V roce 1998 založila skupina rodičů z Ostravy a okolí občanské sdružení Společnost přátel křesťanské školy. Jejím hlavním cílem je vznik křesťanské základní školy v severomoravské metropoli. Předsedy společnosti Davida Floryka jsme se zeptali na podrobnosti.

Je to několik desítek křesťanských rodičů z Ostravy a okolí, především ti, kteří vychovávají děti v předškolním nebo školním věku. Jsou mezi námi ale i ti, jejichž děti již základní školou úspěšně prošli. Čestným členem je např. i Dr. Stanislav Pietak, vedoucí katedry křesťanské výchovy PedF OU, který stál u zrodu křesťanských tříd v Třinci, které jsou pro nás velkou inspirací.

Uvědomujeme si, že naše školství trpí mnoha neduhy, na něž stát nenabízí recept. Množí se agresivita dětí, šikana, neúcta ke spolužákům i učitelům. Navíc, zdá se, přetrvává zvyk předkládat dětem jeden jediný "světový názor”, a to jako hotovou věc, nad kterou pochybuje leda zabedněnec.

Nejde ale především o to, čemu bychom se chtěli my a naše děti vyhnout, jde zejména o to, co lze dělat jinak či lépe. Jde spíše o celkový postoj k dětem, o postoj ke vzdělávání - k jeho smyslu a cíli. Nechceme děti o něco šidit, v něčem jim bránit, naopak toužíme, aby se jim dostalo nejlepšího možného vzdělání, aby poznávání pro ně bylo dobrodružstvím a zároveň i dobrou přípravou na život. A jako křesťané si přejeme, aby vzdělávání i výchova se odehrávaly v kontextu širších souvislostí, důležitých pro život člověka.

Tím nejpodstatnějším vkladem do života dítěte je předat mu lásku k moudrosti, motivovat je k aktivnímu vzdělávání jako přirozené součásti života, umožnit mu podíl na vlastním hledání odpovědí. Tím nejpodstatnějším vkladem do života je předat mu lásku k Bohu, který je zdrojem vší moudrosti.

Nemyslím, že právě výuka náboženství je tím, co činí školu "křesťanskou”. Je-li učitel křesťanem a je-li dobrým učitelem, pak se to prostě pozná. Představujeme si školu otevřenou komukoliv, tedy ne jen rodinám křesťanským.

Sbíráme zkušenosti, jak to dělat co nejlépe. V Bratrské škole v Praze, se kterou jsme také ve spojení, vůbec "náboženství” jako povinný předmět nevedou, ač je to škola církevní. A naopak v křesťanských třídách v Třinci mají děti dvě hodiny náboženství týdně. Jednu se svou třídní učitelkou, kdy jde spíše o vyprávění a sdílení. Myslím, že je to velmi rozumné, když o "náboženství” mluví s dětmi někdo, koho děti důvěrně znají i z "nenáboženských” předmětů, vždyť o ten vzájemný vztah jde především. V  té druhé hodině se třída rozdělí, a část vyučuje místní evangelický duchovní a druhou pak katolický katecheta.

Založení školy se v tuto chvíli nejeví příliš reálně, nejbližší cíl proto vidíme ve vytváření křesťanských tříd, což se nezdá být tak nemožné. Klíčovým krokem, zdá se, je nalezení zapálených učitelů, kteří by byli ochotni do takového dobrodružství vkročit. A druhým klíčem k úspěchu je zájem rodičů, proto naší snahou je mimo jiné i přispívat k veřejné debatě na téma školství, např. i připomínkováním tolik diskutovaného nového školského zákona.

www.volny.cz / domvzd