Jakoby karty byly rozdány jasně: kdo je za svobodný obchod a kapitalismus (pravice), obhajuje Mezinárodní měnový fond a Světovou banku; kdo je proti (radikální levice), kritizuje je. Tak snadné to ale není. Já mám tu výhodu, že mě do téhož pytle s vandaly, kteří na Street Party z "idealismu" rabují a ničí cizí majetek, nikdo házet nemůže, neboť ve jménu svobody a civilizace jsem proti nim doporučoval použít gumové projektily. Proto teď nastíním zásadní kritiku MMF zprava.

Za prvé, MMF a SB jsou součástí bretton-woodského mezinárodního ekonomického systému, jenž vznikl po válce zároveň s OSN. Jednalo se o systém keynesiánský, tj. založený na představě, že pro ekonomiku je nejlepší, když stát utrácí peníze daňových poplatníků. MMF a SB jsou státní byrokratické instituce, které přesně to činí. A to je nesprávné. Jednak z utilitárního důvodu: lidé jako jednotlivci jsou schopni peníze investovat efektivněji než stát, tedy svobodný trh vede k větší prosperitě. Ale především z důvodu principiálního: lidé mají mít co největší svobodu, tedy i svobodu nakládat s plody své práce. Proto daně mají být co nejnižší. Kdyby MMF a SB neexistovaly, západní daňoví poplatníci by měli větší svobodu.

Za druhé, levice vytýká MMF a SB, že málo odpouštějí zemím třetího světa jejich dluhy. Já jim vytýkám, že režimům v třetím světě dluhy odpouštějí (či dotace přidělují) až příliš zbrkle. Uvědomme si, co vede k prosperitě. Kapitalismus, jenž lze definovat jako svobodný trh v rámci vlády zákona (právního státu). Tomu brání socialistické regulace, jež tlumí lidskou vynalézavost a tvořivost, zkorumpovanost vládců, jejich neúcta k zákonu a vlastnickým právům. To je případ třetího světa. Důsledkem je bída a chudoba. MMF však těmto vládcům a jejich režimům - nikoli prostým obyvatelům - dává peníze, čímž je udržuje u moci a brání tak nástupu kapitalismu - tj. udržuje jejich obyvatele v chudobě.

V mnoha zemích - např. v tzv. východoasijských tygrech či Mexiku - nemají čistý kapitalismus, nýbrž korporatismus s protekcionismem. Stát dává nefér dotace, výhody a ochranu velkým korporacím, jež pak investují neracionálně, neboť jsou chráněné před konkurencí čistého trhu. To nakonec vedlo ke známým krizím před pár lety. Správnou léčbou mělo být nastolení tvrdého prostředí čistého kapitalismu. Od toho je MMF uchránil tím, že těm vládám dal peníze, ve jménu zabránění krizím větším. Neléčila se příčina nemoci, nýbrž její symptom. Nemoc časem propukne zas.

Činnost MMF a SB je nejen škodlivá, ale je i něčím horším. Neboť za třetí, dávají peníze i Rusku. Např. v létě 1998 mu přidělily dalších 22,6 miliard (!) dolarů. Jak tyto peníze končí? Rozkrade je ruská vládní kleptokracie - v tom případě lepším. V tom horším je použije na financování svého zbrojního programu, jenž v průběhu uplynulé dekády stál 10 miliard dolarů. Notoricky známý je příklad ponorky "Jurij Dolgorukij", s nukleárními raketami SS-NX-28 s akčním rádiem 5000 mil (8000 km), jež byla vystrojována v loděnici č. 402 v Severodvinsku: když se jedna platba MMF na konci roku 1996 zpozdila, Rusové náhle odložili spuštění ponorky na neurčito. Ale 7.února 1997, v den, kdy peníze dorazily, Čubajs oznámil, že peníze na mzdy pracovníků v loděnici mají.

Malérem je, že Rusko stále nahlíží Západ jako svého geostrategického protivníka a vytváří proti němu strategické partnerství s komunistickou Čínou a s protizápadními gangsterskými režimy (Libye, Irák, Írán, Severní Korea). Západní daňoví poplatníci tedy financují ruskou protizápadní politiku. A na okraj: v uplynulých deseti letech Rusko usilovně pracovalo proti vitálním zájmům ČR.

Za čtvrté, MMF a SB v třetím světě prosazují v rámci boje proti chudobě tzv. kontrolu porodnosti, tj. potraty. A to je špatně. Jednak se jedná o malthusiánský omyl, podle něhož chudobu způsobuje přelidněnost. Kdyby to byla pravda, bylo by lepší, aby se rodili prasata spíše než lidé: když se narodí sele, bohatství na jednoho obyvatele stoupne, zatímco když se narodí dítě, bohatství per capita klesne. V čem je chyba této úvahy? Neuvědomuje si, že člověk je tvořivý, za svůj život je schopen vyprodukovat více bohatství, než spotřebuje; prase nikoli. Příčinou chudoby je tedy nedostatek zákonného prostoru ke tvořivosti - tj. málo kapitalismu -, a nedostatek tvořivých lidí v důsledku antipopulační politiky. Je zde však i principiální problém: potraty jsou zabíjením lidských bytostí. V západní společnosti je tolerujeme jako zlo, jehož náhlé zrušení by mohlo způsobit mnohá jiná společenská zla. Ale je nefér, když jsou daňoví poplatníci, kteří s potraty nesouhlasí, nuceni financovat jejich šíření ve světě coby pozitivního dobra.