v těchto dnech rozhodujete o úmyslu vystavět na území města Orlové islámskou mešitu a kulturní centrum, obojí financované islámskými organizacemi ze Saúdské Arábie.
Dovolte proto, abychom jako občané republiky a obyvatelé zdejšího regionu Vám tlumočili své stanovisko k této věci a předložili k uvážení několik okolností, které prozatím příliš nezazněly.
Při úvahách o výstavbě jakékoliv modlitebny je nepochybně na prvním místě zvažována otázka náboženské svobody. Ano, radujeme se, že naše země se po dlouhých desetiletích opět těší svobodě vyznání a svobodě slova. Ale právě proto, že si ceníme této svobody velmi vysoko, vzbuzuje v nás zpráva o výstavbě islámského centra obavy, a to z několika důvodů:
Náboženská nesvoboda a netolerance, stejně jako nesvoboda politická, panující ve všech zemích, ovládaných islámem, nasvědčují tomu, že svoboda a úcta ke svědomí jednotlivce nepatří v islámu k hodnotám nejvyšším. Právě proto, že pro nás je otázka náboženské svobody prvořadá, nelze přehlížet skutečnost, že v Saúdské Arábii, odkud přicházejí investoři s úmyslem postavit zde mešitu, je konverze muslima ke křesťanství trestána smrtí, ne-muslimské modlitebny se nesmí stavět a hlásit se veřejně ke křesťanství je zakázáno.
Zkušenosti, a to i z mnoha zemí Evropské unie, mnohdy již draze zaplacené, napovídají, že jakékoliv „islámské centrum“ není zdaleka jen centrem duchovním, ale také, a to nevyhnutelně, centrem politickým. Jaké bude poselství kazatelů, financovaných státem, kde náboženská ani politická svoboda neexistuje? V situaci, kdy oficiální autority mnoha islámských zemí dávají najevo, že jím myšlenka „džihádu“ není proti mysli, v situaci, kdy islámské radikální skupiny jsou zdrojem neklidu téměř po celém světě, v situaci, kdy z mešit nejen v Saúdské Arábii zaznívá volání po „svaté válce“?
Dovolte, prosím, abychom svá tvrzení doložili několika citáty:
Výroční zpráva o stavu náboženské svobody ve světě, vydávaná každoročně ministerstvem zahraničních věcí USA (U.S. State Department's Annual Report „Religious Freedom Around the World“) konstatuje na adresu Saudské Arábie v roce 2003 toto: "Vláda pokračuje ve svém úsilí prosadit striktně konzervativní verzi sunnitského islámu a potlačuje veřejné praktikování jiných směrů islámského učení i všechna neislámská náboženství". Zpráva dále praví, že příslušníci ne-islámských náboženství čelí hrozbám "věznění, bičování, deportace ze země a mnohdy i přímého fyzického napadení, zapojí-li se do jakékoliv ne-islámské náboženské aktivity, které vzbudí pozornost úřadů“. Zpráva také zmiňuje státem financované kazatele místních mešit, kteří ve svých kázáních užívají „hrubé proti-židovské a proti-křesťanské útoky“.
Paul Marshall, pracovník Centru pro náboženskou svobodu washingtonského Freedom House (www.freedomhouse.org/religion), řekl ve své přednášce v Praze dne 9.11.2003 mimo jiné toto: „Pronásledování křesťanů v muslimském světě má mnoho různých forem, ale chtěl bych zdůraznit, že jednou z nich je silný islámský terorismus. Teroristické skupiny, například ty napojené na Usámu bin Ládina, útočí na křesťany už mnoho let. Přinejmenším v USA se lidé začali více bát nebezpečí islámského terorismu, a radikálního islámu vůbec. Neuvědomují si ale, že tyto skupiny napadají křesťany už po několik desetiletí, a to nejen v USA. Je důležité si uvědomit, že tyto extremistické skupiny, ať už jsou či nejsou teroristické, spatřují současný konflikt nikoli v politických, ale v náboženských měřítkách. Když se podíváme na Afghánistán, Pákistán, Turecko, Irán, Nigérii, Egypt, Indonésii, Jižní Filipíny či jiné země - ve všech těchto zemích teroristické skupiny, a někde také vláda, útočí na křesťany. Jedním z důvodů je právě pohled extremistů na současný konflikt. Cituji z nejznámějšího rozhovoru Usámy bin Ládina pro televizi Al Džazíra z roku 1998, ve kterém popisuje svůj pohled na svět: "Konflikt má dvě strany: první je světové křesťanství, spojené se židy a sionismem, vedené USA, Velkou Británií a Izraelem; druhou stranou je islámský svět." S tímto názorem se můžete setkat jak u Usámy bin Ládina a jeho zástupce Ajmána Zavahrí, tak u skupin jako Hizballáh v Libanonu, Láskar Džihád v Indonésii, u Islámského hnutí Uzbekistánu. Tyto skupiny vidí současný konflikt jako konflikt s křesťanstvím a judaismem.“
Při čtení těchto řádků se nelze vyhnout otázkám, z nichž nejpalčivější jsou tyto: Jak to, že islámští emisaři pro sebe požadují to, co nejsou ochotni přiznat jiným? Jak to, že se domáhají svobody svědomí v naší zemi, přičemž za tentýž skutek v zemi jejich by naši souvěrci byli potrestáni smrtí – a to ne rukou jakýchsi fanatiků, ale podle práva, garantovaného jejich státem? A také: jak to, že mnozí muslimští vůdcové (včetně např. Jássira Arafata) mluví úplně jinak, když mluví anglicky k Západním novinářům a úplně jinak, mluví-li arabsky v mešitách? „Pravdy každému přejte“, zní našimi dějinami varování Mistra Jana Husa, draze zaplacené. Pro Saúdskou Arábii to neplatí? Proč? Protože mají ropu a dolary?
Vážení zastupitelé, prozřetelnost vložila část rozhodnutí o výstavbě mešity i do Vašich rukou. Prosíme Vás proto, abyste své rozhodnutí učinili až poté, co se pokusíte poctivě nalézt odpovědi na naše otázky.
S úctou
David Floryk
předseda Konzervativního klubu v Ostravě