Předvolební zápisník
pravicového křesťana
Ne, nebojte se, nebudu
zde agitovat pro nějakou politickou stranu. Rozhodl jsem se ovšem opět napsat
něco k politice, protože mi vadí, že křesťanům mnohdy chybí politické
vzdělání. Budu rád, když na mé články budete reagovat, a pokusím se případné
reakce nějak zpracovat.
V České republice máme
demokracii, a přesto je většina lidí s politikou nespokojena. (Pokud by
vás zajímalo vysvětlení tohoto jevu, pak vám vřele doporučuji výbornou knihu
amerického autora indického původu Fareeda Zakarii „Budoucnost svobody“.)
Dá se tedy očekávat, že
volební účast bude nadále klesat. Čím méně lidí chodí k volbám, tím větší
váhu má hlas každého člověka, který k volbám jde. Jinak řečeno,
v letošních volbách bude mít tvůj hlas patrně větší váhu, než měl ve
volbách předchozích.
Jako problém vidím, že
dvě nejsilnější strany – ODS a ČSSD se zcela nepokrytě předhánějí
v populismu. Prochází jim to ovšem jen proto, že obyvatelstvo je politicky
značně nevzdělané.
Už sama skutečnost, že
ČSSD ve volební rok přichází s takovými nápady jako je „pastelkovné“ či
několik desítek tisíc za narození dítěte, by měla vzbudit naše rozhořčení.
Domněle pravicová ODS ovšem kontruje ve stejném duchu a tvrdí, že pod její
vládou ušetří rodina na daních asi 68 000 Kč, zdravotní sestra 21 000
Kč atd. Takové nápady, ať už z dílny ČSSD či ODS, by ve vzdělaných lidech
měly vyvolat zděšení, a kdyby obyvatelstvo této věci jen trochu rozumělo,
musely by ty strany propadnout.
Nezbývá tedy než napsat,
jak to funguje, případně nefunguje.
Vezměme si například
„pastelkovné“. Každá (nebo téměř každá) rodina, která má prvňáčka, dostane 1000
Kč na školní potřeby. Jaké budou asi celkové náklady na tuto věc? Nejjednodušší
je spočítat jednu položku: Kolik peněz bude nakonec vyplaceno. Bude to 1000 x počet
prvňáčků. Kolik to však bude stát? Někdo bude muset tyto peníze distribuovat.
Nějací úředníci budou muset spočítat, kolik peněz připadne na jednotlivé kraje.
Je celkem jedno, zda se tato dávka prožene přes sociální odbory nebo přímo
školy. (Jistě to však není jedno úředníkům příslušných ministerstev, protože
pro někoho to bude znamenat práci navíc, ale to je pro naše účely vedlejší.)
Bude muset vzniknout nějaký kontrolní mechanismus. Bude nutno proškolit
úředníky, kteří se celou věcí budou zabývat. Bude nutno zřídit nějaké účty či
podúčty. To jistě nebude zadarmo. Kolik bude daňové poplatníky stát, když
všichni prvňáčci dostanou pastelkovné? Jakým koeficientem budeme muset znásobit
oněch 1000 Kč, abychom se dostali na reálnou sumu, kolik tento nápad stojí?
Můžeme se dostat
k číslu 1300 Kč, ale také 2000 Kč nebo i více.
Rodiny s dětmi
mohou být rády. Dostanou 1000 Kč. Jelikož tuto věc zaplatí všichni výdělečně
činní, může být výsledek ten, že rodiny s dětmi zaplatí dejme tomu 500 Kč,
takže jejich čistý zisk bude 500 Kč. Zbytek doplatí rodiny bez dětí. V politice
se tomu říká „solidarita“.
Rodiny s dětmi
mohou být rády, protože přece jenom něco získají. Ovšem pokud vláda tímto
způsobem přerozděluje, tak někdy získají, jindy zase tratí. Říká se tomu „drahý
stát“. Navenek to vypadá solidárně, díky takovým nápadům se ovšem přes všechny
sliby nedaří snižovat počty státních úředníků – a samozřejmě ani schodek
státního rozpočtu. Nakonec se máme hůře všichni.
Nemyslím si, že by stát
měl zcela rezignovat na sociální politiku. Jsou lidé, o něž se nikdo nepostará,
a společnost, zastupovaná státem, by je neměla nechat na holičkách. Pastelkovné
ale není součástí sociální sítě; pastelkovné je záležitostí čistě podbízivou.
Každý takový státní zásah by měl být dobře promyšlen. Mělo by se vyhodnotit,
kolik bude celá akce stát.
Celá věc je možná jen
proto, že jako občané nevíme, kolik tato legrace stojí. Kdyby nám někdo jasně
řekl: Rodiny s prvňáčky dostanou 1000 Kč, ale každého z nás to přijde na
189,76 Kč (nebo každého výdělečně činného to přijde na 324,70 Kč), možná bychom
zvolili jinou vládu.
Pastelkovné jsem vybral
jen jako jednoduchou ilustraci. Mohl bych mluvit třeba o masivní podpoře zemědělců.
Státní zásahy do tržních mechanismů v zemědělství mají za následek, že stát
nejprve zemědělcům zaplatí za to, aby něco vyprodukovali, a pak jim zaplatí za
to, že to zlikvidují. Zemědělců jsou v České republice asi dvě procenta.
Dostávají od nás ostatních obrovské sumy, ale málokoho zajímá, jak velké.
ODS jako pravicová
strana slibuje snížení daní. Snížení daní – tam, kde se povedlo – zpravidla vedlo
k ekonomickému růstu. Pravicová strana by měla proti podobným nápadům jako
je pastelkovné bojovat. Ostatně, ODS tak činí. Nicméně propadá témuž populismu,
když nám na předvolebních billboardech slibuje, o kolik budeme platit méně na
daních. Nemůže to přesně vědět, a ví, že my to víme. Ta čísla mají jen
psychologický efekt.
Bohužel, obyvatelstvo se
nedožaduje vysvětlení, kde chce ODS ušetřit.
Problém je v tom,
že moderní stát je příliš složitý a málokdo jeho fungování rozumí. Ovšem platí
americké přísloví „There is no such thing as a free lunch“. Česky: žádný
oběd není zadarmo. Když levicová vláda přijde s nápadem, jako je
pastelkovné, a tváří se, jak je lidumilná, mělo by nám být jasné, že nám tahá
z kapsy peníze.
Čím víc peněz stát
přerozděluje, tím víc moci mají úředníci. A tím menší možnost rozhodování, jak
se svými penězi naložíte, máte vy sami.
Dan Drápal
Pokračování (o úkolech, které má stát podle
Písma) příště.