtí aktivisté.
Starý dobrý antisemitismus, a bez servítku. Ať ten či onen Žid dělá to či ono, není to jako všude jinde čin toho či onoho jednotlivce, nýbrž všechno dohromady „skupinová evoluční strategie“ na ovládnutí světa, která škodí všem ostatním. Perličkou ze všech nejlepší je ale tato:
Nacionální socialismus se vyvinul v kontextu konfliktu zájmů mezi Židy a Nežidy a je užitečné analyzovat, do jaké míry byl jeho zrcadlovým odrazem. (Rozumějme, Židé zavinili i ten nacismus, který je přece jen napodoboval, takže dobře jim tak).
Bakalář se na jednom místě spěchá pochlubit, že neschvaluje nutně všechny antisemitské zákroky, ale dodává toto:
Můžeme tvrdit, že antisemitismus je na základě teoretického rámce popsaného v této části pochopitelný. (str. 114). (Všimněme si: „teoretického rámce“, ne už „vědeckých poznatků“). A ještě taky nás poučí citátem, že „pokud někdo skóruje vysoko na škále antisemitismu, může to spíše znamenat, že má lepší přístup k informacím. (str. 205).
Jakmile nás všechny přesvědčil, že antisemitismus není nějaká duševní úchylka, nýbrž pochopitelný, oprávněný a logický důsledek vědeckého bádání a lepší informovanosti, nabízí nám toto řešení:
„Uspokojivá odpověď na otázku, co mají Židé dělat, aby nepodněcovali antisemitismus, a zároveň si mohli ponechat své náboženství, kulturu, úměrně nesnížili své zastoupení v lukrativních profesích a zůstali etnicky odlišnou skupinou - pravděpodobně neexistuje.“ (str. 236)
Tak. A tady to, židáci, máte. Ať se snažíte, jak se snažíte, zůstanete škodná. Takže co s vámi? Ale to už přece znáte. Hitler měl pravdu. Vždyť vás jenom napodoboval.
Aby se Bakalářova kniha dala definovat jako nerasistická, Votobia by si musela definici rasismu poupravit takto: Rasista je někdo, kdo nenávidí nějakou skupinu lidí víc, než je nutné k jejímu vyhubení.
Benjamin Kuras
Psáno pro Nový Polygon.
Spisovatel Benjamin Kuras je členem britské i české Konzervativní strany.