Půda a odpovědný hospodář I.

V České republice ubíhá již třináctý rok od zásadních politických změn, jedenáctý rok od účinnosti zákona o půdě a desátý rok od účinnosti transformačního zákona. Těžko posoudit, zda jsou tato období postačující, aby jednak došlo k zásadnímu zlomu v uvažování a vztahu k zemědělské půdě, jednak se začal naplňovat obsah vlastnických práv. Stav, který se vyvinul za účasti státu, je v oblasti půdní držby a podnikání na půdě zcela tristní, nekoresponduje vůbec s mírou proklamovaného stupně demokracie. Systém hospodaření na půdě se téměř nezměnil, nájemci nepraktikují vůči životními prostředí šetrných postupů, ani neobnovují a neudržují krajinu jak bývalo zvykem hospodářů a pachtýřů pod dohledem vlastníků půdy.

Vzhled a způsob užívání krajiny se téměř nezměnil

Transformace zemědělství v ČR nevyvolala žádný ústup od intenzivního a velkoplošného hospodaření, zejména na cizí půdě. Odpovědní vlastníci půdy, biologové a ekologičtí aktivisté nutně varují. V zemědělské krajině dále ubývá živých organismů, některé biologické druhy jsou již na pokraji vyhynutí a celá řada živých organismů z krajiny již vymizela zcela. To se týká nejen polní zvěře (koroptev, zajíc, křepelka), ale i dalších organismů, jako jsou např. chřástalové, strnadi, skřivani a chocholouši, pěnice a další. V krajině již téměř chybí staré duté stromy a tím i jejich obyvatelé - lelci, kavky, sovy, poštolky, netopýři, dudci, doupňáci, mandelíci či vlhy pestré. Důmyslná polní cestní síť lemovaná křovinami a stromovím, porostlá travinami, meze z vysbíraného kamene, porostlé lískami, trnkami a šípkem již téměř neexistují, tak jako veverka, plch, křeček, sysel, dlask, ořešník, tchoř světlý, lasice, zmije či slepýš. Tento neblahý trend nestíhá jen teplokrevné organismy, ale většinu živých přírodnin. Biokoridorů a ekologických nik stále ubývá, někde téměř k nule, a devastace zemědělské krajiny již natolik pokročila, že i ty nejsnáze obnovitelné procesy obnovy původních rostlinných společenstev nejsou již možné. Varující pokles výměry přirozených luk a pastvin, zvláště přilehlých k vodotečím, mokřadům, zvyšování počtů holin v lesích, meliorace, vedou k alarmujícímu snižování spodní hladiny vody v půdě a snižování průtoků vodotečí obecně. Zkracování vodotečí vodní deficit ještě více prohlubuje. Intenzivní závlahy zasolují půdu již nad horní mez únosnosti a půdu již jen degradují. Takových dalších aspektů neblaze působících na půdu a na krajinu, existuje celá řada dalších.

Hledání nejšetrnějších způsobů hospodaření, spolu s poklesem zemědělské produkce na stav té nejnižší míry obhospodařování půdy do rámce skutečné domácí spotřeby, je cestou, jak napomáhat ochraně životního prostředí, jak neohrožovat stále více zdraví a životy lidí, kteří zůstávají stále součástí živé přírody.

Jaká je však praxe v zemědělských podnicích

Zemědělské podniky řízené ministerstvem zemědělství se jenom přeměnily na subjekty soukromého nebo obchodního práva, podvázané navíc cizím kapitálem, nesplaceným majetkem, dluhy a dotačními tituly či dalšími účelovými intervencemi státu za peníze daňových poplatníků.

Převládá nájemní hospodaření na půdě formou společností, které vznikly na cizím majetku, jeho převodem z družstev, bez účasti většiny majitelů majetkových podílů. Proběhla tak násilná, silně organizovaná transformace socialistických družstev do ne nepodobných společností, kterou neorganizovali vlastníci zemědělského majetku, nýbrž družstevní nomenklatura. Majetek oprávněných osob ve správě zemědělských družstev je defraudován, zcizován, tříděn a jeho nejkvalitnější kapitálová část je převáděna zcela v rozporu s majetkovým právem do soukromých společností, jejichž zakladateli jsou členové představenstev a technici družstva, kteří ničeho ani do družstev nikdy nepřinesli. Ani družstva po transformaci, ani společnosti na kterých byl majetek oprávněných osob převeden nemají k tomuto majetku řádný nabývací titul. Ministr sám, jeho agrární lobby jako je Agrární komora, Zemědělský svaz a další podobní, nemluví v této věci pravdu a udržují národ ve lži.

