Deklarace nezávislosti - pár hodin poté


V neděli 17. února 2008 v 18 hodin večer dlouho avizovaná událost na západním Balkáně stala se skutečností. Nejvyšší představitelé autonomní srbské oblasti Kosovo a Metohije, místní prezident, premiér a šéf regionálního parlamentu, ohlásili na mimořádné tiskové konferenci v Prištině vznik loutkového státečku na základě jednostranného aktu. K tomu jen dvě poznámky na okraj. Zaprvé se nelze divit, že srbské orgány činné v trestním řízení zahájily v pondělí příslušné úkony, neboť všichni tři pánové, jinak to občané Republiky Srbska, se dopustili nejtěžšího občanského zločinu - vlastizrady. Zadruhé je docela výmluvný hrdě představený státní symbol vzniklého útvaru - modrá vlajka se zlatou siluetou Kosova a šesti bílými hvězdami. Tvůrci této vlajky nešli pro inspiraci daleko - výběr barev a motiv hvězd je evidentně inspirován vlajkou Evropské unie, ke kterému se tzv. demokratické Kosovo hrdě hlásí, ne ani tak z pocitu sounáležitosti jako ze zcela pragmatických důvodů - přísun peněz z kapes Evropanů bude pro přežití kvazistátečku dlouho zásadní příjmovou položkou. Silueta státního útvaru připomíná zase kyperskou vlajku, stát, který má národnostních problémů také nadmíru, kupodivu zde ovšem EU prosazuje právě opačný scénář, tedy sjednocení znesvářených komunit a třicet čtyři let přežívající Severokyperskou tureckou republiku nikdy žádný evropský stát neráčil vzít na vědomí… Ale ať už je uměle vytvořená vlajka jakákoli, do povědomí kosovských Albánců příliš nevstoupí - pro ty je přece mnohem bližší ta rudá s černým dvouhlavým orlem.
Již následující den v pondělí 18. února se hlásí první státy, které jsou ochotny kvazistát uznat. Předně jsou to pochopitelně Spojené státy, o jejichž postoji nikdo nepochyboval, a které jsou již téměř jedno století ve vztahu k Evropě zatíženy Wilsonovou doktrínou práva národů na sebeurčení. Pro ty, kteří jsou k vzletným ideálům skeptičtí, argumentujme vojenskou základnou a ekonomickými zájmy vzhledem k plánované trase kaspického plynovodu s kódovým označením „Projekt Nabuco“.
Z evropských států, jejichž ministři zahraničí se sešli proto, aby se shodli na tom, že se v náhledu na kosovský problém neshodnou, deklarovali ochotu uznat bez problémů ilegální státní útvar Velká Británie, Francie, Německo a Itálie. Přečtěte si ten výčet států ještě jednou a popusťte uzdu představivosti…Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini… že se vám zjevují siluety těchto dávno mrtvých mužů? Ale kdeže, historie se přece nemůže opakovat! Zvlášť ve dnešní moderní vyspělé demokratické Evropě!
No a co na to naše drahá česká otčina? I tam lze vysledovat očekávatelné postoje. Prezident Klaus jasnou řečí odmítl flagrantní porušení mezinárodního práva. Taktéž hovoří poněkud skrytěji i demokratická levice. Ale co nejkompetentnější instituce, která se k situaci má vyjádřit, ministerstvo zahraničí? Z úst ministra zahraničí Schwarzenberga jsme se dozvěděli úžasnou zprávu - počkáme, jak se zachovají ostatní evropské země a pak se přidáme k většinovému názoru. Být premiérem, v příští minutě po tomto výroku se již kníže Schwarzenberg vrací na svá panství coby soukromá osoba - neumí-li totiž zformulovat a hájit českou zahraniční politiku, zvláště je-li k tomu vláda vyzvána usnesením parlamentu, nedělá svoji práci dobře a tudíž nemá ve své funkci co pohledávat. Příliš si s ním nezadal ani vicepremiér Vondra v nočním pořadu ČT Události komentáře - nebude to v tomto týdnu, ale ani to nebude trvat půl roku, než Kosovo stejně uznáme.
O své místo na slunci se okamžitě přihlásily také další separatistické republiky - Abcházie, Jižní Osetie, Podněstří. Jaký dopad na mezinárodní situaci nedělní krok albánských představitelů bude mít, je zatím předčasné hodnotit. Že šlo o pošlapání mezinárodního práva a principů OSN, je zřejmé už teď.


19. února 2008

Tomáš Kaláb