Komunismus se ve své říši pokusil ovládnout všechny
sféry lidského života. Šel až do kolébek. Nakonec stejně prohrál. Zničil sám sebe. Ti, kteří se prodrali do jeho čela nevěřili v nic, ani sami sobě. Zůstala morální spoušť.V listopadu 1989 jsme dostali naději, příležitost obnovit způsob společenského bytí, stojící na otevřen
é fair play soutěži. Svoboda a demokracie stojí a trvá na morálce. Nepsaná pravidla poctivého a statečného konání jsou zárukou tvorby dobrých zákonů a zajišťují jejich vymáhání.Lidé, kteří se v dějinném okamžiku přelomu osmdesátých let dostali do popředí veřejného života byli dětmi a produktem komunistické éry. Ďáb
elský systém jim poškodil duši.Nepokusili jsme se vyrovnat s minulostí a na
vázali kontinuitu práva, osob i způsobů na ten zmrzačený lidský systém. Nikdo ze zločinců předchozí éry nebyl exemplárně potrestán, aby nevznikl precedens, že zneužití se nevyplatí. Pak již přirozeným samospádem následovaly zákony o politických stranách a nepřesně definovaným způsobem financování. Prosazovali je ti, kteří byli momentálně nejsilnější.Prioritou reformy státu se stala privatisace. Ne reforma práva a morální obnova. Majetek se v prvé řadě stal zdrojem moci, ne zodpovědností. Bohatství se nedosahovalo dlouhodobou usilovnou prací a odříkáváním, ale převody listin, podpisy na cárech papírů, nebo prostou loupeží. K udržení neoprávněně nabytého majetku potřebovali noví zbohatlíci moc. Politickou a nejlépe i
nad lidským myšlením a dušemi.Viděl jsem, jak se propojuje nová politická moc s podivnými penězi. Jak postupně politiku stran začínají diktovat ti v pozadí. Kdo nesouhlasil a nepřijal způsoby, byl odstraněn. Výsledkem je dnešní smutný stav české politiky.
V průběhu desetiletí devadesátých let jsem sledoval, jak se peníze vytunelované z jednoho odvětví národního hospodářství přesunovaly do politiky a začaly ovládat některá média. Z Forestfondů a Foresbank na Besedaholding či Domeanu. Zajímavá je čistě náhodná podoba loga Unie svobody se stromem
života bývalého slušovického kolosu a logem Foresbank. Předčasné volby vyvolané krisí v roce 1997 byly dílem těchto sil. Bank jim vybrala jiná ctihodná společnost, která podpořila volební kampaň jejich konkurentů.Jak bylo nastaveno v samém počátku převratu, politika se stala mocenskou rvačkou, ve které stále více neplatí žádná pravidla. Aktérům zatím žádná risika nehrozí. Na scéně se pohybují loutky, hybatelé jsou v pozadí. Spor o šéfa Národní banky byl v dnešním mocenském zápase prvým kolem. Krise kolem
odvolání a bleskurychlé volby nového ředitele veřejnoprávní televize je kolem druhým. Jde v něm o duši občanů a voličů. Protivníci jednají se stejnou bolševickou důsledností jako za časů Vladimíra Iljiče.V Telči 26. prosince 2000
Čestmír
Hofhanzlm
ístopředseda Strany konzervativní smlouvy