Nebudu předstírat něco ve smyslu "já jsem to říkal”. Výsledky zmíněného jednání pro mne představovaly šok a to hned dvojí. Předně jsem si ani ve snu nedokázal představit, že k takovému poprasku dojde už při jednání o složení stínové vlády - měl jsem zato, že takovou rozbuškou bude až sestavování kandidátních listin u příležitosti voleb do Poslanecké sněmovny. Tuto skutečnost navíc umocňuje nesoulad dvou prohlášení - Jana Rumla: osoby a obsazení se mohou v budoucnu samozřejmě měnit a "ministři” stínové vlády nemusí být nutně ministry v případné vládě skutečné (no tak k čemu takové spektakulární kotrmelce?, ptám se) - a Karla Kühnla: personální otázky jsou vyřešeny.

Avšak daleko větší zmatek v mé hlavě působí vyplynuvší rozložení uvnitř KDU-ČSL. Pro mne byli v rámci této strany vždy přijatelnější (snad logicky) představitelé reprezentující tradiční jihomoravské jádro. Tedy - nebyl jsem nijak nadšen čelným postavením pana Cyrila Svobody. Ale na mé stupnici únosnosti je na tom ještě o několik (mnoho) bodů hůře pan Kalousek (byť o jeho schopnostech nemám nejmenších pochyb - myslím, že čeho všeho je schopen všem dokázal v rámci svého působení v resortu obrany dostatečně).

Můj zmatek tkví v tom, že se za něj postavili ti, kteří jsou (nebo spíše až do teď byli) pro mne vcelku přijatelní a proti němu právě pan Svoboda (to je zejména to čemu vůbec nerozumím). Z politické rady pak (dle jejích vlastních slov) pouze paní Marvanová, která díky tomu v mých očích "vylezla" z celé taškařice jako jediná bez ztráty kytičky.

Chaos dovršuje jednoduchý důsledek tvrzení paní Marvanové - totiž že pro účast pana Kalouska ve stínové vládě hlasovali i pánové Majzlík a Kroupa. To jsem už "úplně vedle”, zejména když zavzpomínám na rok 1994, kdy jsem byl v Brně jedním ze zakládajících členů DEU a uvědomím si, na jakých základech jsme chtěli tuto stranu budovat.

Nepochybuji, že ono jednání může mít mnoho závažných důsledků. Ale jejich rozbor skutečně nechám na zmíněných profesionálech. Jen nevím, zda má smysl se nad nimi, díky popsané personální věrohodnosti a názorové konzistenci, vůbec zamýšlet. Pro mě ne. Vnímám to jako festival zmařených příležitostí, byť se zdráhám vůbec připustit, že šance někdy byly reálné a ne pouze mediálně virtuální. Ať již z jakéhokoli důvodu, právem, či díky masáži masmédií, zmínění politici od veřejnosti onu pomyslnou hřivnu propůjčenu dostali. Jako který z biblických služebníků s ní naložili zase nechám na zvážení voličům.