Izrael v Gáze
Už dvanáctý den zuří boj mezi izraelskou armádou a bojovníky Hamás na přelidněném území města Gázy, jehož polovinu obyvatel (zhruba 700 000) tvoří obyvatelé uprchlických táborů. Další kolo nekončící dějinné tragédie arabských útoků na židovský stát. Izrael se pokouší zlikvidovat nálety raket, jež po šestiměsíčním smíru začaly znovu ohrožovat jeho jižní území (tentokrát posílené o „íránské“ rakety Grad středního doletu), a pokud možno zlomit i vojenskou páteř fanatickému hnutí sebevrahů, vládnoucímu od voleb v Gáze, které Izraeli vyhrožuje genocidní válkou. Jenomže ztráty civilního obyvatelstvá narůstají rychleji než ztráty na životech bojovníků, taková je logika bombardování i bojů v ulicích, nehledě na skutečnost, že Hamás ukrývá munici ve školkách , nemocnicích a mešitách. A s obyvateli zdevastované Gázy bude muset Izrael žít i do budoucna, na přímou okupaci nemá dost sil.
Izrael chce vojenským zásahem „dokázat,“ Hamásu, že exisuje ještě horší varianta než blokáda Gázy, že je schopen při minimálních obětech zasadit extremistům těžké ztráty. Problém je v tom, že světem neuznaný Hamás vládne v Gáze železnou pěstí, a žádné utrpení civilního obyvatelstva jeho vládu patrně neohrozí. Většina zemí včetně Egypta a Saudské Arábie by sice přivítala oslabení fanatiků a íránského vlivu, nemluvě o posílení vlády Mahmúda Abbáse a jeho OOP na Západním břehu, ale naděje, že tahle válka takového cílu dosáhne, je minimální. Obě znepřátelené palestinské strany na svých oddělených enklávách už teď pilně likvidují své protivníky. Abbás propustil čtyřicet učitelů podezřelých z fundamentalistických postojů a Hamáz začíná znovu pronásledovat přiznivce OOP a několika už nechal rozstřílet kolena.
A jak se na konflikt dívá svět? Dnes prezident USA ještě před volbami na návštěvě v Izraeli prohlásil, že by udělal všechno na světě, aby na dům, kde spí jeho dcery nemohly dopadat rakety ze sousedního státu. Americké myšlení je jednoduché.
Ostatní si myslí, že válka proti Hamásu mír nepřinese, a že by obě strany měly přestat bojovat. Jistě. Také jednoduché. Kdyby Hamás, Hizboláh, Sýrie a Irán uznali Izrael, Izrael by jistě uznal palestinský stát a Palestinci by také už dnes odložili drobné spory na později, takže by zavládl mír, nesnadný, ale mír. Kdyby. Český prezident prohlásil na adresu české mise, že nemá rád černobílé vidění světa. Kdo by měl. Jakmile neuznáme existenci státu Izrael, je všechno nepochybně velmi složité.
Naše civilizace (do níž Izrael také patří) je totiž na fanatiky krátká. Porazit je v konvenční válce nemůže. Musí je uondat, utahat a přežít, tak jako v Afganistánu, tak jako Izrael v Gáze.
Alexander Tomský
Psáno pro deník E15