Vážený pane Hoffmane,

stejně jako letos koncem ledna mi to nedá, abych alespoň formálně nereagoval na Vaši ranní poznámku.

Myslím, že nejsem sám, kdo je citlivý na tzv. „měření dvojím metrem“. Lidé jsou od přírody tvoři soutěživí a jako takoví vnímají jako nespravedlnost, pokud jednomu prochází to, co je u druhého kritizováno. Bohužel liberálové v dnešní postmoderní době jsou na toto takřka specialisté. A tak většina lidí sleduje (a tiše trpí) jednoznačné protěžování našich nepřizpůsobivých spoluobčanů, kteří si mohou nestydatě dovolit to, co by u normálního českého občana vedlo k trestním důsledkům. Stejná situace je v otázce náboženství. Kolikrát jsme již my křesťané museli v poslední době tolerovat evidentní urážku víry, projevující se např. nejrůznějším „provokativním“ ztvárněním Ježíše na kříži. Pokud se ovšem vůbec někdo z církevních představitelů ozve s kritikou, je okamžitě médii odkázán do patřičných mezí jako naprostý ignorant, který nechápe moderní umělecké prvky a žije ve svém duchovním středověku. Zatímco my musíme chápat avantgardní, cíleně a chladnokrevně provokující „umělce“, totéž vůči přecitlivělým muslimům si dle Vašeho výkladu dovolit nesmíme. Uvedená karikatura mimochodem nebyla vůbec od věci, když je západní civilzace častována islamisty označením „nevěřící psi“...
Vypadá to, že kdo se vehementněji brání, byť naprosto neadekvátními prostředky, budí větší respekt. Je to ale velmi krátkozraké a naivní, stejně jako všechny socialisticko-liberální pokusy o „multikulturní“ Evropu.

S pozdravem,
RNDr. Tomáš Kaláb
Polička