Vážený pane Teo Formánku

Dovolil bych si reagovat na Váše úryvky a doplnění a z knihy A. a H. Tofflerových – Demokracie pro XXI. století. Svoji reakci zakládám též na své knize – Občanská obroda, konzervativní pohled na problémy současného světa (Votobia 2003, k dostání www.vltava.cz). Předpokládám, že jste ji nečetl, chápu to, když na trhu je 15 000 titulů ročně – to nelze přečíst ani tituly. Bohužel se vydávají spíše ty zahraniční překlady, asi jsou na ně nějaké nadační peníze. Český autor má velké potíže s vydáním, zahraniční překlad je téměř nemožný, i když si myslím, že moje kniha by si jej zasloužila stejně jako kniha Tofflerových, ale my nemáme grandy.
Ale nyní k samotné recenzi.
Diverzifikace menšin je přirozený proces a nikdy to nebylo jinak. Lidé ovšem dnes jsou mnohem emancipovanější a mají více času (hlavně ti nezaměstnaní). A tak se stává, že právě ti méně úspěšní se vrhají do politiky a snaží se něco pro sebe změnit, ať už sobecky nebo s nějakým altruizmem. Ti pracující se ničeho neúčastní a neúčastnili by se ani oněch referend v navrhované přímé demokracii, prostě na to nemají čas. Proto spíše převládají myšlenky socializmu a jisté extrémní názory. Přímá demokracie na státní úrovni je zhoubná (pokud to není jen nějaké diskuse, jak navrhujete). Lidé problémy většinou neznají, ale pyšně chtějí rozhodovat. Potom to vede k takovým nesmyslům, jako rozhodnutí o zastavení jaderné energetiky v Rakousku. Odborníci byli ukřičeni a zvítězili křiklouni. Lidé opravdu nemohou rozhodovat ve většině věcí, to neplatí však pro všechny případy. Trochu nerozumím tomu,jak píšete, že menšiny se diverzifikují a přitom by se měly spojovat? To se přece děje, to je normální proces!
Jako konzervativec uznávám dva základní kosmické principy, ke kterým by mělo směřovat lidstvo a lidská civilizace včetně organizace společnosti. Je to kontinuita a rovnováha. To co těmto principům odporuje, je obvykle zhoubné, ať sebelépe vypadá, vždy se nakonec zhroutí. (Trochu odskočím, k rovnováze např. patří vyrovnaná porodnost, která dnes není a nikoho to příliš nezajímá a většina lidí se zabývá pseudoproblémy). K rovnováze patří také rovnováha pravomoci a zodpovědnosti. Jakou zodpovědnost má člověk hlasující v nějakém referendu? Téměř žádnou; zodpovědnost je rozprostřená na mnoho subjektů, občan se zeptá manželky nebo souseda nebo se nechá ovlivnit sdělovacími prostředky, kde vládnou peníze a nějaké klientské skupiny. Kdo vlastně vítězí v takovém referendu? Peníze a voluntarizmus. Občan tedy má velkou pravomoc a žádnou zodpovědnost. To je nedodržení rovnováhy práv povinností. Zastupitel se přece jen problému trochu věnuje (je za to nakonec placen), může se poradit s odborníky. Také, když špatně rozhodne, měl by být odvolán. To, že zastupitelé nejsou morální je odraz celé společnosti a neodstraní se nějakou technikou voleb. Stejně nemorální potom budou občané při svých rozhodnutích v polopřímé demokracii. To, že nakonec rozhodují spíše odborníci než zastupitelé, je výsledek složité společnosti a zbytečně mnoha služeb, které stát občanům poskytuje.
