První se týká oblíbeného matení pojmů. Autor píše, že V. Klaus "... shrnul svou životní filozofii a předložil ji jako ideologický program českého konzervatismu." Je-li tato věta myšlena vážně a nikoli ironicky, nezbývá mně, než se opakovaně (a zřejmě zbytečně) ptát, zda jde o záměr či o pohodlné podlehnutí newspeaku české kotliny 90. let. Označit mravního relativistu Klause za konzervativce, resp. jeho životní filozofii za program konzervatizmu (postačující definice viz např. R. Scruton: "Slovník politického myšlení", heslo "Konzervatismus" - v posledním českém vydání z r. 1999 na str. 58), to může udělat jen někdo, kdo buď vůbec neví o čem mluví, nebo má pekelně krátkou paměť, nebo tak činí s nějakým úmyslem. Je však v podstatě jedno, který důvod je tím pravdivým (jako nejsympatičtější se mi jeví ten první a rád mu věřím). Důsledek - již dlouhodobý - je ten, že (nejen ale také) díky takovým úletům se v naší vlasti (opět nebo stále?) nenazývají věci pravými jmény. Někdy jde "pouze" o eufemizmy ("tunelovat" pro "krást"), v horším případě si někdo propagandisticky zručně a bez ohledu na obsah přivlastní známku a ostatní mu na to skočí. Najde se konečně někdo, kdo řekne dostatečně nahlas ono pověstné "Král je nahý."?

Druhý moment, kterého se dotknu, je s nepřehlédnutelným pošklebkem konstatované "Lidem se bude žít lépe, když budou o všem pochybovat navrhuje skeptik.". Já si však skutečně myslím, že kritické nazírání a neustálé opětné prověřování správnosti by vedlo k tomu, že by se lidem žilo lépe. Nevím, zda je autor seznámen s tím, že "pochybnost" je jednou ze základních pák skutečného vědeckého pokroku. Pokud k této opatrnosti přidáme vědomí absolutních hodnot a pokoru, jde podle mého názoru o nejlepší kombinaci.

Závěrem jen krátce a zjednodušeně k výkřikům, které autor vkládá V. Klausovi do úst, jako by jej chtěl usvědčit z nějaké svatokrádeže: "Pryč s huráevropanstvím! Pryč s poklonkováním velmocím!" - nevím, co si o tom mám myslet, pro mě jsou to bezobsažná zvolání. "Pryč s nepolitickou politikou!" - souhlasím. "Pryč s atomizovanou společností" - souhlasím - "a fetišizovaným internetem!" - souhlasím a dodávám: "Více internetu bez přívlastků!".