Půda a její
odpovědný hospodář II. - z pohledu současnosti.
Restrukturalizace
a vlastnická priorita v nedohlednu
Socialistické zemědělské
podniky se poprvé transformovaly sice podle platných zákonů, ale obsah této
přeměny byl plněn podle zcela jiné předlohy a v jiném zájmu, než
v zájmů pravých vlastníků a skutečné obnovy navazující na zpřetrhané
tradice. Mottem staronových reformátorů bylo nejen zachovat rozměr
socialistického zemědělství, ale tím i strukturu, jaká byla vybudována za
neblahého socialismu. Majetková transformace byla zastavena a pravé vlastnictví
je uživateli potlačováno. Dá se směle říci, že užívací práva jsou znovu jako za
komunismu nadřazována nad práva vlastnická. Poškozené oprávněné osoby a Svaz
vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR vyslovují vážné obavy nad rezignací
nejen politické reprezentace nad současným stavem restitučního a
transformačního procesu v zemědělství.
Byla tady skutečně
společenská a politická objednávka, aby se socialistická družstva a státní
statky pouze převlékly do kabátu
soukromých firem bývalého družstevního nebo statkového nomenklaturního vedení?
Je možné, aby se správci družstevního a cizího majetku stali bezplatně a
beztrestně jeho zákonnými majiteli?
Převažující velké zemědělské
společnosti vykazují velký stupeň zadluženosti, hospodaří s cizím
kapitálem a na parametrech, daných většinou stavem nemovitostí postavených
k účelům dřívějšího socialistického zemědělství. Tyto velké zemědělské
podniky vykazují dále nevyjasněné vlastnické vztahy a i odtud pramení neodpovědné
chování nejen zaměstnanců, ale i společníků k majetkové podstatě firmy.
Takto nevyjasněné majetkové vztahy nemohou a již ani nenutí k motivaci. Velké
výměry, na kterých hospodaří družstva a společnosti nutně zvyšují náklady na
dopravu a organizaci výroby. Tyto rozměry se neosvědčili, protože odpovědný
hospodář nemůže postihnout všude vývoj rostlin a zvířat, aby byla včas učiněna
adekvátní opatření v agrotechnice či výživě zvířat. Uhlídat kvalitu na tak
velkých výměrách je nad možnosti a lidské schopnosti daného počtu techniků a
jejich specializace. Navíc velké scelené lány nemají a nemůžou mít všude stejný
výtěžek, tedy půdní úrodnost. Ve velkém 150 ha lánu vedle jeho části
s vysokou úrodností, jsou se stejným záměrem obdělávána i místa s velmi
nízkou úrodností (neplodná půda), půda se zcela nevhodnou PH a jinak
degradovaná. To si odpovědný hospodář nikdy nemohl dovolit, aby na místech, kde
vynášejí jen některé kultury, pěstoval všechny, nebo dokonce na neplodných
půdách sel vůbec. Nehledě na obrovské dopravní vzdálenosti, přejezdy po ornici
těžkotonážní odvozní technikou a pod. Takových momentů a zcela zásadních
je tolik, že nutně zpochybňují většinu
úvah, které na obhajobu velkých podniků prezentují jejich zakladatelé. Ti trpí
nejen podnikovou slepotou, ale především kapitálovou neúčastí. Vyvstává otázka:
Kdyby ve vyspělých západních tržních ekonomiích zjistili tamní zemědělci, že
kolektivní hospodaření na půdě je rentabilnější, neměli by již dávno taková
hospodářství a čekali by snad na "český socialistický zázrak"?
Omezování
vlastnického práva k půdě je o to závažnější, že se týká téměř 4 milionů
občanů tohoto státu
K omezování vlastnictví
dochází ze strany těch, kteří si vymohli na cizí půdě pracovat. Je to zase
podle hesla gottwaldovců: "Půda patří těm, kdo na ní dělají.". Nájemci nemohou
nésti žádné povinnosti vlastníků. A když je vlastníkům půdy odebrána většina
práv, zemědělské půda se stává za přispění státu nesvéprávnou a pečovatel se
dostává do výjimečné role poručníka.
Poručník - nájemce se pak
chová jako vlastník, který za nic nezodpovídá. Není dále možné, aby komerčním
společnostem, zájmovým skupinám jako jsou myslivci a pod., bylo dáváno ze
zákona právo citelně zasahovat do vlastnických práv vlastníků půdy a byl tak
omezován pravý obsah vlastnictví. I omezování vlastnictví ze strany státu je
neúměrné a neodpovídá cílům při směřování k zemím evropské patnáctky.
Zdaňování vody ve vlastních studních, omezování vodního práva, těžby a
vlastnictví nerostných surovin, svobodné nakládání s půdou a pod., je důkazem
nepřiměřeně silného a velkého státu vůči občanu a jeho právům, když opak je
žádoucí. Vždy jde jen o peníze pro stát, nikoliv pro občana, tak jako
funkcionářům družstva jde především o jejich plat, nikoliv o dividendy svých
členů.
