Restituční mračna

Nejdřív bylo jen střídavě oblačno, většinou bez přeháněk a občas zasvítilo České republice i sluníčko, když Ústavní soud nějakou to restituční stížnost loajálně zamítl nebo když dokonce sněmovna, podle návodu pana Rychetského, zamítla návrh poslance Karase, podle které měla být podmínka občanství v restitučních zákonech zrušena. Také každé úmrtní oznámení v krajanských novinách bylo radostně kvitováno, protože naznačovalo, že z těchto mračen už asi nikdy pršet nebude.

Objevily se sice tu a tam na obzoru temné mraky, jako rozhodnutí Výboru Spojených národů pro lidská práva, poprvé v dubnu 1996 ve věci Šimůnek ale ty pan Klaus suveréně rozehnal, řka, to že není pro republiku závazné (ačkoliv to bylo). Stejný výbor pak ještě zcela jednoznačně rozhodl proti České republice v červenci 1996 ve věci J. F. Adam a v červenci 2001 ve věci Blažek, Hartman a Křížek ale ničím nehrozil, protože stále spoléhal na slušné chování českých politiků, kteří se snad přecejen rozhodnou dodržovat mezinárodní úmluvy, které podepsali.

V srpnu 2001 se už začala obloha zatahovat, když tentýž výbor vydal Závěrečný posudek, v kterém republiku rázně kritizoval, uložil jí, aby přezkoumala zákony upravující restituci a odškodnění, nabádal stát, aby přijal novou ústavu založenou na právech a Listinu základních práv a svobod, v které budou zahrnuta mezinárodně uznávaná lidská práva. Tato kritika zase nebyla provázena žádnými výhrůžkami, takže čeští politici si řekli, že uvidí, jestli je to jen blýskání na časy, že ještě počkají, a že, doufejme, zatím ještě pár tuctů restituentů zemře.

Z čista jasna pak uhodil blesk, když 11. dubna tohoto roku vydala Evropská unie tiskovou zprávu podepsanou přesedou vlády Zemanem, v které se praví, že Česká republika zkoumá své restituční zákonodárství z devadesátých let, protože v něm byla nalezena diskriminace.

To už rozčililo i pana Klause. Ptal se co to má znamenat, a to že bychom se na to podívali. Ovšem někteří už začali přemýšlet, bude-li tentokrát krápat nebo pršet nebo bude průtrž mračen.Většina těch poctivců, kteří si v dobré vůli zakoupili ve státním výprodeji levné majetky neprávem zabavené jejich spoluobčanům, stále doufala, že jejich opora, pan Rychetský, vytáhne z rukávu některý ze svých osvědčených triků, a že zase vysvitne zlaté slunko klidu a pokoje.

Mračna ale od té doby jen houstnou a nepříznivých předpovědí přibývá. Na 29. května svolává Evropský soud ve Štrasburku celý soudní dvůr, aby rozhodl o podmínce občanství v restitučních zákonech.

Pan Rychetský vytáhl poslední trumf. Prohlásil, že žádný zodpovědný soud nemůže připustit, aby v zájmu odstranění křivd způsobil křivdy ještě větší. Obává se o spory uvnitř rodin, protože se kdysi podle zákonodárství a praxe, na které se podílel, vydával majetek zahraničních občanů domácím příbuzným. Že to způsobilo roztržku v četných rodinách, a že bratr bratra v mnoha případech nepustí do otcovského domu, o tom pan Rychetský diplomaticky pomlčel.

Naše předpověď na 29. května je, že bude zataženo, nějaký ten blesk a trochu hromobití. Potom ovšem bude jasno. Předpovídáme, že to bude zodpovědný soud, který odstraní křivdy spáchané komunistickými právníky a uvede věc na pravou míru, jak to mělo být už v roce 1991.

Všechno o čem je zde řeč můžeme písemně doložit.

Czech Coordinating Office

Secretary Jan Sammer

1103-100 Antibes Drive

Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1.

Tel. 416-665-7324

jan.sammer@czechoffice.org