"Jest něco shnilého ve státě dánském." rezonuje krajem. Jan Honner, občan monitorující dodržování lidských práv v naší vlasti, byl napaden a zbit pro své aktivity. Nechci na tomto místě spekulovat o bezprostředním motivu tohoto zastrašování. Ať už Honner někomu leží v žaludku kvůli konkrétní kauze, nebo jen tak obecně pro to co dělá, jde o signál nanejvýš varovný. Jakési kruhy, blíže neurčené (protože bohužel zatím neurčitelné) mají pocit, že jsou (opět?) silné v kramflecích. Nechci mlhavě naznačovat žádné superspiklenecké teorie. Pouze bych chtěl, mimo jiné v souvislosti s blížícím se datem 17.11., připomenout, že v tomto státě nedošlo k vyrovnání se s komunistickou minulostí. Že bolševici nebyli odříznuti od ekonomických zdrojů, tedy od možnosti opět reálně usilovat o moc. Že jim dokonce z falešného humanismu (?) byla ponechána politická platforma a tím jim byl mimoděk (?) poskytnut čas, aby se zahalili do roucha beránčího. Že nebyla vzata v potaz téměř sourozenecká příbuznost mezi ideologiemi NSDAP a KS(SS, Č,...) a nepřihlédlo se k známému příkladu denacifikace. Že prostě nebyla dodržena tradiční posloupnost "vina - trest - pokání - odpuštění", z čehož zejména plyne "blbá nálada" mnohých. Chtěl bych připomenout, že Jan Honner téměř vždy (a hodně nahlas) zdůrazňoval svůj antikomunismus... Namátkou připomenu soudruha Drahovzala, důstojníka StB dlícího (alespoň svého času) v přestupkové komisi městské části Brno střed, nebo soudruha Šustra, kapitána StB, který se teprve pod nátlakem vzdal postu zastupitele v Prostějově (za KSČM). To jsou pouze dva z mnohých, kterým Jan Honner šlápnul na pověstné kuří oko. Takže co, zase "přišel jejich čas a voní nadějemi"? Ostatně soudím,že KSČM musí být zrušena.