občané tohoto státu jistě požívají politické svobody, pokud jí myslíme prostou svobodu účastnit se na vytváření veřejné politiky - tedy účastnit se voleb; volit a být volen. I takto pojatá svoboda je však zbytečně a škodlivě podvázána: volič se "svobodně" rozhodne dát hlas tomu, kdo je mu nejméně nesympatický z těch, kteří v průzkumech překročili danou vysokou hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Svobody mají občané tragický nedostatek, pokud máme na mysli svobodu od státního nátlaku, od státní intervence - omezení moci státu. Náš stát zasahuje do života občanů na každém kroku a naprostá většina těchto zásahů je jen ke škodě. Je přitom zřejmé, že takové omezení moci a rozšíření svobody musí být předcházeno nastolením vlády zákona. K tomu je zase nezbytné, aby byl stát silný právě tam, kde je jeho nejdůležitější úloha - totiž v nalézání a vynucování práva. A zatímco jinde stát bují, právě v této klíčové oblasti fatálně selhává.

K nejdůležitějšímu (i když nikoli jedinému) politickému cíli - svobodě - jsme se po všech stránkách velmi přiblížili zbavením se diktatury. Dobrá společnost je možná pouze tehdy, když řád zaručuje možnost lidí si svobodně volit a intelektuální i morální elity mají pochopení a představivost potřebné pro udržení prestiže tradice a rozumu a tím pro udržení intelektuálního a morální řádu ve společnosti. Léta komunismu však do základů poničila křehkou stavbu a obsah pojmů, zásad, idejí a zvyků - tedy vše, co naši společnost udržovalo v civilizované míře a rovnováze. Následný pohyb kýženým směrem byl i proto buď neznatelný, nebo dokonce negativní. Po roce 1989 jsme dostali naději a příležitost začít se s tragickým dědictvím komunismu vyrovnávat. Mohli jsme označit příčiny a kořeny zla a ložiska choroby, která naši společnost zachvátila. Mohli jsme konkrétně pojmenovat viníky a i pro budoucí výstrahu je potrestat. Neudělali jsme nic. Od základního problému, který měla naše společnost řešit, odvedli postkomunističtí "státníci" pod rouškou demagogických frází pozornost. Prioritou však mělo být právě vyrovnání se s minulostí, obnova hodnot a hledání osobností, které nás na této cestě povedou. Pokud byl k tomuto nějaký potenciál, již se vyčerpal.

Současný stav naší politické scény je kritický. Snad všichni tvrdíte, že Vám jde o dobro České republiky. Nedopřejte tedy nepřátelům svobody tu radost, nediskreditujte nadále parlamentní demokracii a přispějte k restauraci normálních poměrů. Jsme přesvědčeni, že pro to uděláte nejvíce, když vytvoříte podmínky pro etablování skutečně konzervativních, liberálních a socialistických stran. Dejte, prosím, šanci rozhodnout občanům - voličům, které ze všech registrovaných stran v ČR to jsou.

Vyzýváme Vás proto, dámy a pánové, vystavte se konkurenci! Zrušte 5% bariéru pro vstup do PS PČR a stanovte ji na 0,5%, což při dvěstěčlenné Poslanecké sněmovně odpovídá jednomu mandátu. Totéž analogicky učiňte i pro volby do krajských a obecních zastupitelstev. Pro ty z Vás, kteří svoji politickou činnost v takto čestném střetu ve volbách před občany obhájíte, to bude i výhodné.

Pokud však z jakýchkoli důvodů trváte na omezující klauzuli vyšší než 0,5%, navrhujeme dvoukolový poměrný systém, realizovaný v rámci jednoho volebního aktu tak, že každý volič prostě určí své pořadí stran - seřadí je od své nejoblíbenější po nejméně oblíbenou. Tak dává svůj hlas v 1. kole té, kterou dal na 1. místo - tedy své skutečně nejoblíbenější straně. V kole 2. volí tu, kterou umístil nejvýše mezi těmi, které do tohoto kola postoupily. Následný mechanismus vlastního přidělování mandátů na základě výsledků 2. kola by zůstal totožný se současným postupem. Žádný platný hlas tak nepropadne, pokud se k tomu volič sám nerozhodne.

Žádáme Vás proto, vážené paní senátorky a poslankyně, vážení pánové senátoři a poslanci: mějte politickou i občanskou odvahu a zasaďte se o navrhovanou změnu volebního systému! Budeme Vám vděčni, sdělíte-li nám Váš názor na náš návrh.


Za Konzervativní stranu

Jan Fořt
předseda

Na vědomí: tisk