Sudeťáci? Banda revanšistická...

Tento text byl původně zamýšlen jako reakce na text pana Petra Žantovského (dále jen autor) "Norimberk a mediální lži". Pokusím se však nejen o poznámky ke zmíněnému článku, ale i o argumentaci poněkud širší - jako příspěvek k velmi košaté diskusi, která v posledních týdnech bují na mnoha stranách.

Pro nemalou část komentátorů a glosátorů - autora nevyjímaje - by téma mělo být "přeloženo" do srozumitelné češtiny. Ti darebáci (dobrý němec - mrtvý němec), navíc bohatí, by nás chtěli připravit o majetek a určitě poněmčit, prostě jako celou historii - pořád chtějí škodit. Dobře, že jsme je vyhnali, spíš jich však mělo být zmrtveno víc a byl by pokoj. Zlatý komanč, za něj byl od nich pokoj. Po takovém překladu by bylo jasné o co jde. Bylo by to však příliš čitelné a neúnosné, tak je to třeba zabalit do vzletných vět. Národní zájem přece zní mnohem lépe.

Je však třeba přiznat, že autor se mnohdy za nic neskovává - to jediné je na něm svým zvláštním způsobem sympatické. Arcibiskup v knajpě či "Odpudivý vůdce landsmannschaftu Posselt, který si před nedávnem přehodil patku ulízaných vlasů na "Hitlerovu" stranu a zúžil knírek...": to jsou jen dvě z perel, kterými je článek protkán. Expresivně demagogické řečnické otázky typu: "...což pan arcibiskup Graubner nezná dějiny své vlastní církve, nepamatuje encykliky papeže Pia XII., které se bouřily proti genocidě Židů a politických odpůrců fašismu ve 30. letech v Německu?". Má vůbec smysl s takovým textem polemizovat? Má. Není na mně, abych obhajoval účast arcibiskupa Graubnera v Norimberku. Přesněji - není třeba cokoli obhajovat, nic nesprávného se nestalo. Co bylo třeba říct řekl arcibiskup sám a dostatečně jasně: kdo máš uši, slyš! Jeden pěkný protimluv si však neodpustím vypíchnout. Souhlasím s autorem, když píše, že papež Jan Pavel II.: "...kudy chodí, tudy vyzývá k toleranci, lásce, smíření a - zdůrazňuji - nepodílení se na zášti, xenofobii a křivdě". Těsně před tím se však autor vážně táže, zda se arcibiskup Graubner hodlá Svatému otci protivit. No nehodlá - právě naopak, vždyť jeho účast v Norimberku byla motivována snahou o smíření a důkazem jasného distancování se od zášti, xenofobie a křivdy.

Než pustím z výhradní zřetele text autora, ještě poloosobní poznámka. Je, myslím, signifikantní, že autor v samém závěru článku diskvalifikuje kohokoli s jiným názorem. Klasifikuje: buď jsi v sudeťáckém žoldu, nebo "užitečný idiot". Tak teď vážně nevím a budu muset zevrubně zkoumat své ledví: do které skupiny patřím?

Z mnoha článků, resp. reakcí ční jako sláma z bot buď materiální pohled na problém - co nás to bude stát, nebo jakási nejasná obava (xenofobní?) z německého vlivu, někdy dokonce obavy ze změny hranic, ale většinou obojí. Pokusím se postupně tyto "obavy" komentovat. Změnu hranic snad přitom podrobněji rozebírat netřeba. Netroufám si mluvit jinak než za sebe, ale nevidím nejmenší důvod ke změně hranic ani k obavám z ní.

S (českým?) majetkem a "německým vlivem" je to složitější. Je morální otázkou, zda se v případě konfiskovaného majetku skutečně jedná o český majetek. Právně pravděpodobně ano (součást retribucí atd.), ale morálně? Byl to přece soukromý majetek konkrétních lidí. Ale s tím se spíše musí vyrovnat každý sám, takže od toho odhlédnu. Nejsem sice detailně informován, ale možnost zakoupení pozemku, nemovitosti a pod. neobčany České republiky tak jako tak přijde. Zda bude o pár let odložena či nastane okamžitě vstupem do EU není podstatné a jakýkoliv cizinec bude mít možnost kupovat nemovitosti i u nás. Ostatně zakoupeného majetku (v privatizaci různých typů) již není zrovna málo a zeptejte se např. v Mladé Boleslavi, jak naříkají.

Paradoxně - všichni vrazi, zloději atd. (zločinci obecně, ale i veškerý nepořádek, který vadí i nám všem): to vše zvyšuje naději, že se málokterý Němec (resp. cizinec) bude chtít nastěhovat - vrátit k nám. V tomto smyslu bude míra poptávky a prodejů nemovitostí cizincům obecně a občanům BRD resp. Rakouska zvláště přirozeným nepřímým referendem (pokud nestačí ZIMMER FREI).

Nyní pár slov k možnosti vyrovnání. Zchudli bychom? Jde patrně o nejfrekventovanější nejasnou obavu - pokusil se však někdo vyčíslit přínosy a ztráty z vyrovnání se s tímto problémem positivním přístupem? Vedle zlikvidování problému bychom získali většinou movité majitele, schopné udržovat a řádně provozovat svůj majetek. V jiných souvislostech se tato otázka bere mnohem méně emotivně - nemalé úlevy zahraničním investorům (dle mého názoru velmi diskutabilní), vážné rozbory např. ministra sociálních věcí Špidly o podpoře jaksi vybíraných přistěhovalců apod. A co by nás to stálo? Otázka přímé restituce je jednak právně pasé, jednak asi po padesáti letech by ani nebyla zcela spravedlivá - skutečně řada občanů se již narodila a prožila velkou část života v domech konfiskovaných a pod. Dědicové a kupci majetek nabyli "v dobré víře". Přesto podotýkám, že okolnosti, že se jedná o konfiskát, si byli primární nabyvatelé vědomi. Vzpomínám na počátek šedesátých let, kdy jsme s otcem hledali domek pro jeho sestru. I když se mi jeden líbil, otec rezolutně prohlásil: "Ten ne, je to konfiskát.". V úvahu přichází jen finanční náhrady. O jejich celkové výši nemám příliš jasnou představu, rozhodně by však v sumě nepřevýšily sanace IPB. O reálné výši (tj. těch, o které by bylo skutečně požádáno) lze jen spekulovat, ale myslím si, že by to byla nanejvýš polovina teoretické částky.

Poměrně málo je navíc vnímáno, že na nemovitý majetek státní (statní statky - zejména pozemky) již má spousta "privatizátorů" políčeno - levně koupit, draze prodat - a samozřejmě cizincům, většinou těm nejbližším.

To vše ale není podstatné - podstatné je, že takové články jako je text autora v podstatě jen jitří a povzbuzují xenofobii - nesnášenlivost a zavírají cestu k jakékoliv rozumné domluvě. Myslím, že důležitý je pohled do budoucna. A budoucnosti jen prospěje, dokážeme-li se problému postavit jako dospělí lidé a ne jako zaťatí puberťáci (to abych nezůstal autorovi nic dlužen a své oponenty také hezky onálepkoval...). Dokážu jistým způsobem pochopit obavy přímo zainteresovaných lidí - vlastníků konfiskovaných domů apod. Nechápu však míru nesnášenlivosti a obav ostatních. Vždyť těch, jejichž pohled na věc je nezkalen sebemenší obavou o vlastní majetek, je (nás) většina.

V Brně, 28. května 2002

RNDr. Svatopluk Kalužík

předseda MS Konzervativní strany Brno

www.skos.cz