Události v Barmě

Nepokoje v Barmě byly opravdu mimořádné, a to hned v několika ohledech. Především se do jejich čela postavili bezbranní buddhističtí mnichové. Místní vojenská junta se doposud snažila vyvolávat dojem, že těmto místním duchovním autoritám prokazuje patřičnou úctu. Jakmile to přestalo být politicky výhodné, proti mnichům zakročila s nečekanou brutalitou.
Představitelé moci zpočátku nebránili nikomu, aby odesílal elektronickou poštou záběry z nepokojů. Pouze několik dní po tvrdém zásahu se ukázalo ve vší hrůze, proč. Junta tak totiž sama získala záběry mnoha protestujících. Po odvysílání záběrů internetové spojení přerušila a nyní podle těchto záběrů zatýká - a částečně fyzicky likviduje - protestující.
O odhodlání junty prosadit svou výmluvně svědčí i skutečnost, že bylo zatčeno - a možná již i popraveno - pět generálů (a spousta nižších důstojníků), kteří se odmítli podílet na krvavých zásazích proti protestujícím.
V pomoc zvenčí těžko doufat. Amerika je již oslabena a nezasáhne. V den, když píši tento článek, vysílali v rádiu, že „Evropská unie zvažuje sankce“. Ty ovšem budou celkem zbytečné, protože Barma obchoduje především s Čínou a s Indií, které prohlašují dění v Barmě za vnitřní záležitost této země. Že Rusko a Čína budou vojenské juntě i nadále dodávat zbraně, nikterak nepřekvapí. Určitým zklamáním je postoj Indie, která je přece jenom demokratickou zemí. Ovšem ani Indie nechce narušit pro ni velmi výhodný obchod s Barmou, odkud dováží důležité suroviny.
Když probíhala korejská válka, „veřejné mínění“ (jistého druhu) nebylo ještě natolik silné, aby této válce zabránilo. Výsledkem je, že alespoň polovina korejského poloostrova se mohla vyvinout ve svobodnou, demokratickou, prosperující zemi. Nechtějme ani domýšlet, jak by to dopadlo, kdyby se tehdy Američané stáhli.
Ve Vietnamu to už bylo jiné. Komunistické vítězství znamenalo utrpení pro miliony lidí, naštěstí však vietnamská vláda neudělala ze své země takový koncentrák, jako Kim-Ir-Sen na severu Koreje.
Obyvatelé Barmy už v jakýkoli zásah zvenčí doufat nemohou. Někteří z protestujících jsou prý nyní spalováni v krematoriu zaživa.
Vítejte ve světě, v němž je americký imperialismus poražen. Roli světového četníka již nikdo nehraje, a tak si, biblicky řečeno, „každý dělá, co je v jeho očích dobré“.

25. října 2007

Dan Drápal