Kde čerpat konzervativní ideje a postoje

Nedávno za mnou přišel zájemce o členství v Konzervativní straně. Po asi půlhodinovém rozhovořuji řekl: „Víte, problémem není, že by u nás bylo mámo lidí, kteří jsou konzervativní, problém je, že mnozí to o sobě nevědí“. Já jsem se naopak setkal s lidmi, kteří nevědí, co je to být konzervativní. A vzpomněl jsem si na mnoho rozhovorů, z nichž vyplývalo, že konzervativec je pro mnohé synonymem pro zabedněnce, zpátečníka, asociála, zapšklého staromilce a konzervatismus sám je pokládán za vyčpělou ideologii – ač právě ideologií nikdy nebyl a ač to byl právě konzervatismus, který v posledních desetiletích 20. století zvítězil nad komunismem, který byl (a stále je) ideologií zhoubných idejí.

Napadlo mě tedy oslovit ty, kteří jsou konzervativci, aniž to vědí, ty, kteří se za konzervativce prohlašují (a mnohdy jimi nejsou) a konečně i ty, kteří o konzervatismu zhola nic nevědí (ale o to více jej často kritizují či zesměšňují), a pokusit se doporučit jim, kde získat poučení a informace. A v případě, že to podnítí jejich zájem či změní jejich mínění, kde čerpat ideje a posilovat konzervativní postoje. Pro mnohé čtenáře „Listí“ budou následující řádky možná nadbytečné, mnohým, doufám, pomohou.

Dílem, které formuje soustavu konzervativních idejí a je základním kamenem moderního konzervatismu, je kniha Edmunda Burkeho „Úvahy o revoluci ve Francii“, kterou vydalo v českém překladu Centrum pro studium demokracie (Brno, 1997).

Alexis de Tocqueville v knize „Demokracie v Americe“ (Academia Praha, 2000) analyzuje povahu demokracie, její rozporuplnost, tendence k tyranii průměrnosti. Předpovídá příchod zaopatřovacího státu a sociálního inženýrství, chtivého řídit veškeré lidské konání. Kniha vystihuje hodnoty západní civilizace, především náboženské víry, bez níž není autority ani politické svobody. Kniha je srozumitelná, čtivá a přitom hluboká, a přesto, že je napsaná v roce 1848, naprosto aktuální.

Třetí knihou, kterou si dovolím doporučit, je „Konzervativní smýšlení“ Russela Kirka, kterou vydal Občanský institut (Praha 2000). Tato kniha by měla být biblí každého, kdo to s konzervatismem myslí vážně.

Uvedené knihy patří k základním zdrojům konzervativního myšlení a jsou nadčasovou studnicí moudrosti. Kde však čerpat orientaci v aktuálním světě?

Mnoho podnětů k přemýšlení, k orientaci v dnešním zmateném světě idejí, ale i praktických návodů pro politickou teorii i praxi nabízejí měsíční Bulletiny Občanského institutu (www.obcinst.cz). Bulletiny, přinášející kvalitní analýzy jevů moderního světa i informace o programech OI, jsou rozesílány zdarma, ale netřeba říkat, že OI jako každá slušná a prospěšná instituce v tomto státě se potýká s nedostatkem peněz a jistě podporou ze strany čtenářů a odběratelů. Ostatně netřeba dodávat, že stejnou situaci zná i redakce „Konzervativního listí“…

Martin Rejman
autor je kancléřem Konzervativní strany, www.skos.cz
Psáno pro Konzervativní listí, dvouměsíčník Konzervativního klubu v Ostravě