MANIFEST Konzervativní strany

Podle slov E. Burkeho je konzervatizmus: „……partnerství mezi živými, mrtvými a dosud nenarozenými“. To znamená, že je to výzva pro současnou generaci, aby si vážila minulých hodnot, stavěla na nich, a zároveň zajistila existenci budoucích generací a přenesla na ně odkazy předků. Je to politická koncepce prosazující povinnost (nikoliv nějakou dobrovolnou možnost) zajistit fyzickou a kulturní kontinuitu (nadčasovost) euroatlantické civilizace od minulosti do budoucnosti. Tato kontinuita je zajistitelná pouze za přítomnosti úcty k řádu, jehož je člověk součástí, a který byl vyzkoušen generacemi předků. Kontinuita obsahuje též vydržená a zděděná práva jednotlivců, nebo skupin, jak materiální, tak kulturní.

Pro současné konzervativce vyvstává povinnost minulé hodnoty obrodit, neboť se v současné společnosti téměř nenalézají, protože byly zahozeny praktikami stavějícími na dočasnosti, hlavně na upřednostňování prospěchu stávající generace, která vyčerpává minulé hodnoty pro sebe, nehledě na to, co bude po ní. Je to především důsledek demoralizace společnosti, způsobené více jak čtyřicetiletou vládou komunistů. Proto je program Konzervativní strany definován ofenzivně (na rozdíl od některých konzervativních směrů).

Hlavní metodou této obrody je snaha o obnovení přirozených mechanizmů rodiny, obce, občanské společnosti, národní pospolitosti a státu. K tomu patří též péče o přirozený mechanizmus trhu, který byl obnoven po pádu komunistického režimu a který může dobře fungovat pouze s morálními pravidly v prostředí fungujících ostatních přirozených mechanizmů. Tento přístup je v protikladu ke konstruktivistickým projektům přímého řízení společnosti, které zklamaly jak hospodářsky, tak i z hlediska zajištění kontinuity.

Další metodou je obnovení rovnováhy společenské a přírodní. Je to především pluralita v občanské společnosti a správně fungující demokratický systém. Dále rovnováha práv a povinností. Do konzervativních myšlenek spadá i péče o životní prostředí a zachování přírodní rovnováhy a rovnováhy v čerpání přírůstku a zdrojů (obnovitelnost zdrojů).

V tomto manifestu odmítáme ty hlavní myšlenky současné společenské reality, které neuznáváme hlavně z důvodů porušení zodpovědnosti za budoucnost a proti kterým chceme vést boj argumentů:

1. Přerozdělování prostředků může být jen takové, aby nebyly porušeny motivační mechanizmy vedoucí jednotlivé subjekty ke snaze pracovat a uspět, a tím aktivovat svoji přirozenou životní energii.
2. Velký rozsah socialistického zabezpečení vyřadil sociální funkci rodiny, hlavně v oblasti důchodů. To napomohlo rozbití rodinné solidarity a rodina se stala do značné míry zbytečnou a zaniká řada tradičních motivací včetně zajištění potomstva. Uznáváme státem organizované zabezpečení pro nepředvídatelné okolnosti (zdravotnictví), nikoliv však pro okolnosti, které jsou předvídatelné a jednotlivec se na ně může připravit. Sociální zabezpečení napomohlo zániku zodpovědnosti jednotlivce za svůj osud. Domníváme se, že z hlediska sociálního altruizmu je potřebná pouze garance základních životních potřeb pro každého na základní úrovni.
3. Suverenitu společenstev (nezávislost), z nich nejmenší je rodina, považujeme za podstatnou k vytváření plurality společenské a tím i soutěže v přirozeném existenčním prostředí. Ovšem úplné osvobození člověka ze závislosti na druhých (individualizmus) považujeme za škodlivé, protože vede ke ztrátě solidarity a zodpovědnosti za společně sdílené hodnoty. Individualizmus a jeho materiální pozadí rozbíjí rodinu. Proto se též domníváme, že žena a muž mají zčásti odlišné životní poslání a přirozeným vyústěním je dělba práce a vzájemná potřebnost v rodině a ve společnosti. Odmítáme koncepci souboje obou pohlaví. Přirozeným ideálem je harmonie v různosti.
4. Vyjma přirozených práv, považujeme další získávání práv za možné pouze v souladu s plněním povinností ke společnosti (rovnováha práv a povinností). Proto považujeme za zhoubná ta práva, která vznikají bez recipročních povinností. To je většinou případ různých dotací a sociálních dávek. Tím vzniká nespravedlnost na těch, kteří povinnosti konají. Proto je zapotřebí, aby veškeré dávky byly vždy vyváženy povinnostmi, tedy i dávky v nezaměstnanosti vyváženy prací pro společnost.
5. Jsme pro rovný přístup ke všem občanům ve věci jejich práv, což znamená nevydělovat některé skupiny, zvláště ty, které jsou definovány antropologicky. Např. bezbariérové přístupy nelze definovat jen pro vozíčkáře, ale pro všechny, kteří je potřebují (rodiče s kočárkem). Pokud se vyskytne nutnost zavést registrované partnerství, nutno je definovat pro všechny zcela rovně, tedy ne jen pro homosexuály, ale i pro heterosexuály, ale i pro jakoukoliv dvojici vázanou i jinými vztahy než sexuálními. Taktéž nelze nikomu poskytovat nějaká práva na základě rasové nebo jiné antropologické odlišnosti.
6. Svobodu chápeme především jako svobodu volby a rovnost jako rovnost příležitostí, nikoliv rovnost výsledných hodnot. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, a kde by mohla ohrozit svobodu příštích generací, přičemž tyto hranice hlídá řád.

K hlavním politickým proudům současné společnosti se vyjadřujeme takto:

Pravicový liberalismus vyznávající jen volný trh bez dalších přirozených hodnot považujeme za nekomplexní ideu. Idea volného trhu je shodná s konzervativním přístupem k životu, ovšem bez morálních pravidel vede k neproduktivním výsledkům. Mnozí pravicoví liberálové neprohlédli zhoubnost individualizmu. Idea nekonečného materiálního růstu, spojená s liberalizmem, je zhoubná, neboť vede ke zvrácenému pořadí životních hodnot, protože na první místo klade materiální prospěch. Pravicoví liberálové, vědomi si omezenosti své ideje, si často vypůjčují konzervativní myšlenky a tím konzervatizmus diskreditují; někdy se jako konzervativci prezentují a tím vnášejí zmatek do pojmů.

Socialismus považujeme za nepřijatelný. Jak už bylo řečeno, je socialismus zhoubný vytvářením prostředí pro ztrátu motivace k jakékoliv snaze, v posledku i ke snaze zajistit vlastní fyzickou reprodukci. Dále je zhoubný neproduktivním a nezodpovědným nakládáním s veřejnými prostředky a se zadlužováním současné i příštích generací.

Levicový liberalismus je antitezí konzervativní kontinuity především proto, že jeho prioritní hodnoty podporují dočasnost, popírají tradiční hodnoty a nezabývají se budoucností přesahující život generace. Ideově se rozchází s konzervatizmem, protože je vypjatě individualistický a nedodržuje rovnováhu práv a povinností. Hlavní metodou je zplanělá idea rovnosti všeho se vším, zplanělá idea lidských práv, která nejsou vyvážena povinnostmi. Určité antropologicky definované skupiny mají exkluzivní práva pod konspirativní legendou, že je to proti jejich diskriminaci. V současné době je nejvíce nebezpečná idea multikulturalizmu, která nahradila úctu k cizím kulturám rovností všech kultur. Zrovnoprávňuje násilnické kultury s kultivovanými, hlavně však neuznává vydržená práva domácí kultury oproti expanzi cizí a neuznává zděděná práva domácích obyvatel, jejichž předkové domácí civilizaci vytvořili. Zrovnoprávněním cizích expanzivních kultur s domácí ohrožuje kontinuitu domácí kultury.

Totalitní a diktátorský konstruktivismus komunistického nebo nacionálně socialistického typu považujeme za přímé popření všech konzervativních zásad. Konstruktivistické plánování společnosti je v přímém rozporu s konzervativním přístupem k životu, který se snaží pouze vytvořit mechanizmy a umožnit jim přirozené fungování. Historické zkušenosti sice odvrhly tyto ideje, přesto jsou stále přitažlivé hlavně proto, že lidé mají raději přímočará řešení a populistické sliby než poctivou práci na vytvoření konzervativní společnosti, která jim může poskytnout prostředí pro odstranění jejich problémů.

Ekologické snahy o obnovení přírodní rovnováhy a starost o budoucnost přírodního prostředí považujeme za konzervativní počin a v principu s nimi souhlasíme, pokud se nestarají pouze o budoucnost, ale uznávají i tradiční hodnoty a nesklouzávají k levicovému liberalismu.

Máme výhrady k politice současného křesťanského demokratismu, která na základě křesťanských idejí lásky k bližnímu zavádí socialistické rovnostářství a přerozdělování, čímž působí kontraproduktivně k celkovému odkazu křesťanské civilizace a její budoucnosti.

Tvrdíme, že totalitarismy XX. století – nacismus a komunismus – byly vzpourou proti pravdě, lidské přirozenosti, důstojnosti a svobodě, a že je proto morální povinností bojovat proti nim až do úplného zničení. Odmítáme socializmus ve všech jeho podobách pro jeho ilusi, že štěstí a blahobyt občanů lze zajistit prostřednictvím rozsáhlé státní moci, pro jeho pošetilou snahu o dosažení umělé rovnosti za cenu porušování svobody a důstojnosti člověka. Nesouhlasíme s liberály pro jejich vypjatý individualismus, nerespektující přirozené a tradiční vazby člověka ani pravdu o existenci objektivního morálního řádu, který přesahuje každého z nás.

Závěrem vyzýváme spoluobčany, kterým není lhostejná jejich přítomnost a budoucnost jejich potomků, aby nám pomohli k prosazování konzervativních ideí. Věříme, že jejich postupným prosazováním se vrátí naše společnost k pozapomenutým morálním hodnotám, k obnovení důvěry ve spravedlnost a čestnost v celé oblasti života naší společnosti.

Přijato Sněmem Konzervativní strany v Brně 1. dubna 2006.