CZECH COORDINATING OFFICE
International non-governmental Czech organization
Naše odpověď na dopis Evropské komise ze 14. ledna 2001.
Naše petice 270/2003 nebyla o Benešových dekretech. Není v ní o nich jediné slovo a proto pokládáme jakékoliv zmínky o Benešových dekretech v dopise Komise za zbytečné a vnášející zmatek do toho o čem je řeč.
Tvrzení, že diskriminační zákony nepřijdou do rozporu se zákony Společenství je falešné. I když lhůty pro podání prošly, české soudy používají diskriminační podmínky ve sporech, které jsou před soudy dodnes a Evropský soud pro lidská práva použil diskriminační podmínku v svých rozhodnutích 39794/98 Poláček a 38645/97 Gratzinger jako kdyby to byla zcela legitimní věc a tak ji ospravedlnil. Diskriminační podmínky v českých zákonech jsou v přímém rozporu s evropským právem už dnes a také budou po přistoupení České republiky. Odporují i podmínkám z Copenhagen. Komise se nepokusila přesvědčit Českou republiku, aby odstranila diskriminační podmínky z legislativy. Jestliže Komise tvrdí, že diskriminační podmínky, odporující evropskému zákonodárství nepřijdou do rozporu s evropským zákonodárstvím po přistoupení, protože lhůty pro podání restitučních nároků už budou prošlé, je to cynické tvrzení, které se rovná tomu, že je v pořádku okrást starou vdovu, protože ona stejně umře než věc přijde před soud. Diskriminace podle občanství odporuje evropskému zákonodárství, které Unie nazývá acquis communautaire a musí být odstraněna. Štrasburský soud v svém rozhodnutí učinil hrubě diskriminující rozhodnutí, protože jasně ukázal, že kdyby byli měli stěžovatelé české občanství, neměli by žádný problém domáhat se svých rodinných domů. To všechno je vážné poškozování lidských práv, která jsou chráněna Všeobecnou deklarací lidských práv, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Chartou lidských práv Evropské Unie.
Schvalování takové diskriminace v českých zákonech, její obcházení Evropskou komisí a její použití Evropským soudem tak, aby jí odůvodnil zamítnutí stížností, přímo porušuje práva občanů, kteří ztratili české občanství, když byli terorem komunistické vlády přinuceni emigrovat. My považujeme takové chování složek Evropské unie za schvalování a účast na zločinnosti.
Tvrzení Komise, podle kterého vyvinula Česká republika značné úsilí k napravaní nespravedlností, a že byla většina zemědělského majetku vyřízena je dvojsmyslný. Slovo vyřízena neznamená, že byl vrácen původním majitelům. Faktem je, že většina snah malých a středních rolníků o získání jejich půdy zpět, byla odmítnuta. To je co Česká republika nazývá úspěšným dokončením restitucí. Komise má všechny informace od státu a ty jsou buď jednostranné nebo nepravdivé. Komise se nesnažila promluvit s organizacemi malých rolníků, kteří dosud nemohou dostat zpět svou půdu.
Komise nebere v úvahu to, že tisíce nemovitostí, které byly zabaveny a byly původně v majetku státu, bylo převedeno na obce a jiné instituce, takže vláda může prohlašovat, že nemá žádný původně zabavený majetek a nemůže tedy nic vracet. Obce se u soudů energicky brání proti vrácení takového majetku, který považují za svůj, ať je to půda nebo jiná nemovistost. Český soudní systém hází všemožné překážky do cesty obětem, které se snaží o nápravu.
My žádáme, aby Česká republika přistoupila k Unii teprve až splní všechny normy evropského zákonodárství. To vyžaduje odstranění diskriminačních podmínek ze zákonů 87/1991 a 229/1991 ke dni, kdy byly vyhlášeny.
Stejná diskriminační podmínka byla vložena do zákonů 39/2000 O odškodnění členů českých a spojeneckých armád, 261/2001 O odškodnění politických vězňů a 172/2002 O odškodnění lidí zavlečených do Sovětského svazu už dlouho po ratifikaci Evropské úmluvy navzdor článku 14 a navzdor článku 26 Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech. To je zcela určitě v rozporu s evropským právem (acquis communautaire) a s podmínkami z Copenhagen, které vyžadují respekt pro lidská práva. Žádáme tedy, aby byla diskriminace odstraněna i z těchto tří zákonů.
Dále žádáme, aby dokument nazvaný „Shrnutí nálezů“, který je nezodpovědný, nesprávný a účelově zfalšovaný, byl přepracován tak, aby zahrnul a probral zákon 119/1990, který zrušil veškeré komunistické konfiskace, aby také zahrnul tři rozsudky Českého Ústavního soudu, které prohlásily, že vlastnictví zabaveného majetku se nikdy neztratilo a aby pojednal i o Záverečném posouzení, které vydal Výbor Spojených národů pro lidská práva 27. srpna 2001.
Závěr
Úředníci a funkcionáři Komise i Evropského soudu kroutí skutečnou situaci a obcházejí překážky, které stojí v cestě k přistoupení České republiky v daném čase. Přehlížejí porušování lidských práv jen proto, aby plnili každý svůj popis práce, t.j., aby dosáhli rozšíření Evropy za každou cenu. Ta celá věc má nedemokratický charakter. Na jedné straně je moloch Evropské unie, bezohledně trpící a omlouvající porušování lidských práv, na druhé straně jsou oběti, které ztratili všechno za totalitního režimu, k nimž ani nikdo nemluví a jejichž oprávněné nároky jsou zcela přehlíženy.
Abychom popsali rozdíl myšlení mezi Evropskou komisí a lidmi poškozenými diskriminací, můžeme říci, že: Evropská komise schvaluje poškozování lidských práv v zájmu své naplánované politiky.
S většinou ostatních tvrzení v dopise Evropské komise souhlasíme. Chceme, aby Česká republika značně pokročila k demokracii. Přejeme si aby země, odkud jsme vyšli se stala členem Evropské unie a aby přispěla k pokojnému a úspěšnému rozvoji kontinentu.
Česká koordinační kancelář,
Dagmar Karschová,
B. Meiser Strasse 6,
91522 Ansbach, Germany