Nereformovatelná družstva a z nich vzniklé společnosti neskýtají žádnou perspektivu nejen v podnikání se zemědělským kapitálem, který jim neříká pane, ale ani na cizí půdě, když tvorba krajiny bez vlastnického základu není v podstatě možná. Nájemní vztah k půdě jak soukromé, tak ke státní, vznikl ze zákona pro případ, že by vlastnici půdy s nimi nechtěli uzavřít nájemní smlouvy. Pokud přece jen k ukončení nájmu dochází (zpočátku až 25%), družstva a společnosti se brání zcela účelovým tvrzením, že vypovězené pozemky nejsou přístupné bez ohledu na to, že současný stav v pozemkovém katastru je v rozporu se stavem, jak je evidován v Katastrálních úřadech v souladu s jednotlivými listy vlastnictví. Stále přetrvávají velkohony vzniklé násilným rozoráním mezí, cest, luk a pastvin, kdy byly zcela zničeny hraničníky jednotlivých pozemků. Současné i předchozí ministerstvo zemědělství tento stav nejenže trpělo, ale i podporovalo. Vlastníci zemědělské půdy, kteří se na ni rozhodli sami podnikat, byli a jsou vytlačováni těmi, kdo k půdě nemají žádné soukromé právo, na okraj a na nejhorší půdy, tedy praví vlastníci, dokonce bez právního důvodu, jsou nuceni užívat půdu cizí a investovat do ní bez jakékoli záruky. V pozemkové držbě nastal a je uměle udržován neskonalý zmatek a protiprávní stav, z kterého těží jen velcí nájemci, kteří si jej vynucují zhola nemožnými způsoby. Pozemkové úpravy a obnova původního stavu je za současné socialistické vlády v podstatě nemožná. Je jasným signálem, že soukromé vlastnictví stát nehájí a že není žádnou prioritou této vlády. V nejširší možné podobě kvete agrární socialismus, udržující a dokonce někde již i rozvíjející bývalé socialistické podniky na stejných principech. Ministerstvo zemědělství se zcela bez studu chová jako generální ředitelství vůči jednotlivým zemědělským závodům a za loajalitu jim přiděluje nepřiměřené výhody jak majetkové, tak peněžní povahy. Skuteční majitelé zemědělského majetku nejsou přizváni a hosté si sami vystavují účet bez hostinského. Objednávka bez placení roste.

Hra o majetek nestátních vlastníků pokračuje

Hlavním problémem České republiky (nejen) v této sféře jsou zneužité a nevypořádané restituce, majetkové podíly v družstvech a pozemkové úpravy. Právní stav pozemkové držby není v souladu se skutečnou držbou, tudíž se zákonem. To, co musí nutně nastat na brodu do Evropské unie, jsou krachy družstev a společností, které jsou zcela založeny na nelegitimním majetku. Tento dialog o nápravě stavu není vůbec současnými socialistickými reformátory připouštěn, národ je udržován ve lži a v nepravdě. Přitom agrární politika současného ministra je uměle uplácaný hliněný slon. Zkouška brodem zmíněného slona nemine. Nikdo však neuvažuje, že možné, ale i zcela jisté excesy nastanou a vůbec se nepřipouští jakákoli náprava stavu pouze převlečeného agrárního socialismu. Celostátní tisk a agrární tisk jsou až na světlé výjimky zcela ovládnuty velkoagrární lobby, autocenzurou a odmítáním jiných názorových skupin občanů, a to i zastoupených nevládními zájmovými organizacemi, jako je např. Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR apod.

Zornění zemědělské půdy je nezbytné snížit

Není a nebude nikdy pravdou slib žádné vlády, že současnou a ještě zvýšenou zemědělskou produkci musí někdo koupit. Zemědělské produkty a z nich vyrobené potraviny a další výrobky spotřebovává jen omezený okruh konzumentů jak lidských tak ostatních. Vyvážet nadvýrobu může být dlouho jen sen každého producenta. Stejně se však jedná o vyvážení biomasy, která se vytratí z domácího koloběhu látek a bude muset být dovezena, pokud se nepřestane hledět na trvalou udržitelnost půdní úrodnosti. Socialistické zemědělství zasáhlo zcela nelegitimně do vlastnických vztahů půdní držby a zdevastovalo krajinu do současné podoby. Zornění, ke kterému dospělo socialistické zemědělství, přesahuje nejméně 1,5 milionem hektarů možnosti reálného domácího i našeho případného zahraničního trhu. Současná agrární politika tohoto stavu nedbá a udržuje nájemce půdy v iluzi, že se odbyt najde. Ten se sám nenajde a výrobek, který se neprodá ze ziskem, je jenom ztrátou. U nás bohužel stále na účet daňových poplatníků, kteří si to nepřejí.

Programy, které vymýšlí státní úředníci, směřující na uvedení půdy do klidu jsou zcela zcestné, když taková rozhodnutí jsou pouze na vlastnících zemědělské půdy. Jenom oni mohou být nositeli příjmů státní podpory v obecném zájmu obnovy krajiny. Nájemní smlouvy byly přece sepsány za účelem pronájmu pro zemědělskou výrobu. Uvedení půdy do klidu není zemědělskou výrobou, může být jen vážným rozhodnutím vlastníka půdy v případě, že nenajde nájemce, který by byl schopen zemědělskou produkci prodat se ziskem, tedy prosperovat. Takový nájemce, ukončí-li zemědělskou činnost na pronajatých pozemcích, si musí být vědom, že musí pozemky vyklidit.

S takovou alternativou současné ministerstvo vůbec nepočítá. Neuvažuje ani zdaleka, že povinností vlastníka je nadále se o vlastní půdu starat sám, že by si vlastníci zemědělské půdy uváděné do klidu mohli sdružit, a zabezpečovat jako jediní kompetentní, za státní podpory, tvorbu a obnovu krajiny sami. Většina si dojemnou starost státu ani nepřeje, je jim jenom vnucována, a lze ji směle nazvat nezákonným zásahem do soukromého práva.

V Branišovicích dne 21.2.2002

Ing. Jaromír S. Morávek

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz

Pokračování příště...