Cena zemědělské
a lesní půdy, cena nájemného za půdu
V České republice nelze
skoro hovořit o trhu s půdou. Ti, kdo dnes kupují zemědělskou půdu od
fyzických osob nebo jiných nestátních vlastníků platí různě. Někteří zaplatí i
cenu, kterou lze dovodit od platné cenové vyhlášky sloužící k výpočtu ceny
půdy pro daňové účely, jiní platí po dohodě i podstatně méně. Výjimek na obě
strany, které by působily extrémně je minimum.
Vlastníci nemají představu o
tom, kolik by zemědělská půda mohla stát. Pokud by měli již dnes trvat na
tržních cenách podle Rakouska či Německa v přepočtu na českou korunu, pak
by mohli inkasovat za 1 hektar zemědělské půdy ve střední kvalitě od 350 do 780
tisíc korun českých. To se někomu v tomto státě po určitou dobu nehodí.
Ten, kdo by dnes koupil půdu za hotové v současných cenových relacích, po
vstupu do EU by časem na této transakci vydělal i více jak 12-ti násobek.
Předem připravení vlastníci podle zákona o prodeji státní půdy jsou již také
známi. Jsou to v podstatě nejbohatší občané, kterým jedině stát půdu prodá
a to již i za 1/10 odhadní ceny se splácením na 25 let. Splátky na 1 ha ročně
tedy nebudou v tisících, ale ve stokorunách. Po vstupu do unie se dá lehce
zařídit doplatek a vstoupit s takto lehce nabytou půdou na evropský trh.
Stát tedy udělá z nejbohatších ještě bohatší na úkor ostatních chudých
občanů, kteří vše nakonec zaplatí ze své kapsy. O nájemném, ochraně
pronajímatele, nechtějí současní nájemci ani slyšet. Podle tržních cen půdy
v zemích EU je zřejmé, že i ceny nájmu jsou i pětinásobně vyšší než nyní u
nás. Změny nájemních smluv v tomto ohledu budou namístě. Ochranu
propachtované půdy musí zajistit pachtovní zákon.
Pozemkové
úpravy a přístupnost pozemků
Před násilnou kolektivizací
věděl každý vlastník, kde se jeho pozemek nachází a pokud nebyl přístupný
z polní cesty, jezdili někteří vlastníci na své pozemky přes pozemky
sousedů po nepsané dohodě. Kolektivizační smršť smetla nejen meze, rozvinutou a
funkční polní a lesní cestní síť, ale především byly zničeny hraniční kameny a
jiné druhy značek, často i přírodních, které vymezovaly hranice jednotlivých
pozemků. Většina polních cest byla násilně rozorána ve prospěch
kolektivistického družstevního hospodaření. Stát rezignoval na vlastnické
vztahy a obsah vlastnictví a vlastnická práva byla všemožně ničena. To je více
méně známo.
V katastru nemovitostí
platí sice stav, který obnovuje původní cestní síť, ale družstva a společnosti
hospodaří dále na násilně scelených polích a prohlašují, že pozemky v nich
se nacházející jsou nepřístupné. Takový stav je dále neudržitelný. Nájemce
nemůže mít žádné právo vyhlašovat nepřístupnost k cizímu pozemku, když pro něho
paradoxně přístupný je. Je známou skutečností, že v průměrně velkém
katastru o velikosti cca 850 ha, je rozoráno na 50 hektarů cest, za které navíc
nikomu nikdo nic neplatí. Roztroušená půdní držba, navíc ještě rozdrobená
dědickým řízením, když za socialismu ztratilo smysl půdu nedrobit, je velkou
překážkou pro obnovu a rozvoj rodinných hospodářství malého a středního typu.
Předpokladem k řešení tohoto problému (ale i trhu s půdou) jsou
pozemkové úpravy. Stát vynaložil od r. 1992 necelých 7 miliard korun na jejich
realizaci. Nejvyšší kontrolní úřad však zjistil, že tyto prostředky nejsou
používány na komplexní pozemkové úpravy, a že většina těchto prostředků byla
vynaložena pro potřeby tzv. zatímního užívání nájemců, tedy nikoliv pro
vyjasnění vlastnických vztahů. Zatímco po roce 1992 bylo zpočátku ročně
vyčleňováno na pozemkové úpravy 850 milionů korun, letošní rozpočet je téměř poloviční.
Odtud vyvstává otázka před vstupem do EU. Může si náš stát dovolit uvolnit na
dokončení pozemkových úprav takové prostředky, abychom mohli vlastníkům půdy
zajistit srovnatelnou úroveň vlastnického práva jako státy v EU? Když ne,
poskytne je EU? Když ne, kdo na tom vydělá? Jistě dosavadní uživatelé, nikoliv
vlastníci.
