Vážený pane doktore, vážení přátelé,

seznámil jsem se s textem stanoviska Městského sdružení Konzervativní strany Brno a zaujímám poněkud odlišné postoje k otázce přesunu brněnského nádraží i k referendu, jehož prostřednictvím mají brněnští občané vyjádřit svá ANO či NE k tomuto problému.

Jsem vodohospodář a svou základní profesí jsem stavební inženýr, poslední dobou orientovaný zvláště na otázky kvality vod i integrovaného vodního hospodářství. Na základě informací z celé řady fundovaných zdrojů vím, že kapacita starého brněnského nádraží již dlouhodobě nevyhovuje

• nejenom z hlediska moderních požadavků technického rázu (jde o požadavky na rychlost vlaků, přímost tratí, zvýšení počtu nástupišť, délku kolejišť apod.),
• nýbrž i se zřetelem k limitovaným možnostem zakládání staveb na tekutých píscích směrem k TESCU – kde je tak jako tak minimální prostor k případnému rozšíření -,
• se zřetelem k jednoznačné preferenci ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje v daném území i ke zcela oprávněnému upřednostňování ekologičtější železniční dopravy před silniční (samozřejmě všude tam, kde je to jen trochu možné, a samozřejmě v relaci ke podmínkám a kritériím náročného Kjótského protokolu, nedávno akceptovaného dokonce i ruskou vládou!),
• i vzhledem k obecnějším potřebám urbanistického rozvoje města Brna, již dosti stísněného, sevřeného a zauzleného všemi možnými okrajovými podmínkami, souvisejícími jednak s komplikovanými majetkoprávními vztahy, jednak s poválečným zmatkovitým (a někde i zmetkovitým) hospodářským, sociálním i urbanistickým vývojem města, především za éry komunismu,
• i vzhledem k rychlému stárnutí mnoha objektů i zařízení.

Na přelomu kritických let 1938 / 1939 byla v Brně vydána nádherná publikace „Brno zítřka“. Ačkoliv uplynulo hodně let od té doby (jde přibližně právě o časovou dimenzi, odpovídající mému věku), pranic neztratila na svém významu. Již v této knize se hovoří o naprosté nezbytnosti přemístění brněnského železničního uzlu, aniž se tehdy vědělo o novějších technických vymoženostech a schopnostech budoucích rychlovlaků. Kniha vznikla pod patronací a za spoluautorství brněnského starosty Dr. Ing. Rudolfa Spaziera, dodnes uznávané mravní autority, dodnes respektovaného odborníka v oborech urbanismu i stavitelství, a nejspíše nejlepší vůdčí osobnosti města Brna vůbec, který svými občanskými i odbornými postoji vtiskl moudrou pečeť skutečnému urbanistického a architektonickému řádu – na rozdíl od pozdějšího socialistického neřádu sídlišťových slepenců i od postkomunistického „baroka“. Jaký osud stihl pana R. Spaziera později za nacismu a komunismu, to pochopitelně víme: vyhnání z úřadu kolem 20. března 1939, 5 let pobytu v nacistickém koncentračním táboře a 7 let v komunistickém kriminále. Ale nejde pouze o tohoto skvělého člověka, na něhož si příliš často nevzpomeneme, či jenom o zmíněnou publikaci. Mnohé cenné informace lze najít i na Internetu.

Jde však také o to, že laikové nemohou mnohé z uvedených aspektů posoudit a zhodnotit. Z jejich strany nemohou být posouzeny ani veškeré souvislosti ekonomického, sociálního, environmentálního či rozvojového rázu. Ani já sám, přestože mám k návrhům urbanistického řešení asi blíž než obchodníci, řidiči, popeláři či zahradníc i, si netroufám posoudit a zhodnotit, která z variant je ta nej, nejnej, nejnejnej …. lepší, a která je nej, nejnej, nejnejnej …. horší. Možná nastala chyba v předvádění všech variantních řešení, ale v tom případě mělo celé referendum vyznít úplně jinak – například „Souhlasím / nesouhlasím s tím, že veřejnost byla seznámena jen s jednou variantou (dvěma, třema – přiznám se, že nevím) řešení přesunu nádraží“. Ale rozhodně by se referendum nemělo vztahovat k otázkám, které měly být prioritně probírány a řešeny jen a jen na ryze odborné úrovni. Jistěže jsou důležité i další otázky – finanční možnosti, zadluženost města, vyšší zatížení daňových poplatníků, napojení městské hromadné dopravy,

otravná stavařská aktivita, kšeftování s pozemky, atd., atd. Ale ve vyspělých zemích to určitě nepředstavuje kumulaci problémů, hodnou zbytečného marnění času v referendu.

Ještě nevím, jak se k samotnému referendu zachovám, ale v žádném případě nebudu stoupencem varianty rozšíření stávajícího nádraží, podle mého názoru v podstatě nerealizovatelného, s výjimkou dramatického přebourání širokého prostoru severně, západně, jižně i východně od nádraží, uvnitř něho i pod ním (v zóně nepříliš kvalitních podmínek pro zakládání staveb).

S pozdravem

Ladislav Pavlovský