Několik let se opakovaně v tisku a médiích objevují zprávy o nezákonném kácení dřeva v lesích. Obvykle je to v čase, kdy zasvěcení vědí, že se chystají změny zákonů majících vztah k lesnímu hospodářství, nebo k ochraně přírody. Ze zkušenosti posledních deseti let dobře vím, že důvodem publikování takových případů nikdy není snaha upozornit na problém či dobrat se příčin takového stavu. Reálná skutečnost lesního hospodářství, stav lesnické i ochranářské legislativy, její dodržování a vymahatelnost nejsou dobré a ohrožují lesní porosty celého státu. I nezasvěcený laik by si ale měl položit otázku, proč se publikované případy ve valné většině týkají jen málo lesů a o ostatním se mlčí.

Jako poslanec České národní rady a posléze poslanecké sněmovny jsem mohl celý vývoj sledovat (člen výboru pro životní prostředí 1991 - 96 zemědělské komise ČNR 1990 - 92, zemědělského výboru 1992 - 98). Viděl jsem pokládat základy dnešního stavu a rovněž, kdo byl iniciátorem neblahých postupů, jejichž ovoce dnes sklízíme.

V květnu 1990 se v Pivoni u Domažlic sešla s tehdejším českým premiérem Petrem Pithartem “reformní” skupina lesníků. Výsledkem jednání byla tzv. “Pivoňská výzva”. Signatáři tehdy veřejně vyhlásili katastrofální stav lesů a jejich přetěžování za komunistického režimu. O dva roky později titíž lidé začali tvrdit opak. Dnes udávají nadměrné zásoby dřeva v porostech českých lesů. Již v Pivoni byli přítomni všichni hlavní aktéři lesní transformace. Na rozhodujících postech a postaveních jsou dosud (Jiří Oliva, Pavel Rybníček, Jan Mičánek, Zdeněk Domes).

Na podzim 1990 předložili výboru pro životní prostředí ČNR svou první variantu transformace odvětví lesního hospodářství. Odborným mluvčím a ideologem parasitické transformace byl Zdeněk Domes (účastník Vysočanského sjezdu KSČ v srpnu 1968). Navrhovali přeměnit tehdejší státní lesní závody (bylo jich asi 89) na akciové společnosti. Každá akciová společnost měla dostat do dlouhodobého nájmu (20 - 30 let) lesní porosty ve svém obvodu i s nemovitostmi. Ve své tehdejší koncepci nepočítali s návratem lesů původním vlastníkům. Maximálně byli ochotni připustit navrácení velkých lesním majetků. Státní lesy chtěli přeměnit na jakousi formální inspekční instituci. Úřad státních lesů měl uzavírat smlouvy o dlouhodobém nájmu s akciovými společnostmi a kontrolovat jejich dodržování. Jeden státní lesník měl dohlížet na 25 - 30 tisíc hektarů lesa spravovaného akciovou společností. Koncepce absurdní, nekontrolovatelná, záměrně vymyšlená k vydrancování lesů. Podařilo se nám ji odmítnout a zabránit realisaci.

Na jaře 1991, když se projednával ve federálním shromáždění návrh zákona “O půdě", důsledně pracovali proti tomu, aby zákon umožnil restituce malých lesních majetků. Po schválení zákona Zdeněk Domes ve výboru pro životní prostředí ČNR s úšklebkem, na adresu restituentů, prohlásil: “Oni nám to rádi vrátí”.

Učinili pak v průběhu let vše, aby les byl vržen na staronové vlastníky bez příslušenství a bez pomoci státu jako břímě. Kde mohli zdržovali a zpochybňovali právo na vydání majetku. Zabránili obnově lesních společenstev a lesních družstev vlastníků malolesů. Organisačních struktur, které zde byly již za Rakouska i prvé republiky. Když jsem obnovu společenstev požadoval a říkal, že vytvářejí prostředí pro špatné hospodaření, příhodné pro rabování lesů, odpovídali mi: “Nemůžeme vlastníkům vnucovat co mají se svým majetkem dělat, je to proti lidským právům”. Posměšně se přitom usmívali. Dnešní generální ředitel státních Lesů ČR Jiří Oliva, když jsem ho napadl, že to dělají úmyslně se záměrem zpochybnit restituce a umožnit drancování v těchto lesích, odpověděl: “Děláme jen to, co na nás chtějí nejvyšší státní představitelé”. Dnes jistě vše popře. Jsem si jist, že “bílý kůň” tehdy mluvil pravdu. Pro dokreslení uvádím. Zdeněk Domes v roce 1991 jako úředník ministerstva zemědělství prosadil dotaci asi 9 milionů korun na nákup výpočetní techniky do regionu severní Moravy. Ve stejné době ing. Miroslav Škrabal, spoluzakladatel Forestfondů a Foresbank, šéf Foresty Velké Karlovice, prohlásil: “Budeme-li mít informační systém o malých lesích, budou naše”. Dnes je zajímavé, že nejvíce případů nezákonné těžby dřeva v malolesích je v tomto regionu.

V průběhu roku 1991 přišli reformátoři s novou variantou privatisace státních lesních závodů na lesní akciové společnosti. Privatisovat se měl jejich movitý i nemovitý majetek prostřednictvím kuponové privatisace. Privatisační projekty stejná skupina připravila centrálně na ministerstvu zemědělství. Navrhli i nový organisační model státních lesů.

Privatisace lesních závodů na lesní akciové společnosti v samé své podstatě odporovala dannostem, které diktují ekonomiku lesního hospodářství. Koncepce směřovala k vytvoření monopolního prostředí na práce v lese a v obchodě se dřevem. Ekonomiku lesa nemilosrdně diktuje dlouhodobost hospodářského cyklu a malá výnosovost lesního majetku (sto let a 1 až 3%). V lesnicky civilisovaných zemích podnikají v pracích v lese většinou malé rodinné firmy, které mají minimální náklady. Dřevo prodává vlastník lesa, nebo jeho hospodář na odvozním místě, nebo dřevoskladu. Přesně změřené a oceněné sortimenty. Má-li být lesní hospodaření setrvalé, musí větší část zisku z prodeje dřeva dostat vlastník lesa, aby zpětně mohl investovat do jeho obnovy. Navržená koncepce vše postavila opačně. Zisky dostávají ti, kteří před zákonem nenesou zodpovědnost za udržení lesa.

Organisační model státních lesů byl navržen a realisován stroze centralisticky, s ústředím v Hradci Králové. Hospodaření v lesích státu provádějí lesní akciové společnosti a podnikatelské subjekty. S nimi úředníci státních lesů uzavírají smlouvy na komplexní hospodaření v celých rozsáhlých lesních celcích. Prodej dřeva byl a je fakticky na stojato. Ten, kdo provádí těžbu, dřevo kupuje a sám si měří a provádí sortimentaci. Státní lesy se zbavily většiny mechanismů a revírník dostal revír velikosti 1500 až 3000 hektarů. Revír, který v daných podmínkách i při poctivé snaze nemá šanci ohlídat. Kontrola těžby a prodávaného dřeva je namátková. Vše podporuje korupci. Navíc celé roky obě strany, které si ze státních lesů udělaly dokonalé živné médium, prosazují dlouhodobé smlouvy na pět a více let. Za situace kdy, odveze-li dřevo z lesa, již nelze nic dohledat. Natož po několika letech.

Aby model byl dokonalý, nade vším byla ještě ustavena personální unie, která funguje doposud. Ideový otec koncepce Zdeněk Domes byl po ustavení státních Lesů ČR jejich prvým ekonomickým ředitelem. Ve stejné době byl též akcionářem a členem představenstva Foresinvest s.r.o.. Přes jeho ruce musely jít všechny smlouvy, které uzavíraly Lesy ČR s akciovými společnostmi a podnikateli. Ředitelem státních lesů se stal Jiří Oliva, bez výběrového řízení a je jim doposud. Náměstkem ministra pro lesní hospodářství byl od počátku a doposud je další člen reformní skupiny Pavel Rybníček. Dnes je nejdéle funkčně žijícím popřevratovým náměstkem. Hnací motor podivné lesní reformy Jan Mičánek po odchodu z ministerstva zemědělství v roce 1991 se stal ředitelem Silvaca Horní Měcholupy. Zde zorganisoval celou akci Forestfondů a kuponovou privatisaci lesních akciovek. Byl prvým předsedou představenstva Foresbank. Byl to jeden z prvých modelů tunelu propojení a zastřešení fondů bankou. Možnost takových scénářů byla založena v samé podstatě kuponové privatisace. Tak byl zahájen proces vykradení celého odvětví národního hospodářství. Důsledky k charakteru lesního hospodářství a k ekologickému významu lesa se projeví s mnohaletým zpožděním a budou dlouhodobé.

Pro názornost uvádím - plocha lesů v České republice je 2 miliony 640 tisíc hektarů (třetina území státu), státní lesy tvoří přes padesát procent. Na počátku při prosazování modelu transformace státních lesů Zdeněk Domes ve výboru parlamentu udával výnos ze státních lesů do státní kasy 4 miliardy korun ročně. Když později začaly odvádět asi 300 milionů, nikdo ze zodpovědných státních činitelů se nedivil. Na podzim 1998 po nástupu do funkce ministra zemědělství Jana Fencla legalisovalo vedení státních lesů již zaběhlou praxi prodeje dřeva. Většina prodeje dřeva ze státních lesů šla přes firmu Hradecká dřevařská, která měla sídlo ve stejné budově jako státní LČR. V té době státní lesy odkoupily 49% akcií této firmy a pověřily ji legálně prodejem svého dřeva. Dřevo státních lesů prodává soukromá firma. Otec transformace, aby systém byl dokonalý, je dnes presidentem České asociace podnikatelů v lesním hospodářství.

