Lázeňství patří do veřejného zdravotnictví.

Motto : Veřejné zdravotnictví se v mnohém může poučit z dosavadního vývoje lázeňství, nesmí však zapomenout, že lázeňství je zároveň jeho součástí.

České lázeňství prošlo v uplynulých letech bouřlivým vývojem. Vděčí za to především privatizaci. Ta naštěstí neproběhla tak, jak si její režiséři původně představovali, tedy prodejem jednotlivých nemovitostí. Díky společnému úsilí odborné lázeňské veřejnosti, odborového svazu a podpoře tehdejšího ministra zdravotnictví Bojara se podařilo privatizovat lázeňské organizace jako celky převážně na akciové společnosti. To umožnilo dobře vedeným lázeňským organizacím využít svých aktiv a překonat zděděná pasiva a nejen přežít, ale dále se rozvíjet. Pochopitelně lépe jsou na tom lázně s vyšším podílem zahraniční klientely. Příslibem do budoucnosti jsou pokračující změny vlastnictví spočívající v přechodu od majority privatizačních fondů ke konkrétním vlastníkům. Vytváří se předpoklad pro přiliv investic i do dalších lázeňských organizací.

Současně se však ukazuje, že není určující pro rozvoj jednotlivých lázní není typ vlastnictví a zvolená hospodářsko-právní forma, ale zájem vlastníka či zřizovatele. Pozitivní vývoj totiž vysledujeme u řady lázeňských organizací ve vlastnictví soukromém, obecním i státním, ať hospodaří jako obchodní společnosti, státní podniky nebo příspěvkové organizace. Stejně tak v lázeňském portfoliu nalezneme takové, naštěstí v menšině, o jejichž osud se můžeme obávat nebo které již zanikly.

Lázeňství vstupovalo do privatizace s 19 tisíci lůžek. S nimi uspokojovalo požadavky nejen zdravotnictví, ale i rekreace. Druhá z majoritních zakázek zmizela. Lázně i dnes jsou ve větší či menší míře závislé na veřejné zakázce. Nejsou však pro veřejné zdravotnictví a jeho ekonomiku, tj. pro systém veřejného zdravotního pojištění přítěží. Jednak netvoří rozhodující položku výdajů zdravotního pojištění, jednak mají pojišťovenské klientele co nabídnout. Lázeňská péče může pomoci v prevenci, léčbě a rehabilitaci řady onemocnění. Bohužel stávající systém zdravotnictví neuplatňuje při rozhodování o druhu poskytované zdravotní péče hlediska kvality a ekonomické efektivity. K tomu chybí i vztah jednotlivých sociálních systémů, tj. zdravotního, nemocenského pojištění a pojištění invalidity. Kdybychom činili to, co konaly pojišťovny v první polovině tohoto století, dobrali bychom se jednoznačného rozhodování o tom, která lázeňská péče a v jakých případech má být hrazena z veřejných prostředků. Jsem proto nakloněn úvahám pro změnu indikačních seznamů a uplatňování jednotlivých forem lázeňské péče pro cílené skupiny pojištěnců, zatímco jednoznačné odsudky o nepříslušnosti lázeňské péče do veřejného zdravotnictví tedy do péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění považuji za projevy nekompetentních osob.

Již dnes je zřejmé, že poskytovatelé v některých oborech mají větší zájem o výsledky lázeňské péče, přinejmenším je sledují a v řadě případů i využívají ve prospěch svých pacientů, respektive na péči o svoji klientelu s lázeňskými organizacemi přímo spolupracují.

Vyšší míře komunikace a spolupráce odborníků v jednotlivých oborech s balneology jistě neprospěla opakovaná kampaň za odstranění lázeňské péče ze zdravotního pojištění odůvodněná tak bezduchým mottem, že lázeňství ubírá peníze veřejnému zdravotnictví. Naštěstí se mnoho lékařů nedalo indoktrinovat jednoduchými soudy a řídí se rozumem a empirií.

(Ozývají-li se hlasy karlovarských balneologů o úbytku české klientely, nabízí se otázka, zda příčina netkví mimo jiné v tom, že  lékaři v interních oborech projevují v devadesátých letech v balneologii menšího spolupracovníka a většího konkurenta než lékaři v oborech chirurgických, a dále že právě Karlovy Vary byly snad jediné postiženy tzv. kusovou privatizací se všemi jejími negativními důsledky.)

V mnohém dnes může být právě lázeňství dobrým příkladem českému veřejnému zdravotnictví a dát byť částečný návod nebo příklad pro řešení řady jeho zcela zásadních potíží :

  1. Přestože veřejná zakázka českému zdravotnictví nebyla zatím jasně formulována a tím chyběla i českému lázeňství, podařilo se mu globálně odhadnout veřejnou poptávku a ve velké většině lázeňských organizací se dohodnout se zdravotními pojišťovnami a vytvořit si i další podmínky pro existenci, reprodukci a rozvoj. Lázeňství těží z výhody větší konkretizace vlastníků, respektive zřizovatelů. Nižší míra anonymity u právnických osob a negativního vlivu zájmových skupin, než je tomu v dalších segmentech veřejného zdravotnictví, přispívá kvalitě rozhodovacího procesu a hospodaření. Je to podnět k zamyšlení nad odstartovanou reformou veřejné správy a perspektivami odstátnění.

  1. Lázně svojí nabídkou standardní i nadstandardní péče nejen zahraniční, ale i české klientele zprostředkují vstup soukromých financí ve prospěch jednoho ze segmentů veřejného zdravotnictví. Pochopitelně, že ve značné míře je tento proces vstupu soukromých financí do veřejného zdravotnictví zmnožen investicemi investováním samotných vlastníků privatizovaných lázní. Prostřednictvím přímých úhrad a připojištění nadstandardní péče takto soukromé finance tvoří další zdroj veřejného zdravotnictví a další prostředek solidarity bohatých s chudými ve většině západoevropských zemí. Nevyužitím této možnosti sami okrádáme české veřejné zdravotnictví, zejména jeho instituce ústavní zdravotní péče.
  2. Přestože v lázeňství nemá síťový charakter a panuje v něm skutečná konkurence, funguje v něm čilá komunikace. Svědectvím je úspěšná činnost jak "lázeňské tripartity", tak i jejích účastníků, kterými jsou Svaz lázeňských míst. Svaz lázní a Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče. Předpokládáme, že s pokračováním privatizačního procesu se zvýrazní dialog se samotnými vlastníky lázní. Například na podzim tohoto roku "lázeňská tripartita" připravuje seminář "Lázeňství - regiony - zaměstnanost".

  1. Od roku 1993 se financování zdravotní péče poskytované pojištěncům v léčebných lázních sjednává specificky a to jak pro složku zv. hotelovou tak pro poskytované léčebné výkony. Vztah obsahu a kvality péče a ceny je zcela transparentní a kontrolovatelný. Tím se tento lázeňství odlišuje od ostatních segmentů veřejného zdravotnictví, které zřejmě změna úhradových systémů a tím i motivace teprve čeká.

  1. Na příkladu lázeňství se ověřuje že podnikatelské subjekty (obchodní společnosti, státní podniky) v českém podnikatelském prostředí (právní prostředí, pravidla hospodaření, daňový systém, aj.), byť není ideální, mají v zásadě šanci svojí činností nejen zajistit prostou reprodukci, ale vytvářet zisk a směřovat samostatně či zprostředkovaně bez ingerence státu k vlastnímu rozvoji. Tyto předpoklady nejsou vinou samotného státu vtěleny neziskovému sektoru. Ten bude zřejmě dále strádat vlivem závislosti na státu v důsledku jeho doposud netransparentních přerozdělovacích procesů, odborně nepodložených a nekompetentních rozhodnutí a jeho neefektivní byrokracie.

5.1.2000

RNDr. Jiří Schlanger

člen Smírčího soudu SKS