Něco jiného je přímá demokracie v obcích. Zde s Tofflerovými souhlasím. V obci občané obvykle jsou s problémy spojeni a rozumí jim. Proto jsou kompetentní k rozhodnutí. Také se jich obvykle přímo dotýkají, proto jsou i zodpovědnější. Proto i obce by měly mít větší pravomoci, asi na úrovni začátku dvacátého století, tedy ohledně hospodářských a sociálních problémů. Slábnutí státu si to vyžaduje. Musíme se vrátit ke globálnějšímu prostředí velkých říší (Rakouska – Uherska) a volného trhu. Mezinárodní finanční skupiny jsou již mnohem silnější než sáty. To je velmi nebezpečné a lidé se musí bránit na místní úrovni s velkými hospodářskými pravomocemi (daně si v určitém rozmezí nastavovat, řešit sociální případy) a v občanské společnosti, která jedině na místní úrovni bude opravdu občanská. To chce ovšem též pluralitu moci, o které kniha Tofflerových nemluví. To znamená vytvoření střední třídy, která bude garantem demokratických poměrů. Zásadním nepřítelem místního prostředí je monopol moci. Moje kniha o tom velmi podrobně pojednává, jak to vytvořit. Bez občanské společnosti není demokracie. Sebelepší „volební systém nebo polopřímá demokracie“ v situaci, kde jsou všichni lidé závislými proletáři je k ničenu a diskuse o tom je ztrácením času, protože mocenský monopol si koupí cokoliv i volené orgány a polopřímou demokracii začne manipulovat podle svého. To už je vlastně i dnes. Diskuse o demokracii je tedy především diskuse o pluralitě moci a angažovanosti mocenských subjektů, jednak jednotlivců a proti nim spojených subjektů do spolků, jako opozice. Neangažovaný závislý proletář, pokud je rozhodujícím činitelem společnosti, je entitou tvořící totalitu a to třeba i jen finanční zamaskovanou demokratickým rámcem. Problém dnešní společnosti není tedy v nějakém politickém mechanizmu, ale v nedostatku střední třídy, která by měla nezávislé prostředky a v její neangažovanosti. V rámci KANu jsem o tom často mluvil, ale nikdo se tím nezabýval (ani to nepřečetl). Angažovanost je zárukou svobody. Svoboda se musí naplnit, kdo ji nenaplní a stále spoléhá na stát, že to za něj vyřeší, potom špatně skončí. Přitom spolčovací svoboda je dostatečná, v tom se nemusí nic měnit.
Vaše esej o knize Tofflerových také mluví o přímé demokracii jako o zcela jednoznačné autoritě. To je zcestné. I v zastupitelské demokracii, která jen velmi málo nahradila osvícený feudalizmus, vidíme jak je scestný pozitivizmus a konstruktivizmus. Stále se vymýšlí nové a nové zákony, jeden přes druhý, dokonce se lehce opustí vyzkoušené zásady, jako je presumpce neviny (viz schválený zákon o sexuálním obtěžování). Lidé nikdy nic dobrého nevymysleli tak, aby to mohlo být jen tak vypuštěno praxe (viz komunizmus). Člověk je chybující. Zastupitelská demokracie není špatná sama o sobě, ale právě tím, že má velké pravomoci vše stále měnit a o všem rozhodovat. V postkomunistické době sice bylo nutno vše změnit, ale měly se přijmout nějaké principy ze zahraničí a ty potom pomalu dodělávat. Proto musí být, tak jak to chtěl Adams, vláda zákona a ne vláda lidí. Zákony musí být jednoduché, jasné a stát je tu od toho, aby vymáhal jejich dodržování, nikoliv stálé změny. Vždyť takové sexuální obtěžování, pokud vím, v naší společnosti nebylo problémem a případné stížnosti se mohly řešit právě vymáháním stávajících zákonů. Takto vzniká zmatek nad zmatek. V polopřímé demokracii Tofflerových by to bylo ještě horší, protože by bylo více subjektů, které by ty zmatky plodili. Pozitivizmus je nutno odvrhnout a držet se řádu.
Ještě se vyjádřím k oněm skupinám nebo možná občanským sdružením, o kterých mluvíte, a které by měly mít „participační moc.“ To považuji opět na státní úrovni jako nebezpečné. Takové skupiny byly právě SA v Hitlerově době, takové skupiny byly Lidové milice komunistů dělající Únor 1948. Pokud by bylo takových skupin více, byla by to válka mafií. Takové skupiny působící celostátně a mocensky by totiž vyžadovaly mnoho peněz. Pochybuji, že podobně, jako v případě Sokola, by to byli nějací drobní členové skládající svoje prostředky. Tenkrát existovala střední třída a pluralitní společnost. To už se dnes v proletarizované a neangažované společnosti nenosí. Dnes to jsou finanční skupiny. Třeba ekologické, které ve skutečnosti hájí potom zájmy svých chlebodárců a bojují třeba proti Temelínu, aby zlikvidovali konkurenční podnik.
Dále bych se chtěl vyjádřit k diskusi ohledně politických problémů. Ta by byla samozřejmě potřebná. Měla by probíhat ve sdělovacích prostředcích. Na internetu je to samozřejmě možné. Jenže internet vlastní jen malá část lidí. Informace se musí složitě hledat. Diskutovat stojí čas. Lidé, kteří by se měli takové diskuse zúčastnit, se jí nezúčastní, protože právě podnikají nebo intenzivně pracují. Televize a další media jsou zneužitelná k propagaci jen některé myšlenky. Víme, že na stránkách novin, většinou vlastněných zahraničními vlastníky a manipulovaných redaktory a dopisovateli, kteří si uzurpovali nárok na svoje monopolní sdělování, to možné není. Pokud nebude pluralita moci, nebude ani pluralita sdělovacích prostředků a taková diskuse bude usměrňována (vyjma snad některých okrajových diskusních fór). Obrovská záplava informací na internetu nedovolí, aby se je lidé všechny dozvěděli. Knižní trh je ovládán podbízením se špatnému vkusu a velkými nakladatelstvími dotovanými zahraničními nadacemi, kde domácí autor téměř nemá šanci proti zahraničnímu. Opravdová diskuse je absolutní mýtus.
Závěrem bych chtěl shrnout, že myšlenky Tofflerových nepovažuji ani za převratné, ani za hodné následování, vyjma delegace pravomocí na nižší orgány. Všechny ty pohádky o referendech (viz Cibulka a Pravý Blok) jsou jen populizmus.
Naproti tomu stavím to, co je napsáno v mé knize Občanská obroda. Delegace pravomoci a zodpovědnosti na obce pouze v rozsahu sociálním a ekonomickém podle vzoru z minulosti. V jistém rozsahu možnost měnit obecní daně, obecní referendum. Podmínky pro místní občanskou společnost. Podpora střední třídy a vytvoření plurality moci proti monopolní moci. Převod zodpovědnosti na jednotlivce a rodiny (důchodové zabezpečení z úspor a od dětí důchodce). Stát by měl být pouze zákonodárce, střežit zákony a trestat. Mohly by se mu zachovat některé služby (zdravotnictví, školství). Zastupitelskou demokracii snad doplnit odvolatelností poslanců (ke zvýšení zodpovědnosti) a zrušením hranice pro malé politické subjekty pro vstup do parlamentu (z principu rovnoprávnosti subjektů). Pluralita moci musí zajišťovat i pluralitu sdělovacích prostředků, tedy různé sdělovací prostředky různých stran a hnutí. Mezinárodní orgány budou postupně přebírat moc od národních, to je přirozený proces na základě ekonomické globalizace a nelze se tomu vyhnout. Lidé se tomu musí bránit většími pravomocemi v obcích a angažovaností. Sociální stát není možný, proto je též socializmus všech odstínů anachronizmem a jakákoliv totalita tohoto typu znamená mnohem větší propad a bídu než v minulosti. Obce, občanská společnost a rodina musí nahradit stát a zajistit sociální solidaritu. Konzervativní řešení je jediná optimistická varianty dějin a to nejen z důvodů politického systému, ale též pro řešení všech ohrožení naší civilizace (znečišťování životního prostředí, vyčerpávání zdrojů, hrozivý propad natality).
Dovolil jsem si takto reagovat a nezlobte se na mé kritické připomínky. Rád přivítám další diskusi na toto téma.

S pozdravem

Podracký

Ing. Vlastimil Podracký
Tel. 585315712
e-mail: vpodracky@volny.cz