Je sice nehostinný, pustý, ale jeho obyvatelé jsou poměrně spokojení, žádný význačný projev nespokojenosti světová veřejnost ani soudruh Komárek nezaznamenali, poslední zprávy (cca z roku 1969) naopak signalizovaly spíše spokojenost (radostné a veselé poskakování drobnými krůčky) a oprávněnou hrdost nad dosaženými úspěchy (ve vesmíru jsou ještě nehostinnější pustiny).

Naši novináři, mající velké zkušenosti s kodexem cti, by měli pomoci vypracovat Kodex řádného chování Měsíce, po jeho vypracování by snad Měsíc konečně dostal rozum a začal se chovat řádně.

Odmítáme brutální násilí, které bylo mnohokrát zločinně použito (Kosovo, Irák, Grenada, Pláž Sviní, Vietnam, Severní Korea,...) a jsme pevně přesvědčeni, že Měsíc se umoudří na základě toho, že mu bude každý den před spaním (tedy těsně před východem Slunce) předčítáno Desatero, jako základní morální kodex západní společnosti, k čemuž se tímto zavazujeme.

Až se konečně soudruh Komárek probere ze svého Che Guevarovského pobytu na ostrově "svobody”, třeba pochopí, že Kuba není Měsíc, žijí na ní reální, nesvobodní, nešťastní lidé (velmi podobní těm, kteří byli - na rozdíl od soudruha Komárka - nesvobodní a nešťastní do roku 1989 v české kotlině) a na rozdíl od Měsíce se s tím dá něco dělat: poslat krvelačný Castrův režim na smetiště dějin, kam dávno patří. Psát o selance spokojených a neprotestujících Kubánců (zrovna nám) je na jedné straně zbytečné, na druhé marné, ale v každém případě lživé a opovrženíhodné. Ale protože sytý hladovému nevěří a soudruhu Komárkovi nikdy svoboda nechyběla, zůstane pravděpodobně tento marxistický mastodont poznání tohoto druhu navždy ušetřen.

Na druhé straně však problém Kuby není primárním problémem ČR (USA jej například řeší již od roku 1961 a tíží je bezpochyby více, stejně jako problém Iráku, Lybie a další) a je licoměrné se zabývat problémem Kuby jen proto, že současně dva naivní občané (z nichž jeden je shodou okolností poslanec) sedí v kubánské věznici. Principielně ČR - s výjimkou resoluce - kubánský problém nijak zvlášť netížil, stejně jako se vedoucí představitelé velmi chladně stavěli k Jugoslávii, do Iráku jezdí velmi oficielní delegace apod. Ano problém totalitních a postkomunistických států existuje, náš postoj musí být jasný a zásadový, zejména však trvalý a vyslovován by měl být na druhé straně s vědomím síly hlasu.