Lukáš Lhoťan („Kdo chce bít zloducha, muslima vždy najde“ – MFD 27. 4.) se pozastavuje nad protimuslimskou hysterií po vraždě Joea Van Holsbeecka 12. dubna. Má jistě pravdu v tom, že bychom neměli vynášet unáhlené soudy a že každý, kdo odsuzuje před usvědčením, hrubě chybuje. Chci se ale pozastavit u jedné jeho věty: „Pokud se psalo o vraždících mladých muslimech, proč tedy nepsat o vraždících mladých křesťanech? Domovem vrahů je přece křesťanská země.“ Zde se Lukáš Lhoťan dopouští vážného zkratu, který je snad omluvitelný u těch, kdo nevytáhli paty z muslimské země, nikoli však u člověka, který žije v západním sekulárním státě.

Věci evidentní se někdy dokazují nejhůře. Musíme se o to ale stále znovu pokoušet.

Tedy: Polsko není křesťanskou zemí ve stejném smyslu, jako je dejme tomu Irán či Sýrie zemí muslimskou. V Polsku sice žije mnoho lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, to ale Polsko křesťanskou zemí nečiní. V západních zemích totiž existuje něco, co v muslimských zemích neexistuje: odluka církve od státu. V některých zemích sice má určitá křesťanská denominace výsadní postavení (v případě Polska je to, jak známo, katolicismus), nicméně stát jako takový je sekulární. Občané myslí a jednají sami za sebe. Pokud mladí Poláci vraždili, pak sami za sebe, nikoli proto, že byli křesťané. Nevím vůbec, zda se kdy ke křesťanství hlásili, a z hlediska viny je to zcela lhostejné. Trest musí být stejný, ať už byli ateisté, muslimové, křesťané či buddhisté.

My to, pane Lhoťane, chápeme takto: Narodil-li jsem se v zemi, jež byla formována křesťanskou tradicí, neznamená to, že jsem křesťan. Opustím-li křesťanství, z hlediska občanských práv a svobod či společenského statusu tím nic nezískám ani neztratím. V muslimských zemích je tomu vskutku jinak. Nedávno jsem jednu muslimskou zemi navštívil a záměrně jsem kladl lidem – i vzdělaným – otázku, zda jsou muslimové. Podívali se na mně v údivu a řekli: „Samozřejmě, vždyť jsem se narodil v muslimské zemi.“ Vy, pane Lhoťane, víte dobře, že pokud obdobnou otázku položíte v Praze nebo v Brně, nikdo vám neodpoví: „Samozřejmě, že jsem křesťan. Vždyť jsem se narodil v Česku.“

Jak už jsem řekl, máte pravdu v tom, že je zbytečné, zavádějící a nespravedlivé referovat o „muslimech“, pokud šlo o zabijáky, kterým je jakýkoliv bůh ukradený. Na druhé straně byste se ale neměl příliš divit. Atentátníci, kteří vraždí v Izraeli, v Madridu, na Bali a na mnoha jiných místech se skutečně ve svém vraždění odvolávají na Alláha. Vy si asi na rozdíl ode mne přečtete, co měl na sobě napsáno atentátník, vraždící nedávno v Tel Avivu. Ale vsadím se, že tam bylo něco o Alláhovi. Jistě uznáte, že evropští teroristé nevraždí ve jménu Hospodinově. Ne že by tím jejich činy (dejme tomu v Baskicku či severním Irsku) byly méně odporné.

Pokud s muslimskými teroristy nesouhlasíte, uděláte dobře, když to budete dávat hlasitě najevo. Já Vám na oplátku slibuji, že se budu zasazovat o to, aby nebyl nikdo odsouzen jen za to, že je muslim, ale jen za to, že je terorista nebo vrah. Upozorňuji ale předem, že pokud někdo zabije člověka za to, že opustil islám, je to pro mne pořád jenom vrah, byť vraždí ve jménu islámu.

27.4.2006

Dan Drápal

člen Konzervativní strany