Novela zákona o pozemkových úpravách by se měla
postarat nikoliv jen o úředníky pozemkových úřadů, ale především o to, aby
státních prostředků přibylo a bylo využito tak, aby došlo ke zlevnění a
zrychlení pozemkových úprav. Měl by také být stanoven horizont, ke kterému by
měly být pozemkové úpravy skončeny. Taková investice se všem vyplatí.
Co na pozemku
jest, je jeho vlastníka
Podle římského práva, ale i podle našeho práva současného platí:" Superficies solo cedit. Usque ad Coelum et usque ad Infero". Vlastník pozemku je odtud vlastníkem všeho, co se na jeho pozemku nachází, a to od nebe až po peklo. V našem právním řádu toho, co je součásti pozemku jako věci hlavní. Součást věci není předmětem způsobilým občanskoprávního vztahu, pokud tomu není zákonem stanoven jinak. Součást věci tedy sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Je-li vinice či sad, tak jako les součástí věci hlavní a to pozemku, což je přirozené a logické, pak skutečně platí, že co se nachází nad pozemkem a pod pozemkem je jedno a totéž.
Odtud musíme jednoznačně
s odkazem na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 195/93 Sb. a na ust. § 120 odst. 1
občanského zákoníku konstatovat, že vlastník pozemku je vlastníkem trvalých porostů
se na něm nacházejících.
Římské právo je základem a
součástí současného práva evropského, tedy práva, které počne za nedlouho
platit i u nás. Naše soudnictví a právní praxe si však vesele pohrává
s vlastnictvím k trvalým porostům dokonce i tak, že dovoluje
s nimi obchodovat jako s věcí hlavní, tedy prodávat je bez pozemku.
Taková praxe je však právně nepřípustná, ale bohužel se tak děje zvláště na
břeclavsku. Trvalé porosty vinice na cizích pozemcích prodává dokonce správce
konkurzní podstaty s dovolením soudu jako věc hlavní jinému vlastníkovi,
než vlastníkovi pozemku na němž se vinice nachází. Nacházíme se tedy
v právním státě?
Bývalý komunistický režim
nám tedy přežívá nejen v jeho žijících nositelích, ale i v právním
systému, který stále, ne jen podvědomě, preferuje užívací právo nad právem
vlastnickým. Proto se nám také v rozporu s evropským a římským právem
připletl k ust. § 120 odst. druhý, podle kterého stavba není součástí
pozemku. A proč asi. Komunistický režim dovolil stavět cizím osobám na pozemcích
jiných vlastníků a domnívá se, že tento stav je udržitelný přenosem těchto
důsledků do současného práva. Do našeho ano, ale do evropského nikoliv. Navíc
je neudržitelná i definice vlastnictví a ochrana vlastnictví v občanském
zákoníku, protože nevychází striktně a v souladu s čl. 11 Listiny
základních práv a svobod a z dodatkového protokolu k tomuto článku,
který jej zásadně a platně mění ve smyslu, že vlastnictví je nezcizitelné.
Nikoliv, že vlastnictví všech vlastníků má stejný zákonný obsah, čímž naše
právo mělo a má snahu legalizovat zcizený majetek v období totality jak
hnědé, tak rudé. Naše právo tak stále operuje s pojmy jako je národní
bohatství, věc ničí, hlavní věcí je pozemek, ale jen někdy, a to vše ve
vzájemných souvislostech jak se to komu hodí zvláště myslivcům, společenský
zájem, veřejný zájem, aniž by tyto pojmy byly jasně definovány.
Proto najednou je studna na
našem pozemku naše, ale voda v ní všech, tak jako ten kdo má právo
zadržovat vodu je i vlastníkem hráze a pozemku na němž se voda nachází, ale
voda je všech. Proto nerostné suroviny pod povrchem země jsou státu jak on si
vzpomene. Proto stavby zemědělských družstev postavené na cizích pozemcích jsou
legální a ve vlastnictví nikoliv vlastníka pozemku a to v rozporu s Deklarací
lidských práv a svobod, kterou přijala i komunistická vláda. Přesto přese
všechno: co bylo ukonáno podle komunistických vyhlášek, které byly postaveny
nad zákony, dodnes platí. Tak jako vyvlastnění majetku za nacistické
(nacionálně socialistické) okupace. A jak se ve světle vyřčeného doplní celá
mozaika, uvědomíme-li si, že vyvlastňování Gottwaldem bylo jen břídilstvím
proti tomu, co napáchal Beneš svými dekrety.
V Branišovicích dne 21.2.2002
Ing. Jaromír S. Morávek
člen Předsednictva
Konzervativní strany
www.skos.cz
Pokračování příště...