Nejsme v právním státě
V předsednictvu
Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR jsem od jeho založení v r.
1990. Za celé období prošlo mýma rukama tolik majetkoprávní agendy vlastníků
půdy, že si mohu dovolit nadpis tohoto článku. Za vším, co bude dále popsáno,
stojí nezvratné písemné důkazy a soudní rozhodnutí. Proti obrovské skupině
vlastníků půdy a ostatního zemědělského majetku stojí několik tisíc dobře
zorganizovaných podnikatelů, ruku v ruce s řadou politiků a dělají si
v podstatě s cizím majetkem co chtějí, dokonce více jak si dovolili
komunisté v komunistickém státě. Ono se však v podstatě o jiné než
bývalé komunisty nejedná. A tak lze směle vzpomenout památný výrok bývalého
předsedy KAN Bohdana Dvořáka: "Bývalý komunista je jako bývalý černoch".
Stav
transformace v průběhu posledních deseti let opět připomíná neblahá
padesátá léta združstevňování zemědělského majetku selského a malorolnického
lidu. Politikové sice odhlasovali zákon o půdě a o transformaci družstev, ale
povinnými osobami, resp. správci družstevního majetku, se stali ihned nebo záhy
opět nomenklaturní družstevní kádry vychovávané pro družstevní socialismus.
Družstevní majetek však zanikl ze zákona a transformačními projekty byl
rozdělen beze zbytku mezi oprávněné osoby, které se staly vlastníky majetkových
podílů u transformovaného družstva. Družstva chráněná socialistickým
družstevním zákonem a ostatními komunistickými předpisy zanikla spolu
s nimi. Transformované družstvo se nestalo žádnou nástupnickou organizací
ve smyslu platného práva. Do tohoto nového družstva vzniklého podle obchodního
zákoníku mohli jeho členové po řádném splacení členského vkladu vložit i další
majetek a to na základě dobrovolnosti a svobodného rozhodnutí, na základě
písemného právního úkonu vlastnoručně podepsaného a splňujícího základní
předpoklady.
Nesamostatnost
oprávněných osob však záhy začali nahrazovat specialisté z představenstev
družstva a někde se jim podařilo zařídit, často za hranici regulérnosti, že jim
oprávnění podepsali dokumenty, jejichž obsah ani neznali a neměli
k dispozici kopii takového dokumentu. Většina oprávněných a pozdějších
tzv. členů družstva však nikdy nic nepodepsala a do družstva žádný vklad
nevložila. Přesto je většina z nich jako členové družstva kvalifikována a
jedná se bezostyšně tak, jako by se všechen jejich majetek stal podle zákona o
půdě a o transformaci družstev členským vkladem nebo alespoň majetkovou účastí
na podnikání družstva.
Pokud
oprávnění chtěli v samém počátku začít samostatně hospodařit, byly jim ve
většině transformovaných družstvech kladeny takové překážky, které přivodily až
současný velmi vážný stav.
V České
republice se podařilo kolektivistické a družstevní i politické lobby zachovat
téměř ze 3/4 takovou podobu zemědělství, jaká byla za neblahého socialismu.
Převažuje nájemnictví nejen na zemědělské a lesní půdě, správcovství, ale
transformované podniky nebo podniky vzniklé z privatizace státního majetku
vykazují také více jak 50% míru vnitřní zadluženosti. Tyto nově vzniklé formy
podnikání, závislé na námezdní práci, cizím kapitálu a cizím základním výrobním
prostředku, již nechtějí cizí majetek ani vrátit, ani splatit a navíc chtějí
stále více ze společných peněz ze státního rozpočtu, do kterého téměř nic
nepřispívají. Při vstupu do EU požadují přitom nejvíce ze všech právě tyto
skupiny zemědělských podnikatelů - nájemců, zadluženců, aby jim EU platila
tytéž podpory jako svým dosavadním zemědělcům.
Jaká je však
pravda o cizích penězích? Cizími penězi jsou u české skupiny většiny
zemědělských podniků sdružených v Zemědělském svazu, Agrární komoře a
Sdružení podnikatelů v zemědělství především nemovitosti, ke kterým nemají
řádný nabývací titul. Takovým nabývacím titulem nutným pro zápis do katastru
nemovitostí jsou pro subjekty po transformaci družstev kolaudační rozhodnutí na
základě vlastní investiční výstavby, kupní a darovací smlouvy. Ve zvláštních
případech bylo možno na základě postupních smluv sdružit majetkové podíly a na
základě takto sdruženého majetku bylo možno nabýt dohodnutou nemovitost právními
subjekty vzniklými mimo transformované družstvo. Ale to jen za splnění podmínek
převoditelnosti majetkových podílů a vypořádání náhrad.
Majitelem
veškerého majetku transformovaného družstva se stal tedy vymezený okruh
oprávněných osob. Družstvo se za splnění dalších podmínek stalo vlastníkem
části majetkových podílů na družstvu, které byly souhrnem pouze legitimně
provedených členských vkladů. Aby bylo možno zapsat do katastru nemovitostí na
příslušný list vlastnictví některé z nemovitostí a do vlastního účetnictví
ostatní movitý majetek, byla základním předpokladem nutnost se s ostatními
oprávněnými osobami dohodnout, který že konkrétní majetek ve výši souhrnu
členských vkladů to bude.