Zajímavá byla dlouholetá hra kolem zákonných norem týkajících se lesa a lesního hospodářství. Pět let trvala po devadesátém roce hra intrik kolem novelisace lesního zákona. Prvé roky po převratu blokovala “reformní” skupina novelisaci platného lesního zákona z roku 1977. Mělo jít v té době jen o jednoduchou úpravu zákona vzhledem ke změně vlastnických poměrů. Čtyři roky ji záměrně brzdili, aby při případných sporech mohli tvrdit ti, které zastupovali, že komunistický zákon se nemusí dodržovat. Koncem roku 1994 začali prosazovat do legislativního procesu nový lesní zákon. Byl napsán tak, aby umožnil další zneužití. Byl v něm nájem státního lesa, rovnost všech typů vlastnictví lesa, hospodářské řízení a státní správa na hospodářském ministerstvu zemědělství a mnoho dalšího. Při projednávání ve sněmovně se nám podařilo zabránit možnosti pronájmů státního lesa. Mnoho věcí, u kterých bylo jasné, jak budou zneužity, prošlo. Nalobován nebo zaplacen byl ve sněmovně, kdo měl nohy a ruce. V roce 1997 při projednávání zákona “O státním podniku” jsem se pokusil do zákona dostat některé kontrolní mechanismy u podnikání LČR a žádal speciální zákon “O státních lesích”. Shodili mi vše. Velmi aktivní byl dnešní ministr hospodářství Grégr. Role Josefa Luxe v celé lesní transformaci byla klíčová a smutná, kryl všechna zneužití.

Letité mediální hry kolem Národního parku Šumava jsou ze stejného soudku. Odborně lesnické i ochranářské přístupy jsou zasvěceným jasné. Téměř všechna zpochybňování postupů vedení parku jsou účelová. Jde o zdroje parku a strategické území Šumavy. Odporná je role, kterou v této cause hrají ekologičtí aktivisté. Někteří vědomě a jiní nevědomě spolupracují na zkáze tohoto jedinečného území. Byl jsem na počátku devadesátých let u zakládání parku. Po odchodu z poslanecké sněmovny jsem rok a půl pracoval v sekretariátu parku. Viděl jsem většinu aktivit i lidí odehrávajících se a angažovaných ve sporu o Šumavský park. Stejně tak jako v celé transformaci zde jde o využití a zneužití jedinečných možností popřevratové doby. Rozkrást vše co není přikováno řetězem. Odborné pravdy, profesionální čest se v naší zemi kamsi vytratily. Komunismus uvolnil temné síly v člověku. Liberalismus v převratovém čase a době, snad v tom podivném lidském médiu, které někdy nazýváme duší, jakoby nastartoval termojadernou reakci zla.

Peníze vypumpované i ze dřeva českých lesů se via lesní akciové společnosti, fondy, Foresbank přelily do podivných ctihodných společností. Vstoupily do médií - Besedaholding, Domeana (Nova, Prima), platí si politické strany. Mimořádné volby vyvolané v roce 1997 byly dílem těchto lidí a jejich peněz v pozadí. V průběhu konce devadesátých let byl se mnou několikrát natáčen pořad o skutečnostech lesní transformace. Nikdy se nedostal na obrazovku.

Nezákonné rabování lesů malých vlastníků, kterým jsem začal popis tzv. reformy a transformace jednoho hospodářského odvětví, je jen vedlejším produktem celkového záměrného zneužití. Většinou kapesní zloději zde využívají prostředí, které vytvořily velké loupeže. Tvrdím, takové případy využívají velcí podvodníci k odvedení pozornosti od svých krádeží celých odvětví. Je zajímavé, když takové případy, v článku Pavla Barocha (MF Dnes, 6.11.2000 - “Nelegální těžba dřeva ohrožuje lesy”) - uvádí paní Eva Rolečková, dnes mluvčí státní inspekce pro životní prostředí. Paní Rolečková byla roky mluvčí a sekretářkou Josefa Luxe, nevěřím, že neví, co se v létech ministrování jejího bývalého šéfa odehrálo v odvětví lesního hospodářství.

Co jsem v jednoduchém náčrtu popsal na jednom (z hlediska dlouhodobé existence člověka) velmi důležitém hospodářském odvětví se odehrálo po roce 1989 v celé společnosti a ve všech odvětvích. Nepokusili jsme se vyrovnat s minulostí a rozhodující politici a technokraté nastavili celý společenský systém na zneužití. Když jsem na počátku devadesátých let ve sněmovně varoval a upozorňoval, k čemu se nastavuje cesta, smáli se mi a byl jsem podivný outsider. Dnes následky dosáhly posledních osad. Žádný civilisovaný stát nemůže dlouhodobě stát a trvat na zneužití a zločinu. Demokratický stát a systém stojí na morálce, ona zajišťuje vymahatelnost zákonů. Od roku 1989 stále ještě klesáme dolů, zastavení pádu a obrat budou velmi bolet.

RNDr. Čestmír Hofhanzl

místopředseda Strany konzervativní smlouvy