Hop na špek!
Volně navážu na článek „Ke
Kalouskovi a jiné úvahy…“ z pátku. Už toho víme víc, Miroslav Kalousek
(zatím) na své kroky doplácí, u lidovců se to mele a já si rád, jako každý,
hraju na generála po bitvě.
Tvrzení zní: Miroslav Kalousek skočil někomu na špek.
Vím, že je to odvážné tvrzení. Kdesi jsem dokonce četl něco v tom smyslu,
že jen blázen si může myslet, že Kalousek spolkne první návnadu, kterou mu
někdo podstrčí. Víme ale, že je to první návnada?
Chvíli je lhostejné, kdo, nebo zda vůbec při jednáních
mezi ODS a ČSSD ve skutečnosti prosazoval změnu volebního systému, která by
byla pro malé strany ve svém důsledku likvidační. Podstatné je, že tomu
Miroslav Kalousek uvěřil (a možná že se k němu „donesly“ i jiné zvěsti –
jedna důležitá lež se nejlépe ukryje pod nánosem ověřitelných pravd…). Ten, kdo
se o to postaral, je strůjcem oné pasti, do které vlezl. Všechno se seběhlo
strašne rychle, a tak si ani tak zkušený pokerový hráč nevšim „změny
paradigmatu“. Tak dlouho šlo o volební systém, že není divu, když si tento
záměr někdo ztotožnil s cílem. Cílem ale nikdy nebylo změnit volební
systém. Cílem je a vždy bylo zlikvidovat menší strany a obdržet jediné dvě
parlamentní strany. Změna volebního systému hrála (a pro příště zase bude hrát)
jen roli velmi účinného prostředku. Miroslava Kalouska mohla varovat
skutečnost, že i ve sdělovacích prostředcích (něco jako „řízený únik
informaci“?) se najednou (a na chvíli) vše objevilo ve své nahotě: brutální
hrozba včetně zmínek o smyslu kroku. Nyní po této oběti dámy může prijít mat –
KDU-ČSL se zmítá v existenčních problémech v okamžiku blížících se
komunálních, senátních a s největší pravděpodobností i sněmovních voleb.
Cíle zkrátka bude dosaženo jiným prostředkem. Separátní mat pro KDU-ČSL už ale
zřejmě hrozil před pár tahy. Tím, co Miroslav Kalousek udělal, možná oddálil
vyřazení ostatních (včetně případně budoucích…) stran. Osobně nepochybuji, že
kdyby svůj pokus nepodniknul, k změně volebního systému by skutečně došlo. V tom
mluví pravdu. Potom šach mat a sbohem pluralito. Žádné otevřené dopisy,
dušování se a nevím co ještě mě nepřesvědčí o opaku.
Přesto se domnívám, že Miroslav Kalousek není tímto omluven (a proč, to jsem se
pokusil popsat ve zmíněném pátečním textu…). Příslušná situace totiž samozřejmě
má svá čestná principiální řešení. Ta jsou však velmi obtížně realizovatelná
pro někoho, kdo v okamžicích, kdy to pro něj bylo výhodné, rád na celém
systému participoval…
Ale dost k lidovcům. Ne že bych si myslel, že
nestojí za řeč, protože o nich možná „už neuslyšíme“. V každém případě
však inkasovali těžkou ránu. Jistě však nejsou bez šance – odstřelit politický
subjekt s tak velkou členskou základnou a takovou tradicí není tak snadné.
Ale ještě jeden, dva takové údery v kombinaci se stále se zvyšujícím
průměrným věkem člena strany a za pár let mohou být hejtmani v Brně a
Zlíně jedinými významnějšími představiteli KDU-ČSL v zemi. Nepochybuji, že
takový vývoj řada lidí vítá. Já nikoli a myslím si, že zápas, který
v nejbližších měsících KDU-ČSL povede, je zároveň zápasem o šanci na
zachování politické plurality. Přes všechny chyby, které na lidovcích vidím,
jim proto teď hodlám držet palce, aby dokázali celou věc dobře ustát. Myslím,
že zatím jdou velmi rizikovou, ale jedinou správnou cestou. Zbývá zodpovědět,
kdo je bezprostředním autorem direktu, který k tomu vedl. Jsem přesvědčen,
že je to Jiří Paroubek.
Není žádným nováčkem, nebyl jím už
když převzal Ministerstvo pro místní rozvoj, udržuje skutečně zvláštní
styky (dosáhl podobné úrovně jako svého času jistý Petr Čermák… vzpomínáte?) a
co všechno stihl za jeden jediný rok svého premiérování každý vidí. Orientuje
se dobře. Přeceňuje ale síly své i svých podporovatelů. Domnívá se totiž, že to
bude přirozeně ČSSD, která splní roli té strany „na levici“ v touženém
systému pouze dvou parlamentních stran. ČSSD v čele s ním pochopitelně.
Vždyť také není na obzoru žádný konkurent. Ono ani není proč – hnán touhou po
moci, vůbec ne neschopný, vůbec ne hloupý, je užitečným idiotem
v čítankovém provedení. Jemu není třeba ani radit, našeptávat… on to
skutečně dělá zcela autenticky sám. V tomto slova smyslu je to jeden
z mála skutečných politiků v naší zemi (což je jedno
z nejsmutnějších zjištění). A věří si. Zdrojem však není adekvátní
sebevědomí, ale pýcha, která jej zaslepuje. Na špatné vlastnosti lidí se dá
vždy s výhodou vsadit. Je přesvědčen, že v rozhodujících okamžicích
udrží na uzdě komunisty. Nevidí, že se podobá Sarumanovi, který si myslí, že
Saurona přelstí. (Zní mi v uších ozvěnou: „Gimli, kde jsi, když Tě nejvíc
potřebujeme?“… a kde jsi Ty, autore této výzvy, když Tě potřebujeme neméně?)
Pokud bude dosaženo systému dvou stran, ta „vlevo“ bude
KSC(M). Uvozovky u „vlevo“ proto, že termíny pravice,
levice, liberální, konzervativní, socialistický… přestanou mít v ČR na
parlamentní půdě význam. Mnozí si i oddychnou, neboť politika je přece jenom
„dobrá“ a „špatná“ a oni to nakonec tvrdili už dávno, že… Žádné parlamentní
hádanice, bude „klid na práci“… Možná, že to také bude ten okamžik, kdy komunisté
obětují svoji tradiční značku a tím se pokusí ošálit ty, kteří (velmi správně)
poukazují na velkou sílu symboliky. Je však třeba mít jasně na zřeteli, že ani
slovo „komunistická“ v názvu zločinecké organizace není cílem, ale
prostředkem… cílem je vliv, moc, „dočasně“protáhnout své zlaté časy, alespoň
tak nadosmrti, ne-li donekonečna. Čili vzít komunistům ty prostředky, tedy
jejich název a symboly, dřív, než se k tomu oni sami rozhodnou, je velmi
důležité. Skutečnost, že se hned zhoufují pod jiným názvem, není v této
věci platným argumentem. Ostatně soudím, že komunistickou stranu je třeba
zakázat.
V Brně
28. srpna 2006
Jan
Kubalčík
místopředseda
Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz