Pat Robertson a Boží
soudy
Před
několika dny proběhla médii zpráva o tom, že Pat Robertson prohlásil Šaronovu
mrtvici za Boží soud. Izraelské vládní kruhy ostře zareagovaly. Výrok Pata
Robertsona prý vážně ohrožuje výstavbu jakéhosi křesťanského megaprojektu
v Galileji.
Co
si o tom máme myslet? A co si o tom můžeme myslet?
To,
co Šaron udělal, konkrétně stažení z Gázy, se mnohým velmi líbilo a mnohým
velmi nelíbilo. Dělící čára rozhodně nevedla mezi křesťany a nekřesťany, ba
nevedla ani mezi liberálními křesťany a charismatickými křesťany. Mám obavy, že
Pat Robertson měl na věc určitý politický názor (na který má plné právo a lze
diskutovat, zda je ten názor správný či nesprávný), nicméně udělal fatální
chybu, když vyhlásil, že jeho názor je názorem Božím.
Ne,
nejsem zastáncem substituční teorie. Ano, jsem přesvědčen o tom, že Palestina
patří Izraeli. To však neznamená, že bych konkrétní Šaronův krok stažení
z Gázy automaticky považoval za vzpouru proti Bohu. Netuším, jaký měl
Ariel Šaron k Bohu vztah a jak rozuměl své odpovědnosti za svůj stát. To
je vskutku mezi ním a Bohem. Dovedu si představit situaci (netvrdím, že tomu
tak skutečně bylo), že Šaron byl přesvědčen o Božím nároku Izraele na zemi
zaslíbenou, a přesto považoval za správné v určité konkrétní situaci
z Gázy ustoupit.
Čeho
se děsím, je, když křesťané konkrétní historické události interpretují jako
Boží tresty (případně jako Boží potvrzení) a podléhají sebeklamu, protože
nedokáží rozlišovat mezi svým politickým názorem a hlasem Božím. Výsledkem je
rostoucí nedůvěra k proroctvím jako takovým.
Mám
už ve svém počítači uloženu celou řadu proroctví, počínaje proroctvím Davida Wilkersona
z roku 1973 a konče proroctvím „Příprava nevěsty“ z listopadu
loňského roku. Většinou se ta proroctví zčásti naplnila a zčásti nenaplnila. I
o tom posledním se dá již s jistotou říci, že tak, jak bylo šířeno,
nemohlo být čistým Božím hlasem. Prorokovala se tam velká katastrofa, která
měla nastat v některém blízkovýchodním státu do konce roku 2005. Sorry,
nestalo se. (Nebo možná „Haleluja, nestalo se“?) Většinou velmi dobře rozumím
(a zpravidla plně sdílím), oč autorům a šiřitelům jde. Vidí různé nepravosti a
vědí o svatém a spravedlivém Bohu. Jsou zneklidněni stavem Evropy, stavem
Ameriky, netečností církve, zejména na Západě, pokrytectvím politiků, úpadkem
morálky apod. Z této zneklidněné mysli se pak rodí taková „proroctví“.
Dávám je do uvozovek, protože nad nimi mám příliš velké rozpaky.
Kdyby
někdo dnes prorokoval: „Bůh velice miluje český národ“, nemohl bych se ozvat
proti. Kdyby někdo prorokoval: „Bůh je nesmírně rozhořčen bezbožností českého
národa“, také bych se nemohl ozvat proti. Skutečně si myslím, že platí obě
věty. A obě by mohly být prorockým slovem – záleží na kontextu, na načasování,
na motivu srdce – ale především na Božím pověření.
Dost
se nad těmi údajnými proroctvími trápím. Nedávno mi ostře přišel na mysl
počátek listu Židům: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům
ústy proroků, v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož
ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Zdá se mi, že
údajná proroctví, která mám na mysli, jsou jakýmisi pokusy o imitaci Jeremjáše,
Micheáše a jiných starozákonních proroků. Rozumějte mi dobře: netvrdím, že
v době Nové smlouvy Bůh neposílá proroky, kteří přinášejí konkrétní slova
o budoucnosti. Konec konců máme zmínku o Agabovi ve Skutcích. Přesto mi
z oněch proroctví o „soudech“ a „katastrofách“ nějak nevoní Ježíš.
Kdykoli
se stane někde nějaká katastrofa, najdou se někteří křesťané, kteří zvednou
prst a řeknou: „To byl Boží soud“. Nicméně skutečné velké katastrofy nikdo
nepředpovídal – nebo snad ano? Předpověděl někdo tsunami z prosince 2004
nebo nedávné zemětřesení v Kašmíru? Předpověděl někdo katastrofu v New
Orleansu? Předpověděl někdo záplavy v Čechách roku 2002?
Ano,
po skončení vždy čtu zprávy o nějakých křesťanech, kteří měli něco zjeveno, ale
moc tomu nerozuměli, a teď si drbou hlavu. V poslední době ve mně tyto
zprávy vyvolávají spíše cynismus. Věřím tomu, že pokud Bůh chce ke svému lidu
nebo ke světu prorocky promluvit, je schopen to učinit mnohem jednoznačněji.
Mám za to, že bychom se měli mnohem více zaměstnávat otázkou, k čemu máme
během katastrof jako křesťané skutečný mandát? Jak během katastrofy promluví Bůh
ve svém Synu, kterého ustanovil dědicem všeho? Chce po nás Bůh, abychom to
věděli předem? Možná to po nás nechce. Možná po nás chce něco jiného. Plakat
s plačícími… Jak nám to jde? Nebo jim to musíme hned vysvětlovat? Myslím,
že Bohu jde více o to, zda máme citlivé srdce, schopné porozumět bolesti
druhého, než zda máme informace z Božího jízdního řádu. Každý
z postižených může být katastrofou zastižen v jiném bodě svého
putování k Bohu … nebo od Boha. Zajímá nás, co Bůh dělá v jeho životě?
Ano,
jsem přesvědčen, že Bůh jedná i s národy. Co chtěl Bůh říci skrze povodně
v roce 2002? Různí lidé si mohli odnést různé věci. Já si všiml například třech,
kterou považuji za důležité:
Do
záplav mnozí skálopevně věřili, že metro je postaveno tak, aby bylo útočištěm
v dobách války i přírodních katastrof. Ukázalo se, že metro by ale bylo
pastí, v níž by desetitisíce lidí zahynuly. To, co bylo chloubou minulého
režimu, se ukázalo jako naprosto nefunkční. Chceš-li, může tato lekce
k tobě promluvit i osobně: Nespoléháš ve svém životě na něco, co je ve
skutečnosti oporou jen zdánlivou?
Další
věc, která ke mně promluvila, bylo, že voda kulminovala asi deset centimetrů
pod bodem, kdy by nastala katastrofa nesrovnatelně větších rozměrů. Byla to
náhoda? Byla to Boží milost? Nechci to nikomu vnucovat, ale já si myslím, že to
bylo to druhé.
A
konečně do třetice: Zasažen byl Karlín, a to nečekaně tvrdě, ačkoli se
s obavami očekávala katastrofa na Starém Městě. Neodpovídá to naší
zkušenosti, že útok mnohdy přijde z míst, kde jsme ho nečekali? Nevede nás
to k tomu, abychom hledali jiné opory, než jen ty, které jsme si sami
spočítali a zbudovali?
Jistě,
těch poučení by mohlo být mnohem víc. A ke každému může promluvit poučení jiné.
Některé by možná mohlo promluvit k celému národu. Budeme mít Ducha
Kristova, aby z našich interpretací takových událostí Kristus opravdu
voněl? Nebo dáme přednost znít jako proroci zkázy, z nichž voní spíše
jejich osobní sympatie či antipatie?
Dan
Drápal
člen Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz