O čem to je a o čem by to mělo být - Kav(čí)kárna

Představte si, že NEmáte psa (popř. že Váš jediný pes je vskutku neviditelný - někteří si nemusejí ani představovat) a Váš soused Vás obviní, že Váš pes zadávil jeho kočku - přitom zakousnutého miláčka třímá v pravici. Máte dvě možnosti: přistoupit na jeho (pa)logiku a tvrdit, že v době, kdy byla kočka usmrcena, jste byl se svým psem na procházce, nebo se zatvrzele, téměř kverulantsky vracet k meritu věci a křičet "Nemám psa!”.

Drtivá většina diskutujících okolo České televize (pomíjím-li ty v roli souseda) byla se psem na procházce...

V televizi se dějí věci. V rámci boje o objektivní zpravodajství jeden ani objektivně neví, co se tam děje. Ještě se tak dozví, co si o tom myslí pan Vaculík, nebo pan president, nebo paní Bobošíková, dozví se, že tam někoho propouští, nepustí atd.

Jasné slovo ale člověk neuslyší. No, ono není divu, kdo jej taky má říci, ...že? Žijeme-li (stále - nadále) ve světě deformovaných slov (orwellovsky vyprázdněných a znovu naplněných), téměř ani není jak.

Na jedné straně - kargokultní - chytřehorákyňský přístup: ustavili jsme komisi, tudíž je problém vyřešen a není o čem mluvit (co už bylo ustaveno komisí a výborů jen za posledních deset let, natožpak za předchozích čtyřicet).

Na straně druhé však rovněž žádné jasné slovo: nejsme proti nikomu, jen ta volba a jen ta komise,... když ono to bylo tak rychlé, chceme novou komisi, jiný zákon a jiného ředitele a bude vše v pořádku... prostě chceme, aby to bylo jako dřív. Jako dřív však znamená téměř jako posledních padesát let - taky s mírnými výkyvy. Mnohokrát bylo možno sledovat (pamětníkům netřeba připomínat), že prakticky tytéž týmy umí vysílat jednou objektivněji, jednou servilněji - vzpomeňme např. krásný kreslený vtip tuším pana Renčína ještě z roku 1968, kde před plakátem, oznamujícím konání koncertu skladby A. Dvořáka - Slovanské tance, se chlapeček ptá tatínka: "Jak vlastně tancují Slované?" a tatínek odpovídá: "Víš, synku, tak, jak píská nejvyšší Slovan.". Jen ten nejvyšší Slovan se mění, někdy to ani není Slovan, někdy se ani pořádně neví, kdo vlastně píská, ale princip zůstává.

Soudím, že píská-li kdo, momentálně se neví, kdo to je (někteří např. myslí, že KGB, jiní uvažují, že je to ještě výše), pouze stávající redakce říká, že je naprosto objektivní a že to má tak zůstat. Mně, hlásícímu se ke konservatismu, se situace v ČT nezdála objektivní (těch pozůstatků totálu tam bylo na mé "gusto" příliš) a nemyslím, že to má tak zůstat. To však neznamená, že bych chtěl, aby to bylo ještě horší - a lecjaké "signály”, možná dokonce většina, nasvědčují, že by tomu tak mohlo být.

Kdyby tudíž někdo řekl, že chce v ČT udělat konečně pořádek a ten pořádek nějak popsal a to relativně kvalifikovaně, protože se, na rozdíl ode mne, televizí odborně zabývá, byl by to alespoň začátek smysluplné diskuse. Možná by byl i podobný mému, laickému názoru. Tuším však, že to asi pan Hodač nebude, protože začíná úplně jinde, než bych začal já.

Pokud by první kroky pana Hodače směřovaly obecně do hospodaření televize, do částky cca pěti miliard Kč, do úvah, co v ČT, jako ve veřejnoprávní televizi, vlastně má být a co naopak tam být nemá, respektive nemusí, pak bychom se asi shodli.

Kdyby dokonce byl názoru, že pokleslé estrády (např. silvestrovské) zajistí kterákoliv soukromá televize, že se přestane "přetahovat" s privátními televizemi o sledovanost v rámci sportovních přenosů, slaboduchých filmů a podobně, no tím lépe. Dokonce bych připouštěl, že přenosy např. Pražského jara apod. má ČT zajišťovat až tehdy - a právě tehdy, když žádná komerční televize o takovýto přenos neprojeví zájem (což je u zmíněného Pražského jara navýsost pravděpodobné).

A kdyby uvažoval o veřejnoprávní televizi jako skutečně o veřejnoprávní, tj. o takové, která se snaží vysílat především to, co považujeme jakýmsi konsensem za "kulturu, umění, vědu, osvětu" apod., kdyby zahájil své ředitelování právě takovou diskusí, která by však asi nutně vyústila skutečně i do diskuse o výši rozpočtu, o počtu zaměstnanců, o reklamách, o dvou kanálech ČT,... to bych mu asi dokonce "fandil".

