V řadě článků a zejména chatů na různá témata (nejen) posledních týdnů lze vytušit základní myšlenku: „Současné strany nestojí za nic, nemáme koho volit (s kým sympatizovat)“, nakonec něco podobného bylo i obsahem „blbé nálady“. Nehodlám polemizovat, zda výrok je pravdivý nebo naopak naprosto mylný. Na chvíli však předpokládejme, že výrok je pravdivý. Co pak mají hlasatelé tohoto výroku dělat? Postupovat budeme známou Švejkovou metodou – jsou dvě možnosti: Něco dělat - jen kecat. Když něco dělat - vstoupit do některé politické strany. Když vstoupit – buď do parlamentní nebo neparlamentní. V parlamentní – prakticky nemožné. V mimoparlamentní – jsou příliš malé a nemá to smysl a navíc je jich tolik, že není zřejmé do které. Takže současné strany nestojí za nic…

Je z této „jitrničky“ východisko? Nabízím možnou variantu pro část voličů. Zakládání nové strany je minimálně pracné a pokusím se prokázat, že i (alespoň v jednom případě) zbytečné. Jednodušší je vstoupit do některé strany a to v takovém počtu, že získáme vliv – jak ve vybrané straně, tak postupně i ve společnosti. Tento manévr je lehčeji realizovatelný v malých stranách. Kterou z malých stran? Tu která vyhovuje mému filosofickému zaměření. Jsem-li konservativní, je již možnost výběru velmi zúžena. Zdůrazním jednu – Konservativní stranu (pochopitelně…).

Jaké jsou obecné výhody vstupu do nějaké malé strany?
potenciální vytvoření vlivné strany;
úspora času a energie s vytvářením strany a stanov a programu.

A nevýhody? Riziko, že do takové strany mohou vstoupit i jiní s jinými záměry. Liší se tedy nějak Konzervativní strana od jiných malých z tohoto hlediska? Ano, liší a to existencí Konservativní smlouvy – základního dokumentu. Na Konservativní smlouvu pochopitelně lze mít různé názory. Jeden z nich předvedl Václav Bělohradský v MF Dnes 14.1.2003 Názory - strana 9 v článku „Klausovská tradice: Tři semínka“:
„…
Oddělení od "morální pravice"

Třetím semínkem a velkou historickou zásluhou Václava Klause je to, že po pohlcení Bendovy ultrapravicové KDS se už nikdy nespojil s "morální pravicí", která pojímá nerovnosti kapitalismu jako "objektivní morální řád". Mám na mysli různé ty doktrinářské konzervativce, kteří věří ve "věčnou smlouvu mezi živými a mrtvými", či dokonce různé teoretiky nutnosti "střílet do demonstrantů" ve jménu obrany pravých hodnot. Této pravice je třeba se bát, má totiž v sobě zakódovaného Pinocheta, omezování svobody slova a spolčování ve jménu jednoho jediného "pravého řádu", jediné správné hierarchie moci a struktury vlastnických práv. Kapitalismus je jedním z možných relativně užitečných ekonomických systémů, ne věčná hodnota svěřená nám nějakým bohem, jak věří prezident Bush.
…“

Původně jsem mínil analyzovat nejen citovaný odstavec, ale celý článek, pak jsem ale došel k názoru, že je to marná činnost. Snad jen poznámku k celkové stylizaci. Všimněte si, že se nejedná o vyslovení názoru, ale o konstatování objektivní pravdy v duchu jakéhosi objektivního řádu, jen jiného, než je ten sice nepopsaný, ale rozhodně nesprávný objektivní morální řád morální pravice.

Nabízím tedy východisko pro ty, kteří si myslí, že: