Podpora autonomie rodiny by neměla ustrnout na ekonomických nástrojích. Čas je stejně důležitý jako to, když rodině zůstane víc z toho co vydělá. Stávající stav možností sloučit rodičovské a profesní role lze označit za nevyhovující. Zejména ve spojitosti se strukturálními změnami chápání sociální role muže a ženy ve společnosti má tato situace fatální následky na rodinný život a populační vývoj ve společnosti. Rostoucí nároky mladých žen do třiceti let na profesní uplatnění a rychlý kariérní vzestup vedou ke snižující se porodnosti a odkládání porodů do vyššího věku. Absence opatření, která by usnadnila skloubení rodiny a zaměstnání pro oba rodiče, tuto situaci ještě zhoršuje. Jedním ze zásadních problémů je nedostatek nabídky flexibilních forem zaměstnání, které umožňují získat rodičům pečujícím o malé děti pevný a trvalý příjem, aniž by bylo nutné zajistit celodenní péči o dítě jinou osobou. Jednotlivé formy flexibilního zaměstnávání (zkrácené úvazky, pružná pracovní doba, práce z domova aj.) jsou nedostatečně nabízeny, ale rovněž málo využívány i v případě jejich nabídky, a to např. z důvodů neznalosti pracovněprávních předpisů či nízkému finančnímu výnosu v porovnání s rozsahem vykonávané činnosti. Stát by měl podporovat firmy poskytující rodičům s dětmi částečné pracovní úvazky či jiné formy flexibilního zaměstnávání daňovými úlevami. Současně by měl být vytvořen propagační program na podporu zavádění flexibilních forem zaměstnávání ve státním i nestátním sektoru. Legislativně by mělo být upraveno tzv. právo na zkrácený pracovní úvazek pro zaměstnance v podnicích s více než 15 zaměstnanci. Formou prestižního ocenění „Podnik vstřícný rodině“ by měl stát podporovat soukromé subjekty, které budou přijímat zvláštní opatření příznivá rodičům s dětmi.


Použitá literatura:

„Rodinná politika pro Českou republiku“, Občanský institut, Studie OI č. 16, Praha 2005