Mnichovský syndrom
Dámy a pánové, omlouvám se, že se nemohu zúčastnit dnešního mítinku na podporu umístění americké radarové základny na našem území. V těchto chvílích právě svádím politické boje s komunisty, sociálními demokraty a zelenými na půdě bludovského obecního zastupitelstva, jehož jsem členem.
A není náhodou, že stejné politické síly mají takový problém s radarovou základnou. Nevěřme jejich řečem, že pokud by byl radar součástí obranného systému NATO, najednou by problém zmizel! Nezmizel, problém by s tím měli stále stejný.
Otázka umístění radaru je součástí diskuse o obraně Západu. Toho Západu, který dnes bohužel reprezentují pouze Spojené státy. Západu, který ví, že opustíme-li hodnoty typu svoboda, čest, důstojnost, pravda či spravedlnost, Západ zemře. A to je pravý cíl těch, proti nimž jsou podobné radarové základny budovány. Nepomáhejme jim! Nepáchejme dobrovolně sebevraždu na své civilizaci, umožněme svým dětem, vnoučatům a pravnoučatům, aby mohli žít ve světě svobody, ve světě postaveném na židovsko-křesťanských základech. Jeden radar nám to nezajistí, ale je to skromná možnost, jak k tomu přispět.
Kolik pláče jsme za dobu svých životů vyslechli nad mnichovskou zradou západních spojenců na ubohém československém lidu. Máme možnost ukázat, že jsme lepší. Že naší politikou není politika ustupování. Že se umíme zlu postavit. Že, je-li to potřeba, našim západním spojencům umíme a chceme pomoci.
Neuděláme-li to, potom už nebrečme nad raketovými útoky nepřátel Západu. Nedojímejme se nad budoucími oběťmi. I my budeme spoluviníky. Nedopusťme to!
Stanislav Balík
Předneseno 26. dubna 2007 v Brně na veřejném shromážděn „Radar? Jen malá splátka za svobodu!“ na podporu zřízení radarové stanice armády USA na území ČR pořádaného Konzervativní stranou (www.konzervataivnistrana.cz).