Historie je učitelkou života, začnu proto poněkud ze široka. Když čtu o "závazku smíření" (1), jemuž je EU oddána již 50 let, musím se ptát: Co se to děje s Evropou, že tak snadno zapomíná na své dějiny, co ji to nutí stavět se do pózy ochránce míru, proč halí sebe sama do téměř náboženského hávu? Proč tak mnozí, jinak vzdělaní a moudří lidé, tomuto kouzlu tak snadno podléhají? Ano, jsme vděčni Bohu za to, že Evropa žije již půlstoletí v míru. Příčin je jistě vícero, jednou z podstatných je, že to Bůh dovolil, že nám dopřál těšit se z míru, navzdory tomu, že hříchy Evropanů volají po soudu stále hlasitěji.

Ale dějiny mají i svůj docela pozemský rozměr: koncem 40. let minulého století to bylo přece NATO, nikoliv EU, co vznikalo s cílem udržet "Germany down, America in, Russia out", tedy udržet (poražené) Německo na kolenou, Ameriku v Evropě a (komunistické) Rusko mimo ni. Pokud se západní Evropa po válce dokázala postavit na nohy a dát se dohromady, pak to bylo především díky masivní americké (vojenské, politické a ekonomické) přítomnosti v Evropě, jakkoliv to dnešní evropské elity nerady slyší. A dělo se tak tváří v tvář hrozbě komunistické expanze, vždyť ruský medvěd stál tehdy na hranicích a drtil ve svém obětí již téměř polovinu Evropy. Ani tato připomínka dnes není Evropě vhod, neboť příliš brzy se naučila s medvědem dobře vycházet. A nebýt opět tlaku zpoza Atlantiku, docela klidně bychom mohli ještě dnes žít v rozdělené Evropě. Jen vzpomeňte, jak ti, kteří jsou dnes ověnčeni gloriolou sjednotitelů Evropy, se před 15 lety třásli, aby se komunismus nezhroutil příliš rychle, což by ohrozilo jejich životní úroveň, jak se do poslední chvíle skláněli před komunistickým vůdcem Gorbačovem a byli ochotni respektovat "poválené uspořádání Evropy", protože strach z hospodářské síly sjednocujícího se Německa byl větší, než touha po nastolení spravedlnosti … a dnes nám chtějí dávat lekce ze "služby smíření"!

Ne, nemohu si odpustit tento výlet do historie. Nebudeme-li si ji totiž sami připomínat, může se nám klidně stát, že za pár let se naše děti budou ve škole učit, že to byla právě Evropská unie, kdo tehdy na Sinaji vyjednal s Hospodinem zákoník lidských, občanských a sociálních práv…

Ale legrace stranou, vracíme se do Bruselu: Ano, opravdu nám nehrozí, že by nám někdo chtěl zakazovat naši víru či bránil nám býti křesťany. EU také vskutku nemá pravomoc zasahovat do právního postavení církví, to opravdu - alespoň prozatím - patří do výlučné kompetence členských států. K takovým otázkám však ty nejvážnější námitky křesťanských euroskeptiků nesměřují. Míří mnohem hlouběji: jaký obraz člověka, jeho přirozenosti, cíle a smyslu jeho života se to rýsuje v rodící se unijní legislativě?

Zákonodárství EU je dnes na celém světě nejdál ve zpochybňování tradičního uspořádání lidského života. A jestliže orgány EU dnes nemohou zasahovat do právního postavení církví, zcela dobře mohou již dnes donutit kohokoliv včetně církví k respektování "lidských práv" tak, jak jsou formulována v dokumentech unie. Ano, budeme si moci ponechat svou víru a scházet se ve svých sborech - pokud přitom budeme respektovat práva homosexuálů na alternativní životní styl a nebudeme jim upírat právo uzavřít sňatek právě v našem kostele, pokud upustíme od kritiky nemravné potratové praxe, přestaneme získávat jinověrce pro naši víru, vzdáme se práva káznit své děti tělesnými tresty, nebudeme veřejně hlásat, že muž je hlavou ženy a posláním matky je rodit a vychovávat děti, upustíme od fundamentalistického lpění na jediné pravdě, pak bude vše v nejlepším pořádku. A naoplátku nám unijní fondy rády poskytnou grant, budeme-li chtít společně s místní buddhistickou komunitou pořádat konferenci např. na téma "Ježíš - jeden z mnoha guruů na cestě k novému věku" … Zdá se vám to přehnané? Mnohým ne: anglikánská církev ve Spojeném království se již dnes intenzivně připravuje na právní bitvu s homosexuálními skupinami a komentátoři tvrdí, že její šance obstát jsou velmi malé. Co nás všechno ještě čeká? Bruselský text je mnohoslibný, praví, že "anything can happen in the future" - v budoucnu se může stát cokoliv…

Text nás dále ujišťuje, že orgány EU nemohou prosadit např. euthanasii proti vůli členských států - a je to jistě pravda. Avšak problém je přece jinde - je v tom, že evropské myšlení se díky zpochybnění všech tradičních myšlenkových hodnot připravilo o argumenty, jak euthanasii odmítnout v teorii, v principu, jako nepřijatelnou samu o sobě.

Všimněte si - nevede se už debata o principech, o pravdě, ale o právu rozhodnout, o technice, jak to provést. Nevede se diskuse o tom, jestli myšlenka euthanasie je správná a morálně oprávněná, nýbrž o tom, KDO, JAK A KDY má právo tuto věc uzákonit. A jako vítězství je nám předkládáno, že prozatím nám to nemůže nikdo VNUTIT. Vždyť jsou-li věci takto, pak tato bitva je už dávno prohraná a je jen otázkou času, kdy se to stane normálním i u nás - ať již budeme v EU či mimo ni.

Je neštěstím, když tzv. křesťanská kritika EU se vyčerpá kritikou materialismu a konzumního stylu života. Chápu, že něco takového se od církve čeká, taková kritika je "politicky korektní" a nelze s ní v EU narazit, vždyť nad tím, jak nám schází "duchovno", se rády rozplývají i nejrozmanitější "osobnosti". Mnohem výbušnější je však otázka, co je zdrojem těchto nešvarů - o tom text nepochopitelně mlčí.

Jádrem sporu je právě otázka lidské přirozenosti: kdo je člověk a co se od něj na tomto světě čeká. Spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné a zda lidský rozum je schopen to jako normální a přirozené nahlédnout. Nebo zda o tom, co je přirozené, svévolně rozhoduje člověk sám, lidská vůle - a tu má každý jinou, tedy není možné dospět k jistému poznání toho, co je správné. Západní křesťanská civilizace vždy sdílela přesvědčení, že normalitu a správnost odhaluje rozum, tento konsenzus je ovšem dnes nenávratně ztracen a Evropské unii náleží neslavný primát v pokusech instalovat morální relativitu jako jedinou "absolutní" normu správnosti.

poznámky:
(1) např. viz text "A Christian perspective on EU membership" by Julia Doxat-Purser, Socio-Political Representative & Religious Liberty Coordinator, European Evangelical Alliance, March 2003 - viz www.ea.cz