Je mně velkou ctí, že mohu v "Úvodním slově" Veřejného slyšení Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice zdůvodnit svůj návrh na udělení vysokých státních vyznamenání bratřím Ctiradu a Josefu Mašínovým, Milanu Paumerovi, Václavu Švédovi, Zbyňku Janatovi, a Ctiboru Novákovi. Jsem si vědom toho, že vyznamenáni by měli býti všichni, kteří v době bezpráví nalezli odvahu se zločinnosti té doby neohroženě postavit i se zbraní v ruce, všichni ti, kteří byli souzeni s jejich případem, především jejich matka a sestra a pan ing. Vladimír Hradec.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, stojíte před zásadní otázkou jak spravedlivě zhodnotit činnost dvou generací rodiny Mašínů a jejich spolupracovníků a také, a to především, zda je možno použít proti totalitní moci stejné prostředky, které ona používá proti občanům demokratického státu resp. proti svým vlastním občanům a zda existuje možnost hájit právo na svobodu i se zbraní v ruce. V jejich osudu budete hodnotit činnost dvou totalitních systémů, z nichž první - nacistický, má na svědomí přes 20 milionů lidských životů, zatímco druhý - komunistický, má na svědomí 70 milionů lidských životů a možná i daleko více. V naší zemi se udává "jen" něco přes 10000 popravených, ubitých ve vězení, zastřelených na útěku a umučených ve věznicích 50tých let a několik set tisíc vězněných v 50tých letech. Vzdáváme-li se povinnosti odsouzení zla, pojmenování bezpráví bezprávím, zločinu zločinem, původce zla původcem zla, vzdáváme se možnosti budovat právní stát. Budujeme-li zdání, že dobro a spravedlnost neexistuje a naopak, že působit zlo se vyplácí, pak znejišťujeme budoucnost dalších generací. Navíc dáváme jim i špatný příklad pro jejich budoucí chování. Soud i trest mají svoji nezadatelnou funkci, mají totiž napomoci zabránit budoucímu abnormálnímu chování jak jednotlivých členů společnosti, tak i společnosti jako celku. Na druhé straně pojmenování dobra dobrem, skutečnou statečnost skutečnou statečností, zodpovědnost vůči národu skutečnou a ne jenom proklamativní zodpovědností vůči národu, nastavujeme dalším generacím správnou normu chování v mírových i kritických situacích pro národ.

To vše vyvolává otázky zda jednotlivec či jednotlivci mají právo postavit se i se zbraní v ruce proti totalitní moci a jak posuzovat činnost těchto jednotlivců? Jeden ze zakladatelů moderní demokracie Jean Jacques Rousseau ve své práci "O společenské smlouvě" uvádí, že poruší-li stát uzavřenou smlouvu na základě které vznikl a vystupuje-li proti vůli obecné většiny, mají občané právo svrhnout takový režim. T.G.Masaryk zastával myšlenku odporovat zlému až do konce a věřil, že malé národy přežijí každého násilníka, když budou míti dosti mravní síly. Učil, že mír, demokracie, a vše co chceme míti ve světě, to vše je věc výchovy a statečnosti tyto hodnoty bránit. Národ, který se nedovede bránit, nezasluhuje svobody. Proto obě totality 20tého století, nacistická a komunistická, se snažily krutostí likvidovat své odpůrce a tím zlomit vůli národa bojovat o svoji svobodu, jak o tom svědčí procesy s Dr. Horákovou, s gen. Píkou, gen. Kutlvašrem, št. kpt. Nechanským a dalšími. Wilston Churchill světu ukázal, že lidskou důstojnost lze zachránit jen když se bude odporovat zlému i se zbraní v ruce až do konce. Dokázal to za 2. světové války, dokázal to i po ní. Po Wilstonu Churchillovi to v 80tých letech dokázal nedávno zemřelý 40tý prezident USA Ronald Reagan. V jeho slavné řeči o říši zla z března r. 1983 dává i dnes Vám, členům Senátu Parlamentu ČR, jasnou odpověď na otázku k níž jsme se zde sešli. Dovolím si připomenout jeho slova: "Buďme si vědomi toho, že pokud sovětští vládci hlásají nadřazenost státu, jeho všemocnost nad jednotlivcem a předpovídají jeho definitivní nadvládu nad všemi lidmi světa, jsou ohniskem zla v moderním světě. … Naléhám na vás, abyste se vyvarovali pokušení ignorovat fakta dějin a agresivní tendence říše zla, považovat závody ve zbrojení za velké nedorozumění a tudíž se stáhnout z boje mezi právem a bezprávím, dobrem a zlem."

Je možno bojovat a vítězit. Je možno se boji vyhnout. Je možno bojovat a být poražen. Je možno bojovat i v beznadějném boji v němž není naděje na vítězství. To byl boj Norů, Holanďanů a především Finů za 2. světové války. Ti všichni si vybrali beznadějný boj s nepřítelem, byli poraženi, ale nakonec zvítězili, neboť si zachovali svědomí, hrdost, vnitřní svobodu a morální pevnost.

