Prostředky určují cíle...

Vladimír Iljič, neblahé paměti, ve své stati "Udrží bolševici moc ve státě?" v roce 1917 napsal: "Gilotina nám nestačí, gilotina lámala činný odpor, my potřebujeme zlomit veškerý odpor..." Pragmatický, šílený vůdce bolševiků chtěl zvítězit provždy. Chtěl mít i duši lidí.

Komunismus se ve své říši pokusil ovládnout všechny sféry lidského života. Šel až do kolébek. Nakonec stejně prohrál. Zničil sám sebe. Ti, kteří se prodrali do jeho čela nevěřili v nic, ani sami sobě. Zůstala morální spoušť.

V listopadu 1989 jsme dostali naději, příležitost obnovit způsob společenského bytí, stojící na otevřené fair play soutěži. Svoboda a demokracie stojí a trvá na morálce. Nepsaná pravidla poctivého a statečného konání jsou zárukou tvorby dobrých zákonů a zajišťují jejich vymáhání.

Lidé, kteří se v dějinném okamžiku přelomu osmdesátých let dostali do popředí veřejného života byli dětmi a produktem komunistické éry. Ďábelský systém jim poškodil duši.

Nepokusili jsme se vyrovnat s minulostí a navázali kontinuitu práva, osob i způsobů na ten zmrzačený lidský systém. Nikdo ze zločinců předchozí éry nebyl exemplárně potrestán, aby nevznikl precedens, že zneužití se nevyplatí. Pak již přirozeným samospádem následovaly zákony o politických stranách a nepřesně definovaným způsobem financování. Prosazovali je ti, kteří byli momentálně nejsilnější.

Prioritou reformy státu se stala privatisace. Ne reforma práva a morální obnova. Majetek se v prvé řadě stal zdrojem moci, ne zodpovědností. Bohatství se nedosahovalo dlouhodobou usilovnou prací a odříkáváním, ale převody listin, podpisy na cárech papírů, nebo prostou loupeží. K udržení neoprávněně nabytého majetku potřebovali noví zbohatlíci moc. Politickou a nejlépe i nad lidským myšlením a dušemi.

Viděl jsem, jak se propojuje nová politická moc s podivnými penězi. Jak postupně politiku stran začínají diktovat ti v pozadí. Kdo nesouhlasil a nepřijal způsoby, byl odstraněn. Výsledkem je dnešní smutný stav české politiky.

V průběhu desetiletí devadesátých let jsem sledoval, jak se peníze vytunelované z jednoho odvětví národního hospodářství přesunovaly do politiky a začaly ovládat některá média. Z Forestfondů a Foresbank na Besedaholding či Domeanu. Zajímavá je čistě náhodná podoba loga Unie svobody se stromem života bývalého slušovického kolosu a logem Foresbank. Předčasné volby vyvolané krisí v roce 1997 byly dílem těchto sil. Bank jim vybrala jiná ctihodná společnost, která podpořila volební kampaň jejich konkurentů.

Jak bylo nastaveno v samém počátku převratu, politika se stala mocenskou rvačkou, ve které stále více neplatí žádná pravidla. Aktérům zatím žádná risika nehrozí. Na scéně se pohybují loutky, hybatelé jsou v pozadí. Spor o šéfa Národní banky byl v dnešním mocenském zápase prvým kolem. Krise kolem odvolání a bleskurychlé volby nového ředitele veřejnoprávní televize je kolem druhým. Jde v něm o duši občanů a voličů. Protivníci jednají se stejnou bolševickou důsledností jako za časů Vladimíra Iljiče.

V Telči 26. prosince 2000

Čestmír Hofhanzl

místopředseda Strany konzervativní smlouvy