Pane Doležale,

přečetl jsem si Vaši poznámku k problematice radaru a geopolitických konsekvencí. Bylo by potřeba zmínit jeden nezanedbatelný fakt, že totiž naše země z tohoto úhlu pohledu patrně nikdy nebyla a nebude mít skutečnou politickou suverenitu. Naše geografická poloha nás k tomu předurčuje a je otázka, jestli o ni v pravém slova smyslu vůbec stojíme.
V okamžiku, kdy jsme se vymanili ze sovětského vlivu a měli šanci na tvorbu a prezentaci vlastních názorů, jsme při nejbližší příležitosti opět spojili svoji budoucnost s „evropským záborem“, který nám jistě nedává žádnou příležitost k uplatňování vlastních postojů (pokud to někdo říká, je neuvěřitelně naivní nebo záměrně lže). Kritizovat v dnešní situaci Brežněvovu doktrínu omezené suverenity je dvojsečná zbraň, vždyť více omezenou suverenitu než v současnosti jsme v minulém století měli jen 24 let. Pravda podstatný rozdíl je v metodikách, zatímco Brežněv uplatňoval metodu „biče“, Evropská unie „cukru“ - nepokryté finanční vydírání Bruselu je naprosto evidentní. Nejvíce o tom asi vědí v Polsku - pokud nebudete souhlasit, nepodřídíte se, neimplementujete to či ono, zastavíme vám tok peněz. Dá se hovořit o nějaké suverenitě?
Ve svém textu píšete o líné lhostejnosti - ano, to asi nám Čechům vyhovuje. Nemít pokud možno vyhraněný názor, počkat, co řeknou ostatní a do ničeho rizikového se raději nemíchat. Pak je pro nás jakákoli forma omezené suverenity vlastně ideální stav (na rozdíl třeba od takových Poláků). V historii jsme vždy na tyto postoje časem doplatili, není důvod se domnívat, že tomu tak nebude ani v současném „socialisticko-liberálním evropském protektorátu“.

S pozdravem,

RNDr. Tomáš Kaláb
Polička