Značná část komentátorů veřejného dění v naší vlasti odvozuje krizi - libo-li populární "blbou náladu" - od absence politické síly, která by jednak byla "továrnou" na myšlenky a jednak by měla schopnost (alespoň potenciálně) je prosadit. Takováto politická síla (strana - v nepolitickou politiku všeobjímajících hnutí nevěřím) se tu "čeká", onde se dokonce "vyvolává". Pociťovaný nedostatek je občas umocněn průzkumy veřejného mínění, v kterých bolševická cháska, poslední dobou čím dál pravidelněji, překonává další a další "magickou" hranici.

Pozastavme se nejprve nad tím, proč - podle komentářů - roli takové politické strany nemohou hrát ty, jenž obývají parlamentní stěny. Disponují jednou z chtěných vlastností - schopnost prosadit. Ale elity, z kterých jsou tyto strany tvořeny, jsou dílem zkompromitované, dílem vyčerpané. Nemohou být tedy kýženou studnicí idejí, po které se volá.

Rozhodující slovo má však volič. A ten si může vybrat jen z předložené nabídky. Problém je však v tom, že o něčem, co nemá reálný základ, nemá smysl občany informovat. Reálný základ má údajně pouze to, co lze prosadit. Něco prosadit je může jen parlamentní strana. Z tohoto bludného kruhu se kdysi pokusila vykročit DEU. Ale je třeba si uvědomit, že bez výjimečné podpory pana Kudláčka a zejména jeho periodika, by se nikdy nemohla vymknout z běžného standardu nespočetných straniček, které se potácí na hranici politického života a smrti. V těchto uskupeních však nejsou lidé hloupí. Většinou nejsou ani zkompromitovaní, ani vyčerpaní. Není vyloučeno, že "továrna" na myšlenky se skrývá mezi nimi. Ona se však neskrývá, je spíše skryta - je zbytečné o ní informovat, neboť její produkty (byť by to byly sebevětší geniality) mají mizivoušanci na prosazení. Z tohoto propletence je jediná cesta - peníze. Volá se tedy (i když možná nevědomky) po finančním dostatku.

Shrnuto, tomuto státu chybí legálními financemi zabezpečená politická strana plná nezkompromitovaných, mediálně přitažlivých osobností s objevným programem, který je předzvěstí onoho světla na konci tunelu. Myslím, že při troše soudnosti se dá odhalit nereálnost tohoto požadavku. Takže kde je chyba? Po čem se to vlastně volá? Dokud nebude překonán rozpor mezi pláčem nad parlamentní politickou scénou a nezájmem o mimoparlamentní aktivity (protože informovat o nich přeci nemá smysl), jde o logicky neřešitelnou úlohu.

Navíc - každý si pod pojmem "objevný program" představí něco jiného. Přitom žádný "deus ex machina" není. Program, jak uskutečnit onen ideál "socialisticky pracovat, kapitalisticky žít", nelze sestavit. A jestliže se o to někdo pokouší, jde o velkou blamáž nebo lež. Troufám si říct, že jedním z hlavních bodů "záchranného", nebo chceme-li "objevného" programu musí být poctivá práce. Je smutným zjištěním, že takovou donedávna přirozenou hodnotu je nutno znovu objevovat. Asi jako Tróju, nebo Pompeje. Už to tady jednou bylo, fungovalo to docela dobře, pak to zničila katastrofa ve spolupráci s časem a my si na to dnes těžko vzpomínáme...