Odpadlictví a trest
smrti
Pan Lukáš Lhoťan
(„Odpověď Danu Drápalovi“, ET 18/2006) reagoval na mou výzvu a odpověděl na můj
článek „Mediální konvertita“ (ET 13/2006). To, že zareagoval, nutno ocenit.
V jeho odpovědi však shledávám určité nedostatky.
Musím
se přiznat, že za adekvátní reakci bych považoval jednoznačné odsouzení
rozsudku smrti, jenž hrozil Afghánci Abdulu Rahmánovi. Místo toho pan Lhoťan
dokazuje, že takový rozsudek neplyne ze samotného Koránu. Nadto ve své odpovědi
směšuje dvě odlišné věci: postoj k těm, kdo islám nepřijali, a postoj
k těm, kdo islám opustili.
Nikdy
jsem netvrdil, že islám trestá smrtí ty, kdo islám nepřijali. Těm ponechává
možnost zachovat si své náboženství, pouze z nich dělá občany druhé
kategorie.
Zcela
jiná je ale situace odpadlíků. Pokud pan Lhoťan píše, že „trest smrti za
odpadlictví v islámu není“, pak tím zřejmě míní, že Korán se dá interpretovat
i způsobem, který nevede k popravě odpadlíků. Pan Lhoťan pak cituje událost
z medínského období Mohamedova působení, kdy Prorok určitého muže za
odpadlictví od islámu nepotrestal.
Podobně
bych mohl tvrdit, že „Nový zákon heretiky netrestá smrtí“. Pan Lhoťan připomíná,
že i křesťanská církev ve středověku odpadlictví trestala. Mé tvrzení, že „Nový
zákon heretiky netrestá smrtí“, by středověkým heretikům bylo stejně málo
platné, jako tvrzení pana Lhoťana dnešním odpadlíkům od islámu. Pokud bude pan
Lhoťan srovnávat dnešní liberální interpretaci Koránu s praxí středověké
církve, mohl by skutečně zabodovat. Srovnávejme však srovnatelné. Položím tedy
otázku jednoznačněji: „Čeká toho, kdo opustí islám, v dnešním Afghánistánu,
Íránu, Súdánu a jiných zemích něco jiného, než smrt?“
Pan
Lhoťan píše: „Dan Drápal ve svém článku píše stylem, jako by islám nesl zodpovědnost
za svou interpretaci lidmi“. Pokud pod „islámem“ míníme jakousi abstraktní
entitu, tak ta patrně nenese odpovědnost za nic. Pokud by křesťané někoho
zabili za odpadlictví, pak by se ode mne nedalo čekat nic než ostré odsouzení
takového činu, nikoli výmluvy, že „bible“ nebo „křesťanství“ za to nenese
odpovědnost.
Kromě
toho jsem přesvědčen, že ti, kdo Abdula Ráhmána odsuzovali, se odvolávali na Korán,
případně hadíthy. Jsem rád, že existuje pan Lhoťan se svou interpretací islámu,
která smrt odpadlíků nevyžaduje. Jistě ale, pane Lhoťane, dobře víte, že jste
v rámci islámu v zanedbatelné menšině.
Na
závěr mi dovolte, abych zveřejnil tzv. „Smlouvu Umarovu“, sepsanou zřejmě
v 8. století, jež byla po celá staletí určujícím dokumentem pro postavení
nemuslimů v muslimském světě. Pokud se tvrdí, že islám byl tolerantní, je
dobré vědět, jak ta tolerance vypadala.
V našich městech či
v jejich blízkosti nebudeme stavět žádné nové kláštery, kostely, poustevny
či mnišské cely. Nebudeme obnovovat, ve dne ani v noci, ty, které se
rozpadly nebo které jsou v muslimských čtvrtích.
Naše brány zůstanou
otevřené pro všechny průchozí a poutníky. Všem muslimům, kteří budou procházet,
poskytneme stravu a ubytování po dobu tří dnů.
Nebudeme v našich
kostelích či domovech přechovávat zvědy. Nebudeme je ukrývat před muslimy.
Nebudeme naše děti učit
Korán.
Nebudeme konat veřejné
náboženské obřady. Nebudeme nikoho obracet na svou víru. Nebudeme nikomu
z našeho rodu bránit v přijetí islámu, pokud budou chtít.
Budeme muslimům
prokazovat úctu a povstaneme, pokud se budou chtít posadit.
Nebudeme se nijak snažit
podobat se muslimům…
Nebudeme jezdit na
sedle.
Nebudeme nosit meče ani žádné
jiné zbraně a nebudeme je mít u sebe.
Nebudeme prodávat víno.
Budeme si stříhat vlasy
nad čelem.
Nebudeme ukazovat své
kříže a své knihy nikde, kudy procházejí muslimové nebo na jejich tržištích.
Řehtačky v našich kostelích nebudou hlasité. Když budeme konat bohoslužbu
v kostelích, nebudeme příliš hlasití; stejně tak i v přítomnosti
muslimů. Nebudeme hlasití ani na našich pohřbech.
Naše domy nebudou vyšší
než domy muslimů.
31. května 2006
Dan Drápal