K takovému ujednání většinou nedošlo a ku podivu se stalo úplnou samozřejmostí, že všechny nemovitosti zůstaly v katastru nemovitostí zapsány na transformované družstvo bez nabývacího titulu a družstvo s nimi dále nakládalo jako se svými, tj. převádělo je na jiné, zatěžovalo zástavními právy a jinými břemeny. Taktéž ostatní zemědělský majetek, ačkoliv nebyl družstva, mělo družstvo v účetnictví a nakládalo s ním jako se svým, tedy většinou jej i zmenšovalo anebo i defraudovalo. Správcovství tak nebylo zákonně vykonáváno a správci často až flagrantně začali porušovat povinnosti při správě cizího majetku. Porušování těchto povinností se nakonec stalo masovým a organizovaným jevem, v jehož čele stál Svaz zemědělských družstev a společností s přispěním Agrární komory a Sdružení podnikatelů v zemědělství, odkud vzešel i současný ministr zemědělství. Ministerstvo zemědělství pak v posledních letech nastoupilo cestu obrody agrárního socialismu, kdy půda a všechny výhody patří především těm, kteří na ní pracují. Nelegální převody-tunelování je přehlíženo a ze strany tunelářů jsou činěny všechny kroky, aby se správci a uživatelé cizího majetku stali jeho legálními majiteli.
Centrálně
ovládané kolektivistické zemědělství, kdy praví vlastníci jsou vyřazeni ze hry,
nabývá obludných rozměrů a hrstka uživatelů a politiků začíná diktovat zcela
nepřijatelné podmínky pro vlastníky půdy a soukromá rodinná hospodářství.
Dotována je
pak výroba pro výrobu bez ohledu na trh, peníze daňových poplatníků plynou do
rukou těch, kteří podnikají jen za účelem soukromého zisku, tedy vytváří jen
soukromé statky (proti tomu nic - ale každý za své...), nikoliv statky veřejné.
Nájemci nemají pronajatou krajinu, ta není ani státní a již by sahali na
všechny peníze z EU a v plné výši. Životní prostředí a obnovu venkova však
netvoří a ani nemohou tvořit nájemci, ale jen vlastníci a obyvatelé venkova. Vždyť
při tvorbě krajiny a obnově a údržbě venkova jde vždy většinou o investice.
Investovat do nemovitostí, kterými zemědělské a lesní pozemky jsou, může jen
jejich vlastník. Takovéto investice jsou i součástí veřejných statků a zaslouží
si veřejné peníze a podporu celé společnosti i evropské. Příjemcem těchto
prostředků by chtěli být jenom nájemní keťasové, hrající si na spasitele.
Nemají však zbla pravdy a pravomocí. Hrají (snad) jen poslední zoufalou hru o
udržení svých soukromých koryt, o udržení agrárního socialismu, který jim
v té dnešní podobě dovoluje se bezostyšně obohacovat bez kousku
odpovědnosti za cokoliv, schovávat se za jakousi kolektivní zodpovědnost, která
normálně neexistuje. Socialistické družstevní a pozemkové právo padlo, tato
skutečnost však v krajině není téměř viditelná. Ani většina pravých
vlastníků nehospodaří na svém, protože je vytlačována nájemci, kteří udržují
právně neexistující velkoplošné hony, často bez jakéhokoliv právního důvodu,
tedy i bez nájemní smlouvy. Družstva a společnosti vzniklé z bývalého
družstevního majetku urputně brání, aby vlastníci pozemků byli i vlastníky
trvalých porostů na nich vzešlých, ačkoliv trvalé porosty nejsou věcí hlavní,
tedy nejsou subjektem práva, ale součástí věci hlavní, tedy pozemků.
Vlastníci
zemědělské půdy a ostatního doposud nevypořádaného zemědělského majetku se
v rámci současné státní zemědělské politiky stali vazaly a nesvéprávnými
občany, kteří v podstatě nemohou do ničeho mluvit.
Za Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR však musíme zvláště před volbami prohlásit, že drtivá většina vlastníků zemědělského majetku si nepřeje ani nepřála Fenclovu a Luxovu zemědělskou politiku.
Zástupci a
obhájci nájemníků a tunelářů nemají v politice a ve vládě co činit. O to
se jako vlastníci půdy při letošních volbách také postaráme. Jinak zase
nadlouho převládne stav, kdy užívací právo je postaveno nad vlastnické, byť
jakkoli skrytě za vyhláškami, metodickými pokyny či vládními nařízeními.
S příchodem
EU k nám přijde i evropské právo a soudci. Mnozí se mají na co těšit. To
již nebude platit, že vlastnictví všech
vlastníků má stejný zákonný obsah, ale bude platit, že vlastnictví je nezcizitelné, přesně podle dodatkové protokolu
k čl. 11 Listiny.
V Branišovicích dne 21.3.2002
Ing. Jaromír S. Morávek
autor je předseda Svazu vlastníků
půdy a soukromých rolníků ČR
expert, poradce a jednatel
poradenské firmy Farmconsulting,
s.r.o.
člen Předsednictva Konzervativní strany
www.skos.cz