Na následujících řádcích se pokusím zamyslet nad pojmem "globalizace". Jednotná a ucelená definice tohoto termínu patrně neexistuje. Ve snaze pohybovat se na co nejobecnější rovině budu proto pro potřeby tohoto textu globalizací rozumět takový proces, při kterém dochází ke "zmenšování světa" (tj. volný pohyb kapitálu a informací, možnost obkroužit zemi za stále kratšíčas, atd.).

Zdánlivě odbočím a dotknu se pojmu "věda" (předpokládám, že není třeba definovat). Je věda špatná? Díky vědcům má lidstvo k disposici prostředky k sebezničení a není vyloučeno, že brzy naklonuje samo sebe. Na druhé straně bylo bezesporu díky vědě odstraněno spoustu lidského utrpení (ať již zabrousíme do věd technických, či do medicíny). Co lze však o vědě říct bezesporu, že je nevyhnutelná - je hnána lidskou touhou po poznání a tu vykořenit nelze. Je tedy třeba se zabývat její etikou (to samozřejmě neříkám nic objevného). Stejně jako s nožem, kterým lze ukrojit krajíc, ale i probodnout (a nikdo nebojuje proti jeho existenci), i s vědou je třeba zacházet správně. Člověk sám je tím rozhodujícím činitelem, který z nástroje učiní dobrého sluhu nebo zlého pána. Kdo přistupuje k  nástroji s pokorou v srdci, s vědomím vlastních omezení, ukrojí krajíc. Kdo však pyšně staví babylonské věže (za takový já osobně považuji např. projekt překladového letiště v Brně - Tuřanech), nebo má dokonce zlý úmysl, zabije. Je třeba se obávat pyšných nebo zlých lidí, nikoli vědy nebo nože.

Mám zato, že s globalizací se to má jako s vědou. Také je nevyhnutelná - nedovedu si představit, že bychom při plném vědomí chtěli likvidovat vymoženost internetu. Přitom na jedné straně může mít fatální dopady na životní prostředí, na straně druhé může dát spoustě lidem práci (která se s vědeckotechnickým pokrokem stává luxusem). Jako taková však zůstává nástrojem (či souborem nástrojů) v rukou lidí.

Za největší zlo v rámci globalizace bývá označována vzrůstající moc nadnárodních firem, které se díky své kapitálové síle začínají vymykat z kontroly lokálních vlád. Lze však např. za zhoubné označit působení Tomáše Bati? Lze za zhoubnou označit tržní ekonomiku jako takovou? Naposledy tuto tezi hájil tábor socialismu. Málo platné - za lásku lásku, ale boty za peníze. Rozhodujícím kritériem je opět etika. Mají-li představitelé takové nadnárodní společnosti prapodivné úmysly (to není axiom, ale vyloučit to samozřejmě nelze) - což by se asi v tomto případě většinou popsalo jako "vydělat za každou cenu" - ztěží si koupí stát jako takový. Mohou si však teoreticky koupit příslušnou lokální vládu (nemám nyní na mysli pouze korupci v krystalické formě, je samozřejmě možné chovat se daleko plíživěji). I za předpokladu, že kapitáni mezinárodního průmyslu jsou automaticky zlí a bezohlední lidé (což je dost odvážné tvrzení), je vše skryto v kvalitě takové vlády. Aby vláda podnikala své kroky sebevědomě, neobejde se bez legitimity - bez obecného přijímání faktu, že na vymezeném území je skutečnou vládou. V našich zeměpisných šířkách se legitimita odvozuje od demokratických voleb. Tento způsob není ideální, ale - zaštítím-li se obehraným, avšak nejspíše pravdivým klišé - je nejlepším ze špatných. (Sporovat tuto skutečnost není předmětem tohoto článku.) Konečným arbitrem je tedy volič. A ten se rozhoduje dle momentální situace. Působí mi současná vláda újmu tím, že je příliš benevolentní k podivným praktikám (potažmo k podivným praktikám nadnárodních firem)? Ano - vyměnit. Ne - ponechat (nebo vyměnit na základě jiného kritéria).

Je to tedy proces demokratických voleb, který výrazně vstupuje do diskuse o strašáku globalizace. A tím je to problém navýsost politický. Rozbíjením výloh zahraničních firem se rozhodně k jeho řešení nepřispěje. On totiž zejména žádné konečné řešení nemá. Na každou složitou otázku existuje jednoduchá nesprávná odpověď. Kdo nabízí obecné všeřešící recepty je, alespoň mě, velmi podezřelý.