Evropská unie v roli misionáře?

Vytýkat EU, že je vinna morálním úpadkem Evropy, sekularizací a relativizací, by nebylo fér. Tyto neblahé procesy probíhají i v zemích mimo EU, dokonce i ve Spojených státech, které jsou mnoha konzervativci považovány v mnoha ohledech za antitezi liberálně – levicové EU.

Problém EU spočívá v něčem jiném: Evropská unie stále více podléhá pokušení kodifikovat pokleslé normy životního stylu, do nichž upadají Evropané poté, co se odvrátili od Boha a jeho řádů. To, co bylo od nepaměti považováno za neřest, je dnes vyzvedáno málem jako ctnost. Homosexualita, nemanželské vztahy, promiskuita, potraty – to vše provází civilizaci od pradávna, ale vždy bylo zřejmé, že jsou to věci, které „se nedělají“, proto se dělaly tajně a za prozrazení se člověk styděl. Nyní je nám předkládáno, že právě tyto dříve tabuizované skutky jsou legitimní součástí životního stylu moderního evropského člověka.

To však není vše: V Evropské unii mají být trestáni ti, kdo tuto praxi kritizují. „Charta základních práv EU“, která bude po našem vstupu do EU nadřazena všem našim platným právním předpisům, obsahuje např. v čl. 21, odst. 1 zákaz diskriminace na základě “sexuální orientace”. To přináší např. nebezpečí, že církev nebude moci například odepřít členství lidem, aktivně praktikujícím a dokonce propagujícím homosexualitu a jiné zvrácené sexuální praktiky.

Tento životní styl hodlá EU „vyvážet“ do třetího světa – to je novodobá evropská podoba misie. Není tajemstvím, že rozvojová pomoc třetímu světu je často podmiňována „poevropštěním“ tamní legislativy, zaváděním tzv. „sexuální osvěty“ a „regulace porodnosti“. A bude se tak dít z našich daní…

Jádrem sporu v těchto oblastech je otázka lidské přirozenosti. Zásadní spor je o to, zda to, co je lidsky normální a přirozené, je dané a neměnné a zároveň nahlížené rozumem, anebo zda je to svévolně určeno lidskou vůli. Je to tedy spor rozum versus svévole. V prvním případě rozum odhaluje a poznává to, co je správné. V druhém případě si to určuje vůle toho kterého člověka. Esencí západní civilizace je, že normalitu a správnost odhaluje rozum.

Jak se tedy na lidský život dívá EU?

Iniciativním orgánem EU je Evropský parlament, který navrhuje a schvaluje svoje vlastní dokumenty. Mnohé z nich obsahují doporučení pro členské státy a kandidátské země pro změny jejich národní legislativy. V otázkách rodiny a ochrany lidského života se část EP ve svých dokumentech opakovaně výrazně přiklání k netradičním pohledům a takové pohledy doporučuje, ne-li vnucuje členským a kandidátským státům.

Netradiční pohled na ochranu života se často skrývá v pojmech tzv. „reprodukčních práv". Podívejme se, jak tato novořeč funguje v praxi:

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2000, bod 54:
EP "…připomíná členským státům, že rovnost mezi muži a ženami spočívá v úplné kontrole jejich sexuálního zdraví a reprodukční zdraví a práv, osvobozeného od jakéhokoliv donucování, diskriminace a násilí, a s přístupem k informacím a službám, které toto vyžaduje."

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2000, bod 56 (část "Životní styly a typy spolužití"):
EP "…vyzývá členské státy zaručit rodinám s jedním rodičem, nesezdaným párům a párům sejného pohlaví stejná práva, jakých požívají tradiční páry a rodiny, pokud jde o daňové zákony, peněžní a sociální práva."

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2000, bod 57:
EP "…konstatuje s uspokojením, že ve velkém počte členských států roste zákonné uznání mimomanželského soužití bez rozdílu pohlaví. EP … vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby přijali ve své legislativě uznání registrovaných partnerství osob stejného pohlaví a přiznali jim stejná práva a povinnosti, jaké existují pro registrované partnerství mužů a žen...".

Z této formulace jednoznačně vyplývá, že homosexuálním párům se má přiznat i právo adoptovat a vychovávat děti.

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2000, bod 74 ("Situace lidských práv v kandidátských zemích):
EP " …vyzývá k ochraně lidských práv a respektování menšin v kandidátských zemích, ... které (tj. ochrana a respektování) by měli být chápány jako priorita v době probíhajících jednání s kandidátskými zeměmi, a, bude-li to potřebné, chápány i jako striktní podmínka pro pokračování finančních programů pro tyto země."

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2000, bod 77:
EP " …potvrzuje, že EU odmítne přijetí každé kandidátské země, která v legislativě nebo v praxi selže v garantování uvedených lidských práv."

1995 Peking +5

V Polsku dochází k výraznému posunu k tradičnímu pohledu na kulturně-etické otázky a tím k odklonu od pohledu EU. V roku 2000 se konala v New Yorku konference Peking plus 5 (5 let od Mezinárodní konference o ženách v Pekingu 1995). Delegace EU, vedená paní Kate Theorin, zastávala na konferenci netradiční pohled na sexuální etiku, užívající termíny jako "reprodukční práva" zahrnující tzv. právo na potrat a "sexuální práva", zahrnující uznání rovnosti homosexuálního a heterosexuálního vztahu. Polská delegace, vedená ministrem Jerzy Kropiwnickým, držela tradiční pohled. Po projevech byla polská delegace přizvána vedením delegace EU ke “konzultacím”, kde paní Theorin v přítomnosti představitelů všech členských států EU slovně napadla polskou delegaci pro její stanovisku a žádala, aby se to neopakovalo a Poláci nadále podporovali požadavky EU.


Rezoluce EP o ženách a fundamentalismu, 2000:
- bod 4) EP “odsuzuje náboženské organizace a jejich vůdce, kteří podporují vyloučení žen z vedoucích pozic v náboženské hierarchii”
- bod 9) vyzývá Evropskou komisi k přijetí programů pro sekularizaci rodiny
- bod 10) doporučuje politiku, která omezí vlivy “fundamentalistů”
- bod 23) požaduje, aby Evropská komise trvala na dodržování těchto práv ve všech jednáních o vstupu nebo přidružení států
- bod 31) vyžaduje od věřících všech vyznání, aby např. respektovali “osobní životní styl a osobní vztahy žen”
- bod 33) výslovně vyjadřuje podporu ženám v lesbických vztazích, které “trpí fundamentalismem”

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2001, bod 79:
EP "…doporučuje členským státům zahrnout sexuální orientaci do Dodatkového protokolu č. 12 k Evropské konvenci o lidských právech jako jeden ze zakázaných důvodů pro diskriminaci a rozšířit směrnice EK proti rasismu a intoleranci směrem k zahrnutí homofóbie spjaté se sexuální orientací."
EP „…doporučuje členským státům přijmout zákon o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví.“

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2001, bod 84:
EP "…doporučuje členským státům: změnit legislativu za účelem uznání nemanželských vztahů mezi osobami stejného nebo opačného pohlaví a přiznání jim stejných práv..."

Rezoluce EP o respektování lidských práv z roku 2001, bod 85:
EP "… doporučuje členským státům zavést legislativu, která zakazuje diskriminaci dlouhodobě spolužijících osob a zabezpečí stejnou právní ochranu jako legálně sezdaným párům“.

červenec 2002: EP přijal tzv. zprávu Van Lanckerové o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech (pro 280 : proti 240).

Formálně "nezávazná" rezoluce např. žádá, aby v zemích EU a v kandidátských zemích byla pro mládež, menšiny a sociální skupiny antikoncepce poskytována zdarma. Rovněž žádá, aby vlády členských a kandidátských zemí propagovaly používání raných abortiv ("pilulek po" - jako např. Postinor). Požaduje legalizaci umělých potratů a jejich dostupnost pro kohokoli (tedy zřejmě bez omezení věku dospívajících).

Rezoluce dále zdůrazňuje, že sexuální výchova má existovat od raného věku a pokračovat do dospělosti. Poslanci řekli, že dospívající a mladí lidé mají mít přístup do sexuálních a reprodukčních center zdraví, např. ve školách a na kolejích, kde obdrží patřičné informace a služby. K jakému zvýšení promiskuity se všemi negativními jevy při tomto sociálním experimentu na mládeži dochází, se na některých školách ve Spojených státech či Velké Británii lze přesvědčit již dnes.
EP uznal, že "zákonná politika upravující reprodukční zdraví spadá do kompetence členských států a princip subsidiarity se na tuto oblast vztahuje", touto rezolucí však své kompetence jednoznačně překročil.

únor 2003: EP schvaluje Santiniho zprávu (pro 269 : proti 225), která deformuje definici rodiny. V dokumentu se praví, že pojem „rodina“ se má aplikovat „bez ohledu na pohlaví“ a na trvalý vztah bez podmínky manželství.

únor 2003: EP schvaluje zprávu Sandebeckové (pro 245 : proti 180), která říká, že všechny členské státy EU mají povinnost podílet se finančně a rovněž jinak na tzv. rozvojové pomoci zemím „Třetího světa“. Součástí této pomoci je však i potratová politika. Autorka této zprávy, dánská poslankyně Ulla Sandebecková, prohlásila, že nyní jsou potraty financovány na základě evropského zákona, který má přednost před legislativami jednotlivých zemí.

březen 2003, zasedání Komise OSN pro postavení žen (CSW): Delegace EU se opět pokusila prosadit propotratový jazyk požadavkem na "respektování práv žen včetně sexuálního a reprodukčního zdraví", což je v novořeči výraz pro potrat.

Domníváme se, že toto vše by měli vzít v úvahu všichni, kdo se budou rozhodovat, jak hlasovat v červnovém referendu o vstupu ČR do EU.


Ostrava, duben 2003

David Floryk,
www.ea.cz

Autor je předsedou Městského sdružení Konzervativní strany Ostrava.
www.skos.cz