Ke Kalouskovi a jiné úvahy…
Pokusím se o vysvětlení, zdůvodnění a ospravedlnění
toho, co momentálně činí předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a s ním (zatím
to tak vypadá) vedení lidové strany.
Dovolím si začít trivialitami, které z toho ale
nelze vyloučit. V první řadě bude KDU-ČSL ve vládě – a od tam se, jak
známo, program, pro který voliči hlasovali, prosazuje lépe, než z opozice.
To platí o všech stranách obecně a která strana řekne,
že ve vládě být nechce, nemá co dělat ani v politice jako takové. Samozřejmě
je otázkou, za jakou cenu má strana účast ve vládě přijmout. Jistě to není „zadarmo“
(pokud neobdrží 51%) a určitě ne za „každou cenu“. Existuje tedy hranice,
okamžik, kdy ještě před a na něm lze do vlády jít a za
kterým už ne. Zároveň pak platí, že tím je politik takticky úspěšnější, čím
větší je jeho poměr prosazení svého programu ku obdrženým hlasům. To je pak mé „v
druhé řadě“: tento poměr momentálně pan Kalousek nesporně maximalizuje nade
všechny meze.
Zastavím se u důvodu, který je deklarován, tedy u
volebního zákona. Ano je nesporné, že navrhovaná úprava je lepší než současný
stav. Je však natolik lepší, aby za to stálo být vazalem KSČ(M)?
Obávám se, že nikoli a také to není to podstatné – neboť tato úprava
(naneštěstí) patrně pomůže i komunistům.
Jak však sleduji (a čerpám pouze s otevřených zdrojů
– většinou z internetových médií), dokázal zatím Miroslav Kalousek
prosadit do programu dojednávané koalice řadu bodů, o kterých bych nikdy
neřekl, že jsou schopni je akceptovat sociální demokraté, ale zejména bych se
vysmál každému, kdo by mi tvrdil, že na ně kývnou bolševici. Typickým
reprezentantem pro mě je (a teď, prosím, je lhostejné, jaký názor na tuto
záležitost kdo má) ratifikace smlouvy s Vatikánem. Ten podmiňovací způsob „bych
se vysmál“ je vlastně úplně zbytečný. Ja se směju! Protože hlasování pro vládu
(nebo „umožnění jejího vzniku odchodem ze sněmovny…“) s takovýmto programem
by prohráli v první řadě komunisté sami. Proto se domnívám, že
nejpravděpodobnější je, že buď tyto body z programu nakonec zmizí (a pak
bych očekával, že pro KDU-ČSL přestane být taková koalice zajímavá), nebo vláda
s tímto programem nedostane důvěru. Oba výsledky jsou však s velkou pravděpodobností
smrtící ranou pro KDU-ČSL. Jediné, co ji může potom od příštího vyřazení ze
sněmovny zachránit, není žádná změna volebního systému, ale rychlý, rázný a
úspěšný vnitrostranický puč a dosazení do čela takové reprezentace, která nesouhlasila
s postupem stávajícího vedení (a jak je patrné, řada lidovců to takto
vyhodnotila). V obou případech je to konec Miroslava Kalouska ve vrcholné
politice. A to jsem vynechal variantu, kdy lidovci nic důležitého nakonec do
programu neprosadí a přesto v koalici zůstanou. Ale
to snad možné není…
Nicméně to všechno musí Miroslav Kalousek vědět. Co je
to, co mu stojí za takové riziko? Hlas lidu bude tvrdit, že „koryto“. Domnívám
se však, ze shora uvedených důvodů, že tomu tak není – on i jeho souputníci, v souladu
s lidoveckou tradicí, se na vše dívají z pořádně jiné perspektivy,
než je jeden volební cyklus. Není tedy náhodou jeho počínání pozitivním, byť
politicky sebezničujícím? Kdyby se např. povedla konečně prosadit rozumná
reforma penzijního systému… přes (proklamovanou) levicovost vlády snížit daně…
udělat pořádek v resortu vnitra, který (snad, prý) ČSSD lidovcům „nechá“…
nestálo by to za to? Však je to Kalouskův risk a občan by mohl „vydělat“ – a v příštích
volbách vyhodnotit, jestli je lidovecký výsledek kladný nebo záporný…
Tohle všechno má ale pořád ten jediný háček – podporu komunistů.
Je to taková hrůze? Podpoří tohle všechno, nebo ne? Když ano, co všechno budou
chtít? A v tom to vězí! Nebál bych se toho, co bude transparentní – to, co
se dozvíme, že komunisti dostanou za podporu takového programu, nebude to
nejhorší. To podstatné, co budou požadovat, budou chtít udržet v tajnosti.
A toho se moc obávám. Bude ve hře protiraketová základna USA na našem území? Posty
v různých institucích, které nejsou tak „na očích“ a na které budou moci
skrze takové souručenství dosáhnout – burza, bankovni dozor, NKÚ, ČKA…? Větší
závislost na „jistých“ surovinových zdrojích? Nebo – a to je snad ještě horší –
něco co si ani nedokážu představit? Ano, nejhorší je strach z neznáma – a komunisté
jsou mistři strachu. Skoro by za takové situace nemuseli chtít nic. Stačilo by
jen „tušení souvislostí“ – tiché, plíživé, do morku kosti se zakusující
narůstání jejich vlivu a moci… Na druhé straně je nějaký ten šťavnatý požadavek
nic stát nebude, takže proč ne? Takže pro to, co budou nebo by mohli komunisté
chtít a my se to nedozvíme, tak pro to jsem přesvědčen, že jednání Miroslava
Kalouska je, přes všechno shora uvedené, neospravedlnitelné.
Když už (pořád vlastně nevím pořádně proč) prý není
možné KSČ(M) zakázat, mohla by se vžít taková tradice –
dohoda všech demokratických stran po každých volbách, že výsledek každého
hlasování (včetně o důvěře vládě, rozpočtu, atp.) budou všichni respektovat v takovém
tvaru, jako by sněmovna měla počet poslanců snížený o křesla komunistů. A to
bezpodmínečně (tj. žádná „opoziční smlouva“, která sice prakticky učinila totéž,
ale…). Rázem bychom měli veškeré rozhodování v rukou demokratických stran,
vliv komunistů by byl na nule a to co by jim zbylo by byly jen ty poslanecké platy. Vždyť KSČ(M)
je strana stavějící se proti demokracii, proti tomuto systému. Momentální
„pat“ není žádným patem, protože mezi demokratickými stranami je to 100:74 (a
dokud nebudou komunisté zakázaní, lichý počet poslanců je skoro k ničemu). Stačí
jen ty bolševiky ignorovat… ano, znamenalo by to vždy disciplínu od opozice. Takové
principiální, systémové disciplíně se říkalo a říká státotvornost. Sociální
demokraté se však státotvorně nechovají a s komunisty si zahrávají. Po
zkušenostech z 20. století ale každý skutečný sociální demokrat ví, že
komunista je jeho nejhorším nepřítelem (ano, nepřítelem, ne oponentem,
politickým odpůrcem, nebo tak něco… komunisté věší a střílí lidi za jen trošku jiný
než jejich názor, takže slovo „nepřítel“ je na místě). Z toho mi vyplývá,
že ti naši sociální demokraté asi nebudou skuteční. Možná
jsem se velkým obloukem dostal k něčemu, co je dávno jasné, ale
chtěl jsem ukázat, že cesta k eliminaci KSČ(M) existuje (celé by to
pohodlně fungovalo kromě okamžiku, kdy by bolševici získali nad 50% – a to neměli
ani v neblahých volbách roku 1946… a taky by se asi moc neměnila Ústava,
což by bylo jen dobře…), že na její ne-realizaci má lví podíl ČSSD, to že
ukazuje na zpochybnění demokratičnosti ČSSD, a to že je druhý, neméně důležitý
důvod neospravedlnitelnosti konání Miroslava Kalouska – ze zásady, kterou
deklaruje i KDU-ČSL, se má jednat jen se stranami jistě demokratickými.
S ČSSD jednala i ODS. Byť pro ODS nemám žádnou
slabost, jeden rozdíl vidím. Ke všemu, co jsem výše složitě popsal, bych se
mohl dostat daleko jednodušší úvahou – ČSSD počítá s podporou komunistů
vlády, v které případně znovu zasedne, tedy jednání s ČSSD o takové
vládě je jednání s komunisty, i když prostřednictvím ČSSD. Ale ODS s ČSSD
o takové vládě nejednala. A také a hlavně – v té době se (doufám)
představitelé ODS domnívali, že pan Paroubek komunisty jen straší a vyhrožuje. Pokud
by se ukázalo, že to věděli a přesto s ním jednali,
neměl bych pro ODS slovo omluvy. Jedinou čestnou cestou by pak bylo okamžité
směřování k předčasným volbám. K tomu se ODS nakonec stejně
dopracovala. Asi jí byla všechna společná hlasování poslanců za ČSSD a KSČ(M) málo. Obávám se, že přes uvedený rozdíl není jednání
ODS od jednání KDU-ČSL tak daleko. Podstatný rozdíl je zejména v tom, že
lidovci šli do neskonale většího rizika.
A konečně pan prezident Klaus. Pokud pověří sestavením
vlády někoho, o kom bude vědět, že se hodlá opírat o podporu komunistů, budou
karty na stole. Bude tím jen dokončen jeho „vývoj“ od akceptování podpory
komunistů jeho kandidatuře, přes jejich „zvaní na hrad“. Možná jsme si mohli
myslet, že je to jen smutné. Teď je však zjevné, že je
to bylo a je pořádně nebezpečné.
A ještě otázka na závěr. Je „dobrou“ tradicí naší
politické scény, že to co se předvádí publiku není ani zdaleka tím, o co skutečně jde. Tak o co jde? Nebo že
by byly masky dole? V jdené důležité věci určitě – a to v té, na
kterou Konzervativní strana poukazuje již řadu měsíců nebo spíše let. Je tady
diskuse o volebním systému a to s plnou silou. A je na stole i to, jaký má
mít změna zamýšlený důsledek. Když je tohle „venku“, nesvědčí to o nějaké
zásadní změně priorit? Nevyskytlo se něco, co najednou z tohoto tématu učinilo
téma podružné? Jisté je jedno: v podzimních senátních volbách se bude hrát
o hodně. Bude klíčové, v pořadí významnosti škod, kolik senátorů z 27
zvolených bude za KSČ(M), duo ODS/ČSSD, ostatní
parlamentní strany. Čím více nezpřažených, konzistentních, politicky vyzrálých
osobností, tím větší naděje na zachování ústavního pořádku a zákonnosti v zemi.
Ostatně soudím, že komunistickou stranu je třeba zakázat.
V Brně
25. srpna 2006
Jan
Kubalčík
místopředseda
Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz