Srovnávám pražské protirežimní manifestace z let 1988 a 1989 s vystoupením "antiglobalizátorů” v úterý 26.9.2000. Na pozadí těch včerejších teprve vynikne, jak skvělé vysvědčení kulturnosti národa jsme si tehdy vystavili. Nedovedu si představit, co by se v Praze dělo, kdyby místo úterních několika málo tisíc účastníků se ulicemi valily davy početně srovnatelné s listopadovými manifestacemi 1989, avšak posedlé běsem násilí jako naši současní "hosté”. Srovnávám i organizaci zásahů a chování policie tehdy a dnes. Tehdy policie hájila prohnilý režim, jehož konec obyvatelé odcinkávali klíči a morální převaha byla na straně demonstrantů. V úterý policie hájila pořádek demokratického státu, bezpečnost a majetek jeho občanů proti výrazné složce manifestujících, která zneužila vznešených myšlenek k vybití nejnižších násilnických pudů. Konstatuji, že vzhledem k míře násilí a vandalismu uplatněných demonstranty se česká policie 26.9.2000 chovala k manifestantům s něžností pečovatelek z mateřské školky.

Lituji řadové policisty, kteří si za nevalný plat nechávali rozbíjet hlavy předem přivezenými dlažebními kostkami. Útok na sanitní vozidla hned na počátku násilných akcí ukázal, s kým máme čest a opravňoval k radikálnímu použití všech dostupných technických prostředků včetně gumových projektilů. Tvrdší postup policie po tomto prvním projevu vandalství by zcela jistě zachránil několik desítek rozbitých policejních hlav a výkladních skříní. V řízení akce se projevil nedostatek pružnosti a předvídavosti, hraničící s tupostí. Je notoricky známo, že "antiglobalizátoři” útočí na provozovny nadnárodních firem, které považují za symbol globalizace. Bylo proto možné učinit preventivní opatření k jejich ochraně. Nestalo se tak a McDonald na Václavském náměstí padl za oběť, přestože policie byla v dostatečném předstihu varována násilným útokem na IPB na Tylově náměstí. Stejně jako při dřívějších akcích extrémistů, i tentokrát policie ve větším rozsahu zatýkala až účastníky rozptýlených hloučků ve vedlejších ulicích, zatímco přímí účastníci násilí na Václavském náměstí unikli. Snahy o trestní postih zadržených skončí jako obvykle - důkazní nouzí a žalobami na policii pro nepřiměřené chování. Prognóza o účasti 20-50 tisíc účastníků demonstrantů se naštěstí nenaplnila. Policie měla nad protestujícími technickou a patrně i početní převahu. Přesto nedokázala zabránit závažnému narušení veřejného pořádku a poškozování státního i soukromého majetku. Lze se obávat, že v případě naplnění prognoz by její akce skončila úplným fiaskem. Tento nesporný výsledek je jediným měřítkem pro hodnocení účinkování policie při manifestacích. Líbivé řeči, které patrně na obhajobu řízení zásahu pronese ministr vnitra, na podstatě věci nic nezmění.Kladné body zaslouží řadoví policisté v ulicích za až nadměrně korektní chování k běsnící chátře. Vedení zásahu však nebylo na výši situace. V slušné demokratické zemi by za zbytečně rozbité hlavy policistů a zničený majetek zaplatil řídící zásahu a jeho nadřízení až po ministra vnitra rychlým zmizením v propadlišti dějin. Jsme slušná demokratická země ?

Upozorňuji ještě na jeden detail: nad hlavami mnoha účastníků úterní nekulturní akce vlály rudé prapory se známými symboly a tvářemi: pěticípou hvězdou, srpem a kladivem, Leninem, Che Guevarou... Toho by si měli být vědomi všichni, kdo zamýšlejí v blížících se regionálních a senátních volbách vhodit do schránky hlasovací lístek ve prospěch otevřených či "překabátěných” komunistů. Nikoli slova, ale praxe prozrazuje, kdo je kdo. "Revoluční” násilí bylo a je systémovým nástrojem boje o moc mezinárodního komunistického hnutí od jeho vzniku.