Proti totalitní moci, jejich stoupencům a vykonavatelům jejich moci je na obranu práva a svobody národa nejen správné, ale povinností pozvednout zbraň, jako tomu bylo ve výše zmíněných zemích. To, že se nenašlo v našem národě dostatek statečných jedinců jako v rodině Mašínů za obou totalit a v rodinách jejich spolupracovníků, mělo a má za následek morální devastaci národa. Cílem bratří Mašínů a jejich spolupracovníků bylo škodit novému totalitnímu režimu stejným způsobem a stejnými metodami jako to dělal jejich otec a jeho spolupracovníci v předchozí totalitě. Chtěli upozornit naši i světovou veřejnost, že ne všichni obyvatelé souhlasí s budováním totalitního komunistického státu a souhlasí s metodami jeho prosazování, s procesy s jeho oponenty a s jeho možnými oponenty.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dopisem předsedovi Senátu Parlamentu České republiky p. Doc. JUDr. Petru Pithartovi, CSc. ze dne 15.února 2004 jsem navrhl udělit vysoká státní vyznamenání pp. Ctiradu a Josefu Mašínovým, Milanu Paumerovi, Václavu Švédovi, Zbyňku Janatovi a Ctiboru Novákovi. Svoji žádost jsem zdůvodnil jejich statečným odbojem proti komunistickému totalitnímu režimu padesátých let a v případě pana Ctibora Nováka též jeho odbojovou činností proti nacistickému režimu, a dále tím, že je naší povinností poděkovat jim za statečnost s jakou se obětovali za naši svobodu, a to především v době, kdy narůstají preference komunistů, aby si národ uvědomil, kde jsou skutečné životní hodnoty, co znamená a kde začíná a končí svoboda národa.

Hodnotí-li se dnes morálka před r. 1989, pak především jen jako morálka posledních 20 let před r. 1989, charakterizovaná tupou totalitní mocí, kdy se celá společnost podřídila bezduchosti totalitní moci. Totalitní moci těchto let šlo o udržení moci i za cenu zdevastování životního prostředí a mravních hodnot národa. Vždyť samotný proces normalizace ještě stačili nastartovat reformní komunisté kolem A. Dubčeka, tj. lidé, kteří se sice v r. 1968 stali odpůrci režimu, ale nebyli motivováni nutností osvobození národa, jeho svobodou a jeho právy, ale pouze zhrzením svých osobních vůdčích a politických ambicí. Proto byli ochotni proces normalizace nastartovat. Naproti tomu poslední dva roky čtyřicátých let a padesátá léta, především jejich počátek, byla léta lidských tragedií, léta hrůzy, léta bezohlednosti vrahů a mravních zvrhlíků bezohledně ničící své oponenty, ale i léty budovatelských fanatiků. A právě proti tomuto systému se oni rozhodně postavili, proti tomuto systému oni bojovali.

K Vašemu rozhodování o mém návrhu si dovolím připomenout Zásady mezinárodního práva přijaté Valným shromážděním OSN 177/II Komise pro mezinárodní právo č. 2 z r. 1950, kde se uvádí:
1. Každý kdo spáchal čin, zakládající zločin podle mezinárodního práva, odpovídá za tento čin a podléhá trestu.
2. Jestliže někdo o své vůli (svobodně) vstoupí do jakékoliv organizace, pravidelně ji podporuje členskými příspěvky, ztotožňuje se s jejím politickým programem, zásadami, metodami a stylem práce, nemůže býti, je-li svéprávný, nezodpovědný za činy, které tato organizace provádí. Míru odpovědnosti musí v daných případech určit objektivní soud.


Dále si dovolím připomenout stanovisko USA k věci bratří Mašínů:

1.září 1954 požádal čs. velvyslanec ve Washingtonu ministra zahraničí USA Johna Fostera Dullese o vydání Ctirada Mašína, Josefa Mašína a Milana Paumera a následně znovu 17. února 1955 a 29. března 1956, s odvoláním na ustanovení smlouvy z 2. července 1925. Ministerstvo zahraničí USA 18. dubna 1956 žádost odmítlo s odvoláním na článek III Konvence o extradici mezi USA a ČSR, v němž je jasně uvedeno, že se povinnost vydat uprchlé občany nevztahuje na politické trestné činy. Z odpovědi cituji: "V souvislosti s informacemi dostupnými ministerstvu zahraničí je zřejmé, že trestné činy, ke kterým došlo, byly na rozdíl od uvedeného tvrzení spáchány výše uvedenými třemi muži ve snaze uniknout z toho co oni sami nazývají politickým útlakem existujícím v Československu. … je v prvé řadě na Spojených státech jako smluvní straně, aby rozhodla, zda trestný čin nebo přestupek jsou politického charakteru."

Závěrem bych ještě rád připomenul, že v České Republice byl přijat Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, zákon č. 198/1993 Sb. ze dne 9. července 1993, kde se uvádí, že KSČ, její vedení i její členové jsou plně odpovědni za způsob vlády v Československu v letech 1948-1989, za porušování lidských práv vlastních občanů, za ničení tradičních evropských hodnot, za justiční vraždy a vykonstruované procesy, za porušování zákonů a mezinárodních závazků státu atd. V §§ 3 a 4 se uvádí, že odpor občanů proti tomuto stylu vlády byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hoden úcty.

Věřím, že si závažnost mého návrhu pro budoucnost a svobodu národa Senát Parlamentu ČR uvědomí. Děkuji Vám za pozornost.

Praha, 12.června 2004.

Doc. Ing. Jiří Nedoma, CSc.