Již bohužel v duchu slyším názory, že jsem příznivcem prodeje jednoho kanálu panu komusi za cosi (tuším soudní spor Novy). To je přesně situace, ve které se stále, a možná úmyslně, zmítáme. Velmi mi to připomíná "osvědčené praktiky válečného hospodářství", stále v nějakém boji (o zrno, za mír, za vyšší produktivitu, atd.). My rovněž deset let stále bojujeme (i když to již nazýváme jinak) a stále není čas na systematickou práci (ne, že bych volal po klidu na ni). Zákony bylo nutno dělat velmi rychle, tudíž s chybami, nahonem spíchnuté novely, vedle toho soustavně důležité nové zákony plné nových chyb (protože je připravují stále titíž osvědčení odborníci, jako např. panem Klausem nepostradatelní odborníci na ministerstvu financi - pamatujete?). Transformace taky nepočkala (no někteří to nazýváme výstižněji - zhaslo se a věděli to jen někteří).

Teď budeme opět řešit naléhavou situaci v ČT a na celkový problém ČT opět nebude čas. Opět budeme odstraňovat následky, nikoli příčiny. Řada pisatelů vážně popisuje jednoduché schéma problému, tedy že dva nepříliš chytří pánové - Zeman a Klaus se rozhodli vedle řady jiných věcí pro "konečné řešení" problému televize. No každý má právo na svůj názor, já si rozhodně nemyslím, že zmínění pánové jsou nepříliš chytří a že by volili tak primitivní postup.

Je však dokonce možné, že vedle jednoduchého plánu - a pak se dokonce velmi hodí, když spousta lidí bude věřit tomuto jednoduchému plánu - existuje plán mnohem rafinovanější a že tedy právě situace, aby nebyl čas je tím úmyslem, nebo alespoň jedním z více daleko rafinovanějších úmyslů.

Ale kdo je tedy (v duchu úvodního minipříběhu) oním sousedem s mrtvou kočkou? Je to naše parlamentní politická scéna. Je to soused vpravdě schizofrenní, postrádající vnitřní integritu. Část toho souseda tvrdí, že má chcíplou kočku, část naopak, že žádná kočka nechcípla, že je v nejlepším zdraví, no a já bych k tomu dodal, že žádnou opravdovou kočku onen soused nikdy neměl.

Obě části mají verbálně zájem na nezávislosti veřejnoprávního média (jedna z nich si dovoluje kacířsky podotýkat, že není možno této bezezbytku dosíci), fakticky pracují na tom, aby bylo co možná nejvíce závislé právě na nich. Problém je to velmi vážný, přesto však zástupný. Občanská veřejnost v roli šokovaného nemajitele psa by měla rezonovat otázkou:

"Co jste vy všichni zač, že je nutno takovou diskusi vůbec vést?”

Parlamentní politické strany české provenience jsou zájmovými skupinami (většině řadových členů se omlouvám) a spory se nevedou napříč filosofickými názory, ale napříč hranice "kdo za koho kope” (za kterou finanční lobby - zemědělská družstva, mamutí monopoly jako Telecom, ČEZ, ta která bankovní skupina,...). Oprávněně je hledáno východisko z tohoto zoufalého stavu. Jen se hledá špatně (pro znalé - pod lucernou, místo v parku). Východisko je zamlženo výše uvedeným zmatením jazyka. Kdybychom (spolu s televizními zpravodajci) přestali nazývat tato uskupení stranami a začali je nazývat pravým jménem (navrhuji např. pojem "smečka” - ta rovněž velmi striktně trvá na dodržování zákonů smečky, na rozdíl od mnohých však poměrně důsledně, nikoliv jen někdy, když se to hodí ), mohli bychom také přestat uvažovat o různých nepolitických variantách (které se, byť sebelépe míněné, nakonec vždy odkloní od parlamentní demokracie - viz např. korporativismus).

Řešení tkví v rehabilitaci pojmu "politická strana” jako společenství názorově příbuzných občanů, kteří se snaží na základě svého filosofického přesvědčení dobře spravovat věci veřejné. To je úkol pro celou společnost. Na jedné straně musí být občané, kteří budou ochotni takto vnímat a praktikovat politiku, na druhé straně občané, kteří budou ochotni tuto snahu podpořit svými voličskými hlasy.

Samostatnou pozornost pak zaslouží lidé uzavření v tzv. velíně. Vážím si jich za jejich osobní statečnost. Jde o lidi zkušené a tedy uvědomující si rizika svého počínání. Je mi jich však také líto. Pravděpodobně se totiž stanou (a je lhostejné, jestli v krátkodobé nebo dlouhodobé perspektivě) obětí mocenského boje, vlastní osudy zpravodajců budou mít pramalou cenu a při první příležitosti budou obětováni "vyšším” zájmům. Konkrétně bude možno tento rozměr vývoje sledovat na konečném (ne)udržení se ve špičkových funkcích veřejnoprávní ČT pana Drahoše, pro jehož setrvání ve funkci ředitele ČT Brno hlasoval i pan Reichert, dnes všeobecně pardonovaný televizní exradní zvolený za US..., nebo na osudech pracovníků, kteří již výpověď dostali.

...a tak mě napadá - jak v této konstelaci chápat KSČ(M)? Jako smečku krvelačnou. A všimněte si, že se momentálně prakticky ani neozývá - nestojí to za zamyšlení a trochy pozornosti?

Brno 3.1.2001

RNDr. Svatopluk Kalužík