Tak nám schválili vládu, paní Müllerová!

Už je to tak: 25. srpna schválili poslanci většinou 101 hlasů novou vládu. Bylo na čase - už mě těch několik měsíců neustá-lých zpráv o "dramatických zvratech" v podobě prohlášení toho či onoho dost unavovalo. Nikoliv napínalo - tušil jsem, jak to dopadne. Totiž že budeme mít zhruba stejnou vládu jako předtím. Ne, nejsem posedlý věšteckým duchem, abych znal budouc-nost. Pouze jsem aplikoval zkušenost z minulých politických dějů.

Bylo zvykem již ve druhé Klausově vládě, že zdánlivě dramaticky závisela na hlasu poslance Wagnera - a vždycky to přeži-la. Ještě silnějším zážitkem byla éra oposmlouvy - u 3 ze 4 rozpočtů (ten 1. schválila naivně KDU) nám ODS předváděla drama na téma "Tentokrát ten levicový rozpočet neschválíme", aby ho pak vždycky po pranepatrných změnách schválila. Jinak by padla Opo, což si Klaus nepřál. Jednou se tomuto divadlu dokonce říkalo horký politický podzim - škoda, že někdo neudělal průzkum, kolik prosťáčků tomu věřilo.

No a teď jsme měli velké drama o ustanovení "nové" vlády. Ve skutečnosti šlo o to, že ČSSD klesly preference, a tak vy-mýšlela, jak zaujmout ctěné publikum. Proto zinscenovala uvedené představení. Jen Bůh ví, zda-li jí to pomůže. Spíš myslím, že ne, podobně jako ty šaškárny okolo oposmlouvy nijak nepomohly ODS ani ČSSD.

Ač volím tón lehký, nadšený z toho nijak nejsem. Ono totiž vláda stejná, znamená samozřejmě stejně socialistická, potažmo této zemi příliš neprospívající. Někdo očekává zlepšení od dalších voleb. Vyhraje prý pravicová ODS a bude líp. Jenže já si vzpomínám nejen na Opo, ale i na "radikální ekonomickou reformu", jejímiž pilíři byly:

Když k tomu přidám panslavistický šovinizmus, projevující se prosrbským a antiamerickým stanoviskem při rozpadu Jugo-slávie, antiněmeckým postojem skoro vždycky a pindy o národních zájmech při každé příležitosti, skutečně nevidím důvod, proč bych se měl na vítězství ODS v příštích volbách nějak mimořádně těšit.

A to nemluvím o dalším možném výsledku příštích voleb, od kterého dnešní parlament dělí jeden mandát - že totiž KSČM - jediná vlivná stalinská strana na západ od Ukrajiny - získá tolik mandátů, že jediná možná nekomunistická koalice bude složena ze všech zbylých stran, čili že budeme mít vládu, která si bude muset předcházet skoro každého (relativně) nekomunistického poslance, i kdyby zavraždil vlastní babičku. V horším případě pak ČSSD (případně i někdo jiný) neodolá pokušení si zavládnout s komunisty. Jak tyto pokusy končí, je z historie známo.

Zbývá zodpovědět otázku, co by měl pravicově cítící člověk dělat, aby neztrácel naději (samozřejmě k volbám je i tak chodit vhodné, KDU, ODS či X (kdo nahradí US?) je pořád 100x lepší než komunisti, ale velkého optimizmu to nedodá). Napadá mě jediná odpověď: modlit se. Jedině zázrak snad může změnit i tradiční levicové cítění průměrného českého voliče, což jedině může zase následně přimět k skutečné pravicovosti strany stávající anebo přivést do parlamentu nějakou konzervativní stranu typu amerických republikánů (nebo Konzervativní stranu?). A pak teprve budeme mít skutečně novou - ale hlavně jinou - vládu. Jiný nápad nemám. Má-li někdo ještě jiný nápad, rád si ho poslechnu.

Martin Horák