Nejsme v právním státě

 

V předsednictvu Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR jsem od jeho založení v r. 1990. Za celé období prošlo mýma rukama tolik majetkoprávní agendy vlastníků půdy, že si mohu dovolit nadpis tohoto článku. Za vším, co bude dále popsáno, stojí nezvratné písemné důkazy a soudní rozhodnutí. Proti obrovské skupině vlastníků půdy a ostatního zemědělského majetku stojí několik tisíc dobře zorganizovaných podnikatelů, ruku v ruce s řadou politiků a dělají si v podstatě s cizím majetkem co chtějí, dokonce více jak si dovolili komunisté v komunistickém státě. Ono se však v podstatě o jiné než bývalé komunisty nejedná. A tak lze směle vzpomenout památný výrok bývalého předsedy KAN Bohdana Dvořáka: "Bývalý komunista je jako bývalý černoch".

 

Stav transformace v průběhu posledních deseti let opět připomíná neblahá padesátá léta združstevňování zemědělského majetku selského a malorolnického lidu. Politikové sice odhlasovali zákon o půdě a o transformaci družstev, ale povinnými osobami, resp. správci družstevního majetku, se stali ihned nebo záhy opět nomenklaturní družstevní kádry vychovávané pro družstevní socialismus. Družstevní majetek však zanikl ze zákona a transformačními projekty byl rozdělen beze zbytku mezi oprávněné osoby, které se staly vlastníky majetkových podílů u transformovaného družstva. Družstva chráněná socialistickým družstevním zákonem a ostatními komunistickými předpisy zanikla spolu s nimi. Transformované družstvo se nestalo žádnou nástupnickou organizací ve smyslu platného práva. Do tohoto nového družstva vzniklého podle obchodního zákoníku mohli jeho členové po řádném splacení členského vkladu vložit i další majetek a to na základě dobrovolnosti a svobodného rozhodnutí, na základě písemného právního úkonu vlastnoručně podepsaného a splňujícího základní předpoklady.

Nesamostatnost oprávněných osob však záhy začali nahrazovat specialisté z představenstev družstva a někde se jim podařilo zařídit, často za hranici regulérnosti, že jim oprávnění podepsali dokumenty, jejichž obsah ani neznali a neměli k dispozici kopii takového dokumentu. Většina oprávněných a pozdějších tzv. členů družstva však nikdy nic nepodepsala a do družstva žádný vklad nevložila. Přesto je většina z nich jako členové družstva kvalifikována a jedná se bezostyšně tak, jako by se všechen jejich majetek stal podle zákona o půdě a o transformaci družstev členským vkladem nebo alespoň majetkovou účastí na podnikání družstva.

Pokud oprávnění chtěli v samém počátku začít samostatně hospodařit, byly jim ve většině transformovaných družstvech kladeny takové překážky, které přivodily až současný velmi vážný stav.

V České republice se podařilo kolektivistické a družstevní i politické lobby zachovat téměř ze 3/4 takovou podobu zemědělství, jaká byla za neblahého socialismu. Převažuje nájemnictví nejen na zemědělské a lesní půdě, správcovství, ale transformované podniky nebo podniky vzniklé z privatizace státního majetku vykazují také více jak 50% míru vnitřní zadluženosti. Tyto nově vzniklé formy podnikání, závislé na námezdní práci, cizím kapitálu a cizím základním výrobním prostředku, již nechtějí cizí majetek ani vrátit, ani splatit a navíc chtějí stále více ze společných peněz ze státního rozpočtu, do kterého téměř nic nepřispívají. Při vstupu do EU požadují přitom nejvíce ze všech právě tyto skupiny zemědělských podnikatelů - nájemců, zadluženců, aby jim EU platila tytéž podpory jako svým dosavadním zemědělcům.

Jaká je však pravda o cizích penězích? Cizími penězi jsou u české skupiny většiny zemědělských podniků sdružených v Zemědělském svazu, Agrární komoře a Sdružení podnikatelů v zemědělství především nemovitosti, ke kterým nemají řádný nabývací titul. Takovým nabývacím titulem nutným pro zápis do katastru nemovitostí jsou pro subjekty po transformaci družstev kolaudační rozhodnutí na základě vlastní investiční výstavby, kupní a darovací smlouvy. Ve zvláštních případech bylo možno na základě postupních smluv sdružit majetkové podíly a na základě takto sdruženého majetku bylo možno nabýt dohodnutou nemovitost právními subjekty vzniklými mimo transformované družstvo. Ale to jen za splnění podmínek převoditelnosti majetkových podílů a vypořádání náhrad.

Majitelem veškerého majetku transformovaného družstva se stal tedy vymezený okruh oprávněných osob. Družstvo se za splnění dalších podmínek stalo vlastníkem části majetkových podílů na družstvu, které byly souhrnem pouze legitimně provedených členských vkladů. Aby bylo možno zapsat do katastru nemovitostí na příslušný list vlastnictví některé z nemovitostí a do vlastního účetnictví ostatní movitý majetek, byla základním předpokladem nutnost se s ostatními oprávněnými osobami dohodnout, který že konkrétní majetek ve výši souhrnu členských vkladů to bude.

K takovému ujednání většinou nedošlo a ku podivu se stalo úplnou samozřejmostí, že všechny nemovitosti zůstaly v katastru nemovitostí zapsány na transformované družstvo bez nabývacího titulu a družstvo s nimi dále nakládalo jako se svými, tj. převádělo je na jiné, zatěžovalo zástavními právy a jinými břemeny. Taktéž ostatní zemědělský majetek, ačkoliv nebyl družstva, mělo družstvo v účetnictví a nakládalo s ním jako se svým, tedy většinou jej i zmenšovalo anebo i defraudovalo. Správcovství tak nebylo zákonně vykonáváno a správci často až flagrantně začali porušovat povinnosti při správě cizího majetku. Porušování těchto povinností se nakonec stalo masovým a organizovaným jevem, v jehož čele stál Svaz zemědělských družstev a společností s přispěním Agrární komory a Sdružení podnikatelů v  zemědělství, odkud vzešel i současný ministr zemědělství. Ministerstvo zemědělství pak v posledních letech nastoupilo cestu obrody agrárního socialismu, kdy půda a všechny výhody patří především těm, kteří na ní pracují. Nelegální převody-tunelování je přehlíženo a ze strany tunelářů jsou činěny všechny kroky, aby se správci a uživatelé cizího majetku stali jeho legálními majiteli.

Centrálně ovládané kolektivistické zemědělství, kdy praví vlastníci jsou vyřazeni ze hry, nabývá obludných rozměrů a hrstka uživatelů a politiků začíná diktovat zcela nepřijatelné podmínky pro vlastníky půdy a soukromá rodinná hospodářství.

Dotována je pak výroba pro výrobu bez ohledu na trh, peníze daňových poplatníků plynou do rukou těch, kteří podnikají jen za účelem soukromého zisku, tedy vytváří jen soukromé statky (proti tomu nic - ale každý za své...), nikoliv statky veřejné. Nájemci nemají pronajatou krajinu, ta není ani státní a již by sahali na všechny peníze z EU a v plné výši. Životní prostředí a obnovu venkova však netvoří a ani nemohou tvořit nájemci, ale jen vlastníci a obyvatelé venkova. Vždyť při tvorbě krajiny a obnově a údržbě venkova jde vždy většinou o investice. Investovat do nemovitostí, kterými zemědělské a lesní pozemky jsou, může jen jejich vlastník. Takovéto investice jsou i součástí veřejných statků a zaslouží si veřejné peníze a podporu celé společnosti i evropské. Příjemcem těchto prostředků by chtěli být jenom nájemní keťasové, hrající si na spasitele. Nemají však zbla pravdy a pravomocí. Hrají (snad) jen poslední zoufalou hru o udržení svých soukromých koryt, o udržení agrárního socialismu, který jim v té dnešní podobě dovoluje se bezostyšně obohacovat bez kousku odpovědnosti za cokoliv, schovávat se za jakousi kolektivní zodpovědnost, která normálně neexistuje. Socialistické družstevní a pozemkové právo padlo, tato skutečnost však v krajině není téměř viditelná. Ani většina pravých vlastníků nehospodaří na svém, protože je vytlačována nájemci, kteří udržují právně neexistující velkoplošné hony, často bez jakéhokoliv právního důvodu, tedy i bez nájemní smlouvy. Družstva a společnosti vzniklé z bývalého družstevního majetku urputně brání, aby vlastníci pozemků byli i vlastníky trvalých porostů na nich vzešlých, ačkoliv trvalé porosty nejsou věcí hlavní, tedy nejsou subjektem práva, ale součástí věci hlavní, tedy pozemků.

Vlastníci zemědělské půdy a ostatního doposud nevypořádaného zemědělského majetku se v rámci současné státní zemědělské politiky stali vazaly a nesvéprávnými občany, kteří v podstatě nemohou do ničeho mluvit.

Za Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR však musíme zvláště před volbami prohlásit, že drtivá většina vlastníků zemědělského majetku si nepřeje ani nepřála Fenclovu a Luxovu zemědělskou politiku.

Zástupci a obhájci nájemníků a tunelářů nemají v politice a ve vládě co činit. O to se jako vlastníci půdy při letošních volbách také postaráme. Jinak zase nadlouho převládne stav, kdy užívací právo je postaveno nad vlastnické, byť jakkoli skrytě za vyhláškami, metodickými pokyny či vládními nařízeními.

S příchodem EU k nám přijde i evropské právo a soudci. Mnozí se mají na co těšit. To již nebude platit, že vlastnictví všech vlastníků má stejný zákonný obsah, ale bude platit, že vlastnictví je nezcizitelné, přesně podle dodatkové protokolu k čl. 11 Listiny.

 

V Branišovicích dne 21.3.2002

 

Ing. Jaromír S. Morávek

autor je předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR

expert, poradce a jednatel poradenské firmy Farmconsulting, s.r.o.

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz