Jak to vlastně
s těmi předsudky je?
Michal Šedivý (MFD 14.
prosince) nás vyzývá, abychom se nebáli tátotátovských ani mámomámovských
rodin. Dětem prý neuškodí. Máme se vzdát předsudků a víc přemýšlet. Bolí to prý
jen chvilku.
Michal Šedivý je mladý
člověk. Asi nepamatuje počátek padesátých let, kdy se s velkým nadšením prosazovala
kolektivní výchova. Dětem prý bude v jeslích, mateřských školkách a
dětských domovech lépe než v tradičních rodinách.
Výzkumy dětských
psychologů Langmeiera a Matějčka už počátkem šedesátých let prokázaly, že nadšenci,
kteří se také „nebáli předsudků“, se mýlili. Jejich omyl ublížil desetitisícům
dětí a konec konců i rodičům. Děti vyrůstaly citově deprivované. Naštěstí i
tehdejší komunističtí vládci měli dost rozumu, aby hodili zpátečku.
Možná, že přemýšlet bolí
více, než si Michal Šedivý připouští. A možná, když člověk víc přemýšlí,
s hrůzou zjistí, že předsudky měl on, nikoli protistrana.
Ono totiž zastávat
tradiční rodinu není příliš v módě. Pavel Bratinka napsal velmi slušný a
uměřený článek, kde pouze poukazoval na určité skutečnosti. Mnohé hned
„mrazilo“ a osočovali ho z nenávisti k homosexuálům. Každý, kdo má na
homosexualitu poněkud jiný než v našich médiích převažující názor, je hned
atakován a osočován z nenávisti. V takové situaci člověku předsudky
příliš velkou oporou nejsou. Musí mít svůj názor dobře zdůvodněný, aby vůbec
obstál.
Kolem homosexuality
existuje celá řada mýtů a někdy jim podléhají dokonce i odpůrci zákona o registrovaném
partnerství. Poslanec Janeček na radiožurnálu přitakal názoru, že homosexualita
je daná dědičně.
Nechci se teď zabývat
meritem věci. Jde mi teď o cestu, jak ke svým názorům dospíváme.
O genetické podmíněnosti
homosexuality je přesvědčen i leckterý lékař. Kdo se však opravdu zajímá o to,
zda byly příslušné výzkumy prováděny a dle jakých standardů?
Skutečnost je taková, že
v USA takové výzkumy prováděny byly. Ve skutečnosti ovšem genetickou
podmíněnost homosexuality vyvrátily. Přesto byly jejich výsledky – zejména
laickými médii – interpretovány jako „důkaz“. Stačí, aby nějaký vlivný deník
tento názor přejal – pak už se šíří světem jako kola na rybníce. Několik
odborníků může volat, že je všechno jinak; příslušnou publicitu nedostanou.
Podobně je tomu
s tzv. „čtyřprocentní menšinou“. Málokdo se zajímá, jak se takový průzkum
provádí. Ve skutečnosti můžete dospět v podstatě k jakékoli hodnotě
mezi jedním a deseti procenty. Záleží na tom, jaké otázky kladete, jak je
kladete a jak interpretujete odpovědi. Pokud současná vlna podpory
homosexuality vydrží, je myslitelné, že se číslo vyšplhá až ke čtyřicítce. Tak
tomu dle různých náznaků bylo ve starém Řecku. Homosexualita je věc mnohem více
kulturní a psychologická než somatická.
Jsem poněkud starší než
pan Šedivý. Mám za sebou téměř tři desítky let pastorské praxe, práce
s lidmi. Pan Šedivý píše, že „jen nejsme schopni vymanit se
z přesvědčení, že máma a táta jsou to jediné správné.“ Mohl jsem sledovat
rodiny po více než dvě generace. Dospěl jsem k přesvědčení, že aby vyrostl
zdravý, vyrovnaný, citově rozvinutý člověk, potřebuje vyrůstat téměř dvě
desetiletí v úplné a láskyplné rodině. Nejde o to, že bych „nebyl schopen“
se z tohoto přesvědčení vymanit. Já ani nechci. Musel bych popřít
zkušenosti, kterých jsem nabyl.
Možná, kdyby to pana
Šedivého bolelo trochu více, mohl by udělat kvalifikovaný průzkum, jaká je
průměrná doba trvání homosexuálního vztahu. I naše rodiny se hodně rozpadají,
ale přesto „vyhrají“, a to nejen o prsa. To chce ale trochu práce, nejen
žonglování s názory.
Jsou státy, kde
registrované partnerství uzákoněno je. Někde mohou homosexuálové dokonce
adoptovat děti. Jistě by stálo za to udělat srovnávací studii kriminality
mládeže a psychických poruch mládeže vyrůstají v úplných rodinách,
v neúplných rodinách, v homosexuálních svazcích… Pak bychom se mohli
bavit o faktech a ne o předsudcích.
Ovšem zase by záleželo
na interpretaci. Troufnu si předpovědět, že úplné rodiny dopadnou nejlépe.
Z toho ovšem naši novodobí sociální inženýři mohou udělat závěr, že to
není vůči homosexuálům fér: dopadli hůře, protože měli horší podmínky.
Pro některé to bude
možná dobrý důvod rodinu zaříznout úplně.
Zatím si podržím svůj
názor, že předsudek je trvání na názoru, který nerespektuje relevantní fakta.
Dan
Drápal
člen
Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz