Pryč s kouřením - je nezdravé!
(K zákonu na ochranu zdraví nekuřáků)
Navzdory dávné víře, že lze poroučet větru a dešti, jsme (my lidstvo) na živelné pohromy a katastrofy jako jsou tsunami, uragány a zemětřes stále ještě krátcí. Jakž takž si sice radíme s kdysi nevyléčitelnými chorobami a chudobou, ale nevíme co s neduhy ducha. Války, terorismus, automobilismus a zločin jsou nevymýtitelné, za to na malé individuální neřesti, tj. tam, kde si člověk škodí především sám sobě: pitím, jídlem, kouřením, nedostatkem pohybu apod., jsme lék našli. Je jím mocný sociální stát, naše lepší alter ego, který nás má chránit proti našim špatnostem, asi tak jako i my hlídáme děti a pejsky před nebezpečím, kterému oni sami nemůžou rozumět.
V liberální demokracii se zástupci zákonodárci musí řídit zásadou, že svoboda končí tam, kde naráží na svobodu druhého. Jenomže svět je odporně složitý a lidé i zástupci nedokonalí, v některých možná dříme islámský prohibicionismus, a tak místo složitých kompromisů jim připadá daleko jednodušší (pro naše dobro) zakazovat, eliminovat, likvidovat. To, že vůbec nejde o ochranu zdraví nekuřáků, ale o snahu vymýtit lidskou neřest jako takovou, je při posuzování protikuřáckých zákonů patrné na první pohled. Jinak bychom stále měli mít právo na železniční vozy pro kuřáky, oddělená kina, pracovní a jídelní místnosti i kanceláře pro kuřáky. Ne, ne - zákaz musí platit v celém objektu!
Všechno začalo absurdním zdražováním cigaret, a pokračuje salámovou taktikou postupných zákazů. Hitler byl hlupák, když chtěl tuhle špatnost vyřídit naráz - jeho totální zákaz nevydržel ani tři dny.
V Irsku a Anglii se pronásledovaná menšina kuřáků už vystavuje novému nebezpečí, když se choulí na dešti a větru, a s abstinenční nervozitou si zapaluje cigaretu. Mluví se však teď o tom, že i chodník je veřejné prostranství. Není poněkud zastaralé to naše svobodomyslné evropanství? Stále se zabývat tím jak je svoboda složitá a nutně kompromisní, jak je třeba dávat pozor, aby jeden zákaz nevyvolal ve společnosti nové, někdy horší problémy, vzpomeňme jen na starou prohibici. Vezměme si konečně příklad z Asie, jak ti umí reglementovat. Vždyť už má zákaz kouření ve městě většina japonských měst, Singapur i Bhutan. A co kouření v domácnosti, nepoškozuje snad práva nezletilých dětí a partnera nekuřáka! Domácí teror: ven na balkon! už dlouho nepostačí. Náš ochranářský stát by mohl zavést právo stěžovatele - právo udat viníka!
Na rozdíl od těch, co podepsali v létě petici za zákaz kouření (75 000) mě tenhle škodlivý zlozvyk příliš nevadí, a přesto váhám, zda-li bych se pokrytecky neměl k té kampani přidat. Mě totiž strašně vadí jiné věci: znečišťování ulic, bezdomovci, prostitutky, odporně obézní spoluobčané, kteří smrdí a překážejí v autobusech, hulvátství a sprosťárny na ulici, v rozhlase i v televizi - to je také znečišťování veřejného prostranství, ne? Totální zákaz kouření by otevřel tolik potřebný prostor pro další zátahy na ozdravění společnosti.
Alexander Tomský