Je načase přejít z obrany do útoku

Astride Wenigerová – Noga


“Komunismus je druhým nejstarším náboženstvím světa”, říká Astride Wenigerová – Noga ve svých kanadských úvahách o budoucnosti konzervativního hnutí v Česku.

V roce 1938 došlo k události v ČR skoro neznámé: americký komunista a ruský špión Whittaker Chambers spatřil světlo pravdy o Sovětech a duší i tělem opustil Stranu. Už v devětatřicátém informoval Rooseveltova podřízeného o infiltraci americké administrativy ruskými špióny a zbytek života pak zasvětil boji proti komunismu. Jeho životní zkušenosti a zkušenosti mnoha konzervativců jsou obsaženy ve dvou myšlenkách: Ta první zní: občané západní civilizace se dělí pouze na liberály a konzervativce.

”V našem století”, prohlásil Chambers, ”v příštích několika desítkách let, bude rozhodnuto pro mnoho generací dopředu, zda se lidstvo obrátí ke komunismu, nebo se celý svět stane svobodným, nebo zda v nastávajícím zápase bude civilizace, tak jak ji známe, úplně zničena.” Později pravil, že ve svém životě ”osobně stál na straně dvou velkých věr naší doby – na straně komunismu a poté na straně Boha”. Komunismus je pak ”vidinou člověka, prostou Boha” a jako takový je druhým nejstarších náboženstvím světa. ”Jeho příslib byl našeptán v prvních dnech Stvoření pod stromem dobrého a zlého: Budete jako bohové. Zde máme dva nesmiřitelné protiklady – Bůh nebo člověk, duše či tělo, svoboda nebo komunismus.”

Jistě, ne všichni liberálové jsou komunisty, ale všichni komunisté jsou liberály. A ti všichni si zvolili právě člověka jako jediného pána světa. Liberálové zde byli už dávno před komunisty, komunisté se stali militantním ramenem liberalismu. Dnes, kdy vědomí Boha a Jeho zákonů je skoro vymazáno z myslí 70% občanů bývalého ”křesťanstva”, komunismu už není třeba. Skrze univerzity, vědce, literáty, media, politiky a i mnohé tzv. křesťany liberálové ovládli pole. Židovsko – křesťanská víra zformovala západní civilizaci a vše, co je nám dnes drahé. Na to nesmí české konzervativní hnutí nikdy zapomenout. Nebude-li toto vyjasněno a nebude-li to pevně zakotveno v konstitucích konzervativních stran a organizací, nedostaneme se nikam.

V Kanadě dnes není skoro žádného rozdílu mezi Liberální a Konzervativní stranou, kromě jména ovšem. Liberální myšlení ovládlo konzervativní hnutí. Naše provinční Alberta Social Credit Party, jeden z posledních výhonků alespoň jakéhosi konzervatismu, která byla dlouho vnitřně rozervána soubojem liberálních a konzervativních sil, právě definitivně podlehla. Začalo to tím, že se bránila výslovně zakotvit do své konstituce obhajobu židovsko–křesťanské kultury a teď již otevřeně přepisuje všechny své bývalé platformy a distancuje se od svých dřívějších prohlášení… Takhle obvykle končívají konzervativní strany. Vždy se najdou silní a vlivní, kteří chtějí prostě jen moc. Chtějí vyhrát volby. K tomu je třeba slibovat a slibovat a hlavně přiblížit se voličstvu – a tak je třeba zbavit se toho, co je na obtíž, co není dnešní, co není populární.

Měli bychom se z toho poučit. Spousta konzervativců právě zde zaváhala a poté zaplakala. Už slyším mnohé námitky: ”Přece nemůžeme nutit lidi, aby věřili v našeho Boha!” Ne, nikdo je k tomu nenutí. Úkolem konzervativní strany není nutit. Jejím úkolem je k Bohu se přiznat - a poté pracovat tak, aby lidi mohli porozumět, proč je konzervativní pohled na svět pro ně dobrý – vždyť přece lidi volí pro sebe a své dobro.

Liberálové v Kanadě prosazovali ”dobro” sexuální svobody již od 14 let věku. Jak? Jednak ”vědeckými” argumenty, vždyť rodiče přece vědí, že v době puberty už je to harašení tak jako tak tady – tak proč to neučinit legálním? Co když se váš syn vyspí s kamarádkou – proč by vás rodiče pak měli tahat po soudech, no ne? Takže proč nevyjít vstříc rodičovské nezodpovědnosti a lenosti? A dnes, když rodiče chtějí bránit své děti proti štědrým homosexuálům, kteří si kupují děti k výnosné prostituci, narážejí na zákon. Že prý omezují svobodu svých dětí. Rodiče musejí děti živit, školy jim platit, ale nemají právo ovlivnit, kam jejich těžce vydělané peníze jdou. Na milence, na drogy? Co na tom? Plaťte, dokud děti nedostudují! Jinak vám stát obstaví účty, zabaví vám řidičák a ty prachy ”pro práva dětí” z vás dostane stejně.

AIDS, potraty, svobodné matky, množství chorob, sebevraždy – státní rozpočet je totálně zadlužen kvůli naší ”svobodě”. A tak se zvedají daně až k neúnosnosti. Protože lidé chtějí svobodu. Chtějí činit, co se jim zlíbí. A to dopřávají i svým dětem. Bylo jim to vymalováno jako svoboda, užívání si, sranda, a platí to někdo jiný.

Chabé konzervativní hlasy poukazovaly, k čemu to povede. Že obyvatelstvo, kterému se nevyplácí pracovat, pracovat nebude – nebo na černo. Že se země zadluží a morálně zlomí k narcismu a sobeckosti. Nyní, když zdravotnictví je už neufinancovatelné, liberálové přicházejí s návrhy zákonů o ”milosrdné smrti”, o smrti ”s důstojností”. To jest: všechny ty alzheimry, sklerotiky, ležáky, co nás stojí peníze, uspíme navždy k úlevě celé ztrápené rodiny i státní kasy. Vždyť oni nás už stejně nepůjdou volit!

Každičký liberální osvobozující počin vede ke krutosti na těch bezmocných. Potrat stojí vládu jen 500 dolarů – živit svobodnou matku několik let stojí tisíce. Jistě, neotěhotnět vůbec je ze všeho nejlevnější, ale to by bylo proti svobodě a to se nemůže po voličích chtít. Proto liberálové zabředávají stále více do močálu, z něhož vede jen jedna cesta, ta konzervativní.

Alger Hiss, poradce presidenta Roosevelta, ”dobře” poradil v Jaltě presidentovi, aby dopřál Stalinovi nadvládu nad východní Evropou. Byl to sovětský špion a president o tom byl informován díky Chambersovi už v roce 1939. Prý se tomu tehdy hodně smál a nic s tím nepodnikl. A další presidenti po něm. Dnes, po pádu komunismu, víme z dešifrovaných sovětských telegramů z 50. let, že nejen Hiss, ale dalších 299 američanů ve vládních kruzích bylo sovětskými špiony. Skoro nikdo z nich nebyl potrestán, protože už tehdy byli vůdcové americké politické a kulturní elity silně liberální, silně levicoví. Lid byl konzervativní, bohužel bez oněch potřebných mocenských pozic.

Když se Chambers rozešel s komunismem, prohlásil, že opouští vítězící pozice ve prospěch těch, kteří prohrávají. Domníval se, že komunisté zvítězí, protože konzervativci nejsou schopni vyprodukovat stejnou ”intenzitu víry”. Jedinou naději spatřoval v tom, že svobodný svět objeví ”sílu víry”, která by ”poskytla lidské mysli v téže intenzitě dvě jistoty: důvod žít a důvod zemřít.” A to je ta druhá myšlenka, kterou se musíme zabývat.

Tato slova si jednou přečetl jistý hollywoodský herec a brzy se stal republikánem. Později, v době jeho presidentství, začal uvědomělý odpor malé hrstky konzervativců proti moři liberalismu. Mimo jiné i díky tomu se Sovětský svaz zhroutil. Jedna z nejmilitantnějších odnoží liberalismu padla. Liberalismus tím sice nezemřel, ale díky tomu zatím ani nezvítězil, přestože je pořád tou vítězící stranou. Zápas pokračuje. Příklad Ronalda Reagana je pro nás velkou nadějí. ”God, guts and guns made America free”, praví jedno z konzervativních přísloví: ”Bůh, kuráž a zbraně učinili Ameriku svobodnou”. Reagan tomu věřil a tu kuráž vzal na sebe. A proto i když malé množstvím, konzervativní hnutí má nejen biblické, ale i moderní příklady hodné naděje. Chamberse a Reagana, přinejmenším. Ale bez Boha to nepůjde v žádném případě.

Zdá se mi, že i když v Česku konzervativní hlasy ve vzdělaných kruzích promlouvají sofistikovaně samy k sobě, nikdo z nich nehovoří k ”lidu”. Ale v demokracii bez ”lidu” nelze vyhrát volby, nelze utvořit vládu!

Americký konzervatismus se stal vlivným ani ne tak díky tlustým intelektuálním měsíčníkům, jako spíše díky odvážným evangelikálním pastorům, mnoha svépomocným občanským organizacím a zejména díky malým, soukromým rozhlasovým stanicím a jejich mnoha ”otevřeným linkám”. Díky nim se konzervativně smýšlející naučili vyslovovat svoje názory a povzbuzovat se tak navzájem.

”Ať senátor Kennedy nevykládá nesmysly. Dají-li demokraté 60 milionů dolarů na to, aby se bezdomovci učili malovat a sochařit, nic jim to nepomůže a daňový poplatník bude zatížen až po krk. Když je naučíte řemeslu a odnaučíte chlastat, tak to by ještě mohlo pomoct. A drogy. Zpřísněte tresty za drogy!”

”Ještě jsem neviděla, že by segregace někomu pomohla. Proč se vydávají veřejné peníze na gymnasia výlučně pro homosexuály? Co je to za nesmysl? Což demokraté nejsou proti segregaci? Já vám povím, k čemu je celá taková škola: semeniště hříchu, kde si budou staří kozlové vybírat mladičký maso za naše prachy!”

Hle, zdravý rozum ”obyčejného” člověka prohlédne mnohdy to, co intelektuál zdvořile obchází! Díky tomuto tlaku zdola byl liberální monopol v mediích konečně prolomen. Liberální elita v USA má i na národní úrovni protivníka v konzervativní TV FOX News. Ano, americké konzervativní hnutí má i své vynikající učence a myslitele, má i své ”think tanky”. Ale pozor, ani množství řečí, nejsou-li skutečně k věci, nedokáže lidi přitáhnout. President Reagan uměl mluvit tak, aby mu každý rozuměl. Vyjadřoval pravdu několika slovy. Právě proto ho lidi volili a začali opět věřit ideálům, které přinášel. Myslím, že president Bush jde v jeho stopách – také mu vytýkají, že nepřípustně zjednodušuje!

Myslím, že konzervativci v Čechách se budou muset naučit hovořit i hlasem méně vzdělaných, čeká je úkol přeložit pravdu, kterou mají, do jazyka, kterému lidé rozumějí – čeká je úkol objasnit lidem, že být konzervativní znamená být vlastně přirozený, obyčejný, svobodný. A pak také hledat oporu především mezi křesťany různých vyznání, neboť tam ji lze ještě nalézt.

Ann Coulter, překrásná mluvčí amerického konzervativního hnutí, má mozek ostrý jako břitvu, a jazyk zrovna tak. Její poslední kniha ”Treason”, Zrada, z níž jsem citovala Chamberse, se už prodává v milionech. Lidi knihu čtou, protože říká, jak to je, bez profesorských termínů a nadměrné intelektuálštiny. Protože je v nich pravda, srozumitelná všem.

Záměrem knihy, říká autorka, je změnit myšlení Ameriky. A věřte, že i ten nejfanatičtější liberál se třese, když slyší, kolik jejich knih se prodává. To levičácká elita nemůže snést – vždyť doposud vždy tvrdili, že vlastně neexistujeme! Neschopni vytknout cokoliv věcného k historickým faktům a jejich konzervativní interpretaci, kritikové se utíkají k odsudkům, že prý je to jen ”sex a nenávist”. Tedy: že prý Ann je tak sexy, že jí chlapi kupují kvůli tomu. (Vždy jsem ji viděla velmi konzervativně, byť vkusně oblečenou, tak nevím – snad ti liberální kritici soudí dle vlastních chlípných myšlenek.) A prý propaguje ve své knize nenávist. (Nic nového, vždy, když je pravda odzbrojí, nazvou ji liberálové nenávistí.)

Musíme přijmout, jak různí jsme. Konzervativní elita se nikam nedostane bez práce a úsilí těch méně intelektuálních, leč neméně požehnaných konzervativců ”z lidu”. Musíme najít společnou řeč, nesmíme se stydět jedni za druhé, neustále se distancovat od toho, co druhý řekl méně šikovně než já – vždyť to naši protivníci chtějí, abychom se pořád styděli, cítili se vinni za své názory.

Jestliže president nejmocnější země světa končí své projevy slovy ”God bless you and God bless America”, myslíte, že je velkou troufalostí, aby konzervativní strana zahajovala či končila své schůze také modlitbou? Vím, že pro mnohé křesťany je to nepatřičné, že se cítí nesví. Necháme se ve jménu ”plurality” a ”tolerance” zatlačit do každého kouta?

ACLU (American Civil Liberties Union) - další militantní paže liberálů, jež místo ozbrojeného boje se pořád soudí – odpověděla na teroristický útok 11/9 tím, že pohrozila všem školám, že je bude žalovat za vyvěšování nápisu ”God Bless America”. A mají rozděláno mnoho jiných velkých případů: Desatero přikázání, ten úhelný kámen naší civilizace, musí být odstraněno ze všech veřejných budov včetně soudů. Přísaha Bohu a slib věrnosti vlasti byla již jejich zásluhou prohlášena za neústavní.

Zdá se, že duch doby všude vítězí - ale možná se to opravdu jen zdá. Možná, že nebesa nám dopřejí ještě mnoho let zápasu a snad i nějaké to vítězství?

Na každý pád budiž to vše povzbuzením pro české konzervativce. Povzbuzením k dílu, k činnosti. Sedět a kecat nestačí. Sedět a nesouhlasit nestačí. Partykářů jsme vždy měli dostatek, těch, co vždy byli ti nejchytřejší, ale ručičky od každé práce a zodpovědnosti.

Dnes je nejdůležitější v Čechách sednout a vypracovat akční plán, bez velkých slov, srozumitelný, který se dá splnit. Jak ještě letos posuneme naši věc kupředu? Jaké spojence můžeme získat? Jakou munici dáme do rukou našim lidem? Vyučíme je zdatné polemice, dodáme jim fakta? Budeme mít spisovatele, řečníky, umělce, kteří budou šířit konzervativní ideály? Budeme mít alespoň jednu rozhlasovou stanici? To vše si bude žádat obětí, strategie, modlitby a vzájemného povzbuzování.

Pamatujme, kde liberálové všech barev volí suverenitu člověka, konzervativci volí suverenitu Boží. Konzervativci zvolili jedinou skutečně reálnou cestu ke svobodné budoucnosti. Je těžká. Tak, tak přežili nacismus a komunismus – ale přežili, díky Bohu. Je načase přejít z obrany do útoku. Slova W. Chamberse byla prorocká: ”Rozhodne se v několika desetiletích”. A my v nich žijeme…

Astride Wenigerová a její manžel Ivo Noga jsou Češi, žijící od roku 1968 v Kanadě, kde patří k předním křesťanským konzervativním aktivistům v Grande Prairie, Alberta. Po roce 1990 pobývají oba i v Čechách, jsou členy zdejší Konzervativní strany. Psáno pro Konzervativní listí, dvouměsíčník Konzervativního klubu